Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 060)

plakát

Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) 

Nezaujal mě příběh ani prostředí mikrosvěta, který bylo celý divně ujetý (od vizuálu postav až po jeho různý scenérie) a občas taky působilo dojmem lehce vykradenýho SW univerza. Reinkarnovanej záporák Darren byl pak svym vizuálem i chovánim uplnej úlet. Ústřední záporák Kang byl naopak dobrej, jenže v takovymhle univerzu vyšel naprosto naprázdno a byla škoda ho pro tyhle potřeby vůbec do příběhu angažovat. Podobnej pocit jsem měl i v rámci jinak fakt povedenýho castingu. K čemu je angažmá Michaela Douglase, Michelle Pfeiffer nebo Billa Murrayho, když ani jeden neměl pořádně co hrát? Marně hledám nějaký vyložený klady. Možná efekty nepůsobily tak moc digitálně, jak bych očekával a akční scény byly vcelku fajn, ale kvalitní filmařina už je v rámci Marvelu standard a navíc, jenom tohle samo o sobě dobrej biják fakt neudělá. Zatim jedna z vůbec nejslabších Marvelovek, která nenabízí vůbec nic zajímavýho, natož důvod si jí někdy pustit znova. Dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Halloween zabíjí (2021) 

Po solidní jedničce jsem se na pokračování těšil, ale nakonec kromě víc gore vražd nebo návratu postav z původní série nepřineslo pokračování vůbec nic zajímavýho. Řemeslně opět v rámci hororovýho žánru super podivaná, ale příběh si nezadá s lacinym hororovym béčkem. Michael Myers je už téměř nesmrtelnej, zabíjí lidi jak na běžícim pásu, nikdo se do něj při střílení netrefí a občas se o něm mluví jako o nadpřirozený bytosti. Taky se asi dost odrazilo, že evidentně tvůrci rozdělili “finále” série do dvou dílů, takže se v tomhle díle děj nijak zásadně neposune. Celkově zklamání, po slušný jedničce jsem čekal rozhodně záživnější i smysluplnější podivanou, dvě silnější hvězdy.

plakát

Spolu (2022) 

Hereckej koncert Štěpána Kozuba, kterej podal fenomenální výkon, ale zahanbit se nenechala ani Veronika Žilková. Hlavně díky tomu se podařilo vytvářet civilní atmosféru, kterej právě film o rodinnym soužití s těžkym autistou potřebuje. Moc jsem nepochopil, proč se vůbec řešil twist s tátou a Michalovym postiženim. Jednak tohle zjištění nic na postoji hlavních postav nezměnilo a vznik Michalova autismu hlavně nedával smysl. Naopak by si víc prostoru zasloužilo konání Terezy v závěru, který si přímo řikalo o názorovou konfrontaci s mámou (byť leccos bylo naznačený už před tim). Tyhle dva světonázory se totiž za celou dobu pořádně nestřetly a chyběla nějaká závěrečná katarze, díky který by se víc osvětlil smířlivěj závěr. Za několik povedenejch dramatickejch momentů, civilní atmosféru, herecký výkony a pár funkčních decentních vtípků v jinak složitym a těžkym tématu čtvrtá hodně slabá hvězda.

plakát

Hrana zlomu (2021) 

Nejsem uplně příznivce zvolenýho způsobu vyprávění na přeskáčku a scénře, kterej zanechává víc otázek než odpovědí, díky čemuž vznikal v ději menší guláš. Taky jsem nebyl uplně nadšenej z častý absence dialogů, statický kamery nebo hodně pomalýho rozjezdu (děj mě začal víc zajímat až někde v polovině). Na druhou stranu je potřeba ocenit povedenou depresivní, nepříjemnou a občas mysteriózní atmosféru, která nakonec vznikla i díky WTF scénám u venkovskejch buranů (masky, kamera nebo těhotná ženská). A v neposlední řadě taky odved Štěpán Kozub pořádnej kus práce. Tohle sice neni už jenom z podstaty biják pro mě, ale dokážu pochopit, že někoho naopak hodně zaujme. Když už nic jinýho, jde o sympatickej pokus nakroutit něco hodně originálního z český produkce a jen tak na tohle dílko nezapomenu, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Jitřní záře (2022) (seriál) 

Tak tohle bylo silný kafe. Na rozdíl od ostatních jsem teda v drtivý většině případů pro ty eko-bio maníky pochopení fakt neměl. Lepší ztělesnění pokrytectví aby člověk pohledal. Myslej si, jak jsou nad zákonem, jak s tim všim vydrbaj, že jim nic nehrozí a pak se hrozně divěj, když na ně dojde. Jsou hrozně antisystémový a stát podle nich jenom utlačuje svobodu a je uplně k ničemu, ale peníze od státu jim nesmrděj (mimochodem super scéna se Zedníčkem v předposlednim dílu). Chtěj rodit doma bez jakýkoliv asistence, protože porodnice jsou fuj, ale při komplikacích při porodu by určitě neváhali zavolat rychlou a služby porodníků by najednou rádi využili. Jsou hrozně volnomyšlenkářský a svoboda je pro ně nade vše, ale vůbec jim nepřijde blbý, že chěj po svym dítěti, aby se staralo o ostatní sourozence a ještě je opatrovalo jako oko v hlavě. Stejně tak jde svoboda stranou, když cpou svym dětem svoje přesvědčení a běda, když jejich dítěti vyhovuje standardní konzumní svět. Osobně bych se hanbou propad, kdyby moje dítě uteklo do Klokánku s tim, že se tam má líp než doma. Ale nejspíwš tyhle exoti doteď nepochopili, proč se to vlastně stalo. Nicméně téma perfektně zvolený, filmařina nebo herecký výkony na skvělý úrovni a potěšila i hudba. Po dramaturgický a technický stránce teda super podívaná a to, že jsem dal projekci celý minisérie na jeden zátah mluví asi za vše, čtyři silnější hvězdy.

plakát

65 (2023) 

Rutinní dinousaří biják, kterej oživuje jenom nápad v podobě přistání “emzáků” na Zemi před Velkym třeskem. Bez Adama Drivera bych projekci nejspíš ani neabsolvoval a vůbec o nic bych nepřišel. Pořádně nefunguje ani chemie mezi postavama a nějaký scény s malou holkou mi přišly dost infantilní. Výprava je nezajímavá (lesy mimiochodem asi v pravěku nevypadaly jako dneska) a dinosauři byli často až moc digitální (objevilo se jich navíc jen pár druhů). Pochválit se tak dá snad jenom pár akčních scén a scifi námět. Jinak fakt neni o co stát, víc jak dvě hvězdy dát fakt nemůžu.

plakát

Bullet Train (2022) 

Produkce je sice USA, ale přišlo, mi, že se točilo jakoby tim japonskym ujetym stylem. Zapracování japonskejch popkulturních odkazů (takovej ten vůz na motivy nějaký postavy z relace pro děti) nebo mnohdy silně se nehodící soundtrack mě občas dost rušilo od sledování. Stejně tak nejsem uplně příznivce přehnaně ujetejch postaviček (mašinka Tomáš). Nějaký logický nedostatky byly pak natolik do očí bijící, že je už je nešlo tolerovat ani v takovymhle žánru (supermoderní vlak asi nemá kontrolku na použití nouzovýho otevření dveří; cestujicí, co si v "tichym" vagónu nevšimnou, že se tam dva týpci pár minut mlátěj; nevšímavost personálu a cestujících byla teda kapitola sama o sobě; schopnost více postav přežít masakrózní vykolejení vlaku v závěru). Co mě ale naopak zaujalo, byla fajnová filmařina (zejména kamera) nebo akční scény, kterých mohlo být klidně víc. Velká škoda, že snaha o komedii měla tendence převyšovat snahu o akční biják, což mě nepotěšilo vzhledem k tomu, že mě humor často míjel. I přes určitý nesporný kvality (filmařina, casting nebo akce) jsem se často dost nudil a nedokázal jsem se nikdy naladit na stejnou vlnu celý týhle podívaný, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Vyšehrad: Fylm (2022) 

Tak to byla jízda, která předčila veškerý moje očekávání. Nějakej vtípek, narážka (zejména na nelichotivou pověst českýho fotbalu popř. fotbalistů samotnejch) nebo skrytej vtípek v detailech (např. mimika postav) se objeví snad každou minutu. Nějaký vtipný momenty jsou možná slabší, ale i ty nejpřiblblejší nesklouznou nikdy k uplný trapnosti. A hlášek je tady taky hromada. K tomu se musí taky připočíst super casting, kdy každej odehrál, co měl včetně spoustu povedenejch cameo roliček (reálný fotbalisti nebo Bosák). Příběh sice nic světobornýho neni a přechytralý malý děti mě občas ve filmech iritujou, ale člověk se bez přehánění směje od začátku do konce, takže tyhle “detaily” vlastně ani neni pořádně čas řešit. Technická stránka měla taky svoje kvality a soundtrack byl místama fakt super. Takovejhle úkaz se v oblasti českejch komedií jen tak nevidí, maximálně jednou za pár let. I přes určitý rezervy (scénář jako celek) tak nemůžu jinak, než přihodit pátou hodně slabou hvězdu.

plakát

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023) 

Fantasy žánr v poslední době nic moc zajímavýho nepřináší a nabízí převážně podivanou pro menší nebo dospívající diváky. Takže jsem fakt rád, že vznikla tahle nahláškovaná akční fantasy týmovka, kterou bych zábavností přirovnal k prvním Marvelovkám. Dovedu si teda i představit, že se na týhle budoucí sérii (doufám, že další díly budou následovat), dá postavit slušný univerzum plný rozmanitejch postav a “světů”. Tentokrát teda člověk zkousne i pár nedostatků, zejména lehce klišoidní příběh bez většího množství překvapení, protože všechno ostatní je hodně fajn. Od castingu (btw. skvělej záporák Hugh Grant, kterej však moh dostat víc prostoru) přes akci, humor nebo vizuál, výpravu a hudbu (ta byla fakt suprová). Tempo vyprávění má slušnej spád, takže dvě hodinky uběhnou jak nic. Na pět hvězd přece jenom něco schází (hlavně na příběhu samotnym by se dalo ještě dost zapracovat), ale čtyři silnější hvězdy můžu s čistym svědomim dát.

plakát

Spiderhead (2022) 

Většinu času nudná podivaná, která má navíc vzhledem ke svýmu tématu hodně zvláštní zpracování. Atmosféra se soundtrackem jsou občas jak z nějakýho feel-good bijáku a rádoby humorný scény se sem vůbec nehoděj. Což se naplno projeví ve chvíli, když se rozjíždí finále, který by teda chtělo být hrozně dramatický (dalo by se říct až s pokusem o nějakej filozofickej přesah), vychází všechno uplně na prázdno. Aby toho nebylo málo, tak první hodina stopáže je pak extrémně uloudaná a nezajímavá, až jsem přemýšlel, že to snad vypnu. Od filmu s Kosinskym za kamerou a sympatickýho castingu ústřední dvojice před kamerou jsem čekal sakra víc. Jenže co naplat, opět se potvrdilo, že když je blbej scénář, nepomůže už vůbec nic, dvě hodně slabý hvězdy.