pepino

Velkolepá filmová symfonie s neméně velkolepou hudbou...

Vtipná a příjemná animovaná bajka k pobavení. Nejlepší byl stejně kohout kterej vyhnal lišku :)))

Tak to se budu bohužel rozcházet se všemi tady. Mě to vůbec neoslovilo. Prvních 5 minut bylo zajímavých ale pak už vůbec a přišlo mi to jako laciný kýč.Viděl jsem to dvakrát a prostě ani podruhé jsem tomu nepřišel na chuť.Co už. No ještě přidám jednu hvězdičku za píseň Unaveni sluncem. Ta byla super.

Nádhera, krása, neuvěřitelná poetika. Opravdu nádherná "lovestory" s krásnou kamerou a hrozně hezkou hudbou. Výtvarná stránka na mě hodně zapůsobila (jako vlastně film celý). Ty barvy atd mi hodně připomněli film Gabbe. Takovyhle filmy mám hrozně rád. Po skončení jsem jen vstal utřel slzy v očích a jako v mrákotách odešel z kina. Svět byl tam venku najednou tak krásnější......

Příběh odehrávající se v syrově drsné kanadské přírodě. Film je to velice krásný a hlavně má srdce. Do žánru romantický bych ho určitě neřadil i když se v něm vystavuje vztah mezi tvrdým chlapíkem a němou ženou. Scéna s nohou je opravdu děsivá a nic takového jsem nečekal. Je to ale velmi chytlavý snímek který mě uchvátil tou nespoutanou divokou přírodou i herectvím hlavních postav. Jedna z nejlepších scén je určitě když na halvního hrdinu útočí vlci ( stejně nejlepší útok vlku je bezkonkurenčně v úvodu filmu Nejasná zpráva o konci světa od Jakubiska)

Vyjímečný, opravdu vyjímečný filmový zážitek. Docela obyčejný příběh je, jak napsal betelgeuse "zabalen" do opravdu nádherné vizuální podoby. Sledoval jsem jeden záběr zadruhým a nechtělo se mi ani mrkat abych nepřišel ani o setinu sekundy z teto nádhery. Z plátna na mě sršelo spousty symbolů a motivů které byly poskládány do výtečné kompozice kde každý obraz něco znamená a znázorňuje. Rád bych si tento film zopakoval. Je to totiž jeden z těch skvostů které nestačí vidět jednou.

Vynikající temné a syrově podané japonské drama na které se dá spíše nahlížet jako na baladu či existencionální alegorii s hororovými prvky. Za horor se opravdu nedá považovat i když některé prvky obsahuje. Výsledný dojem je ale bezkonkurenční. Kaneto Shindo je skvělý režisér. V japonsku je hodně ceněný. Něco jako u nás František Vláčil.

Film o snaze dostat se z pasti která se mění v zoufalost a fatalitu kterou zažívá hlavní hrdina obestřen jen pískem. Snaha osvobodit se je tu stavěna do protikladu se stále se zvětšujícím poutem mezi entomologem a ženou. Celý film je zasazen do vyjímečné atmosféry, ktrerá je tak typická pro japonské filmy 60 a 70 let jako je Onibaba nebo třeba filmy Akiry Kurosawy. Silně kontrastní kamera, mystické až hororové prvky a hlavně výstavba charakteristická určitým stereotypním prostředím v tomto případě dřevem a pískem (u např Onibaby to bylo rákosí).

Lyrická filmová báseň o rodině a pustém ostrově která se obejde bez jakýchkoliv dialogů a vystačí si jen s fascinujícími obrazy a skvělou stylizací.

Film je dáseříci rozdělen do dvou částí. Prvních 20 minut je velice poetických. Ty ještě vznikali pod taktovkou Flahertyho. Po těchto 20 minutách ale nastoupil Murnau a jeho talent na dramatičnost se tu opět ukazuje v plné síle i když s trochou romantiky. To ale vůbec neubírá na kvalitě. Jednu hvězdičku navíc za to že během filmu zazněla Vltava.