Skejpr

A zase budu za exota :)) Typická dvojka - všeho víc! Jenže když si ti dva chachaři dělají srandu snad úplně ze všeho, když je Julie Benz tak strašně ukrutně nehorázně sexy, když je naprostá většina dialogů vybroušená k naprosté preciznosti, když jsou ty haluzní pasáže tak úžasně super a když ten hláškující mexikánec tak úžasně koulí očima... Sorry, nemůžu jinak... Jednička byla jen nástup, dvojka je neuvěřitelný nářez. Postmoderní, šílený a sebeparodický gangsterský opus magnum s prvky surrealismu. A jestli Duffy za dalších deset let natočí trojku?

Parádní, nekorektní nábožensky lehce fanatický / fašistický akčně - komediální nářez, z něhož styl stříká všemi směry a Willem Dafoe diktuje na Oscarové úrovni. Ani na moment jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že koukám jen na jakýsi pilot. Což se posléze ukázalo jako dojem správný, protože... Dvojka :)

Další příjemný, originální a zajímavý nezávislák. Bohužel, je ale příliš vidět, že jej dělal režisér ještě nevytočený. Defendor není precizní, dotažený, je roztěkaný a řemeslně občas ne úplně nejlépe pojatý.. Je ale dojemný, zábavný, vtipný i smutný, napínavý a to zásluhou úžasného hereckého ansámblu a několika vzácně vydařených momentů, které naznačují, že až se Stebbings vytočí, mohlo by se jednat o velmi zajímavého tvůrce...

Dreamworks opět hází Pixaru rukavici a nastavuje laťku zatraceně vysoko. Jak vycvičit draka je žánrově čisté fantasy, plné úžasných scenérií, super momentů, legrace, napětí... A hodně se v něm lítá. Některé momenty jsou prakticky kulervoucí, technicky je každý z huňatých vikingů živější, než celé Vzhůru do oblak dohromady a jediné, co tak trochu kazí dojem je poněkud prázdnější příběh. Ten je ale vyvážen spoustou efektní a lítací akce. Ve výsledku dokonale naplněná žánrovka a zároveň dokonale účinná atrakce. Oboje funguje na výbornou a ony povinné rodinné hodnoty a dojemný konec jsou velice nezvykle naředěny, za což ode mě dostávají tvůrci další body k dobru. Jen se bojím, aby dráčci nenatrhli kovboji Woodymu jeho hadrovou pr*el...

Fascinující snímek pohybující se na pomezí romantické komedie a kriminálního thrilleru, formálbě si pak beroucí inspiraci snad úplně ve všem, surrealismem a německým expresionismem počínaje (Alexovo vykouknutí zpoda schodů), přes čistotu plakátu z Ikey až po videoklipovou poetiku (Lavant zde navíc silně připomíná Nicka Cavea) a obrazy samostatně fungující jako umělecká díla. Mimoto zaujme mimořádně vytříbeným filmovým jazykem a překrásnou kamerou, sladkými herečkami, živelným Lavantem.. A v neposlední řadě také mimořádně působivým, komplikovaným a přitom přehledným příběhem. Výsledek? Jeden z nejopojnějších, nejčistších a nejkrásnějších zážitků, které mi doposud světová kinematografie nabídla...

Absolutní (a absurdní) řecká mytolobotomie, v níž přesunutí veškrého dění do USA je snad ten nejmenší problém. Logické zhovadilosti, neuvěřitelné WTF momenty a spousta nekorektností zahraných do naivního nevina, jako by se nechumelilo, k tomu rutinní režie (dá se tomu tak ještě vůbec říkat) a VELMI PROMĚNLIVÉ triky (je to sice divné, ale Hollywood, s výjimkou Narnie, prostě NEUMÍ udělat dobře Kentaura)... Zachránit, co to de, se snaží v podstatě jen sympatický Lerman a hláškující B. T. Jackson... Dokonce i ten Brosnan se tady dost nudí...

Nekorektní řezničina, bohužel obsahově velmi zredukovaná, zesterilizovaná a osekaná (jak příhodné) na nejzákladnější žánrová klišé - tzn. deux ex machina, tuny a tuny retrospektiv a sem tam nějaká ta hláška. Expresivita násilí zjevně inspirovaná v některých anime brutalitkách (z poslední doby jmenujme především Afro Samuraie) sice potěší, práce se světlem taktéž, akce jako taková (pokud se zrovna nezrychluje - nechápu, proč se k tomu tvůrci stále uchylují, když to vypadá pokaždé naprosto trapně a neumětelsky) je velmi solidní (Třístovkové fígle fungují), po skončení se ale nemohu zbavit dojmu z nedomrlého seriálového pilotu. Vyšumí to, než byste řekli Ninja.. Škoda.. P.S.: Zdá se, že replika "My turn..." se jeví býti McTeigueovým trademarkem.. ;) A díky bohu za něj...

Zklamání, nejenom vzhledem k trailerům, ale především v porovnání s výbornými 96 hodinami. Zatímco Neesonova pomsta těžila ze své přímočarosti (díky níž vlastně vůbec nebyla prostoduchá) a zcela jasné směřování dalo vzniknout velmi ucelenému filmu, From Paris with Love je typickým příkladem lobotomie po Bessonovsku. Naprosto zhovadilé zvraty, jejichž jediným cílem je natáhnout a zkomplikovat tudle spatlaninu nezchrání ani schopný režisér (a já myslím, že Morel jím stále ještě je), problémů je ale víc. Akce nemá vždycky ty správné grády, hlášky vychází do prázdna a nefunguje ani to základní - chemie mezi hlavními postavami. Na vině není ani tak Travolta, který dělá co může, jako spíš naprosto selhávající Rhys Meyers. Ten sice velmi zaujal v Match Pointu, tady ale nedokáže ani přesvědčivě vyznat lásku a skutečně věrohodně působí snad jen v momentech, kdy má být za opravdého moulu (což, obávám se, nemusel ani hrát). A když v buddy movie nefunguje chemie mezi hlavními postavami, nefunguje tu nic. A můžou se prohánět po Paříži, až se jim práší od vázy s koksem, jak chtějí. Jo a ty digitální auta na dálnici jsou tak strašně okatý, že je to až k zblití.. Škoda... Věřil sem tomu...BTW Morelovi musely ženské udělat něco dost ošklivého, že do nich ve svých filmech nechává pořád střílet...

Muži, co zírají na kozy se sice z traileru jeví jako rozjuchaná komedie, což může být (resp. je) poněkud matoucí, skutečnost je však ještě mnohem příjemnější. Režisér Heslov se nebojí vážných momentů, film ale posouvá na úroveň válečné satiry a vlastně na protiválečný film. Protiválečný snímek, který se shlédnul v 70. letech a káže mír a lásku v té nejupřímnější podobě. A přestože film občas trošku zakolísá s tempem, a je na něm znát, že jej tvořil relativně mladý a ještě neotrkaný tvůrce, ani na moment nenudí, je plný klasické mladé dravosti, nápadů a originality a i díky spolehlivým hercům (kteří se úžasně porvali se stárnutím svých postav) sune tuhle, stále velice rozvernou věcičku vstříc LSD finále, které mi vehnalo slzy do očí. Kevin Spacey s broučkem na dlani je nezapomenutelným zážitkem a já si chci šlehnout a rozeběhnout se čelem přímo proti zdi. Krucinál, todle mi ale zvedlo náladu...

Dokonce i na můj vkus příliš roztahané (a to zpravidla nemám s neakčními filmy nejmenší problém) a plné podivných motivací postav. Zklamalo. Brando spíše otravný...