Una111

Tak takhle tedy ne! Kam klesla česká filmová tvorba pro děti? Na panu režisérovi je hezké, že se prohlašuje být katolíkem, ale o víře a katolické věrouce neslyšel zřejmě ani z rychlíku! To, co jsem právě zhlédla, je doslova a do písmene ubohé! Bylo by také od věci, kdyby si tvůrci ujasnili, komu je pohádka vlastně určena, jaké věkové kategorii. Vtípky - velmi často trapné a nepovedené - střílí pro jistotu do všech stran! Zdá se, že tak chatrný, mizerný scénář neoslovil ani herce a neposkytl jim potřebnou jiskru! Už dlouho jsem neviděla tak slabé výkony!

Pouhá zmínka o tom, že v Praze na Náměstí republiky stojí Obecní dům a kdo je jeho architektem. Víc se toho do těch tří minut nevešlo! :-((( Tohle je hloupý projekt, když to řeknu velmi slušně! Když už něco dělám, tak to dělám pořádně, no ne?

"Láska je něco, co se musí udržovat, a my ji neudržovali..."

Kdybych měla hodnotit jen uměleckou stránku filmu, vyšel by z takového hodnocení Příběh dušičkový velmi dobře. Ale bohužel je tu i obsah, poselství filmu k divákovi - a to už je o mnoho horší. Co vlastně tenhle film chce říci, s čím divák odejde od obrazovky? Že když se výběr životního druha nepovede, když je manželka satórie nebo manžel grobián, rozvod problém vyřeší a může se začít znovu a lépe? Obávám se, že tuhle radu nikdo nepotřebuje. Ta je praktikována dnes a denně, katolíky bohužel nevyjímaje. Že je film velmi krásně udělaný, že humor Ignáta Herrmanna je chápavý a laskavý, jeho jazyk vytříbený a staropražský život a prostředí jsou skvěle vystižené? Jako by to, že jablko je krásné, voňavé a láká k nakousnutí, eliminovalo "zanedbatelnou" skutečnost, že uvnitř je kapka jedu. - - - My katolíci k takovému filmu své ANO říci nemůžeme.

Tenhle film se jaksi vymyká z ostatní české filmové tvorby raných let osmdesátých. Když byl někdo dobře zapsán v komunistických horních patrech, když s odpuštěním "držel hubu a krok" a občas dobře posloužil, mohl si takové malé vybočení z šedi soc-realismu dovolit - jako příklad může posloužit právě režisér Antonín Kachlík, jinak profesor na FAMU v dobách nejtužší normalizace. Přestože jsem knižní předlohu nečetla, domnívám se, že její atmosféru Kachlík asi vystihl dobře. Všechno, co jsem o Fournierově románu četla, by se dalo napsat i o tomto filmu: Melancholie, mlhavost, chaos, nejasnost. Musím přiznat, že můj celkový dojem z filmu ale není valný, ničím mne neobohatil, nic mi nepřinesl. Bohužel.

Jsem asi vděčným divákem detektivního žánru. Nechám se vodit za nos až do poslední chvíle, nikdy vraha neodhalím a často už někdy uprostřed děje ztratím nit a jsem pak dokonale zmatená. O to víc jsem pak překvapená, když se v závěru karty odhalí a zjistí se, že vrahem krásné mladé ženy je.... Ne, nebudu to vyzrazovat, ať si to užijí i ostatní. Byla jsem okouzlená spíše než samotnou zápletkou, která se rozvíjela zvolna, pro mne možná až příliš zvolna, výkony herců. A že to byli skuteční mistři svého umění: Jiří Vala nebo Otakar Brousek, z žen Slávka Budínová, Gabriela Vránová, Irena Kačírková. Z celé té plejády nezapomenutelných hereckých osobností žijí dnes už jen Josef Abrhám, Marie Drahokoupilová a Jana Šulcová.

Chybělo mi v tom filmu jedno jediné slovo, jedno jediné pojmenování: zednáři. To tam nepadlo a je to škoda, protože jinak je celý ten filmeček jako střela, která míjí svůj cíl...

Orientální prostředí, přepychová sídla, intriky, honička na koních, střílení, jed a ten konec jako v Hamletovi - samá mrtvola! Doufám, že jsem toho moc neprozradila a že jsem nikomu nezkazila docela příjemnou zábavu, byť lehčího druhu, vhodnou třeba na 2x osmihodinovou cestu. Jak se říká - dobrý konec vše napraví - ale zde špatný konec dost pokazil. Hunter Tylo byla k nepoznání a z orientální krásky se jako mávnutím kouzelného proutku proměnila v tuctovou nandu. Skoro jsem nevěřila, že je to ona!

Méně napětí, více snahy o humor. Možná jen té snahy.

Toto je asi nejslabší díl, který jsem viděla. Randall málem ztratil mé sympatie, napětí veskrze žádné... Nebo že by se mi už ta kašička přejedla?