Scaevola

Jack Bauer (vím, že se jmenuje jinak, ale vyjde to nastejno) tentokrát nehartusí zbraněmi, ale psychologií a paranoiou, a výsledkem je opět místy nervy drásající, místy lehce přestřelená podívaná o současné americké oligarchii v nažehlených oblecích a kostýmcích. Některé nápady donutí k zamyšlení, závěr napínal až k zbytečnému vodítku o pokračování a řemeslně si nemám na co stěžovat, takže vlastně skvělá práce. Jen si už úplně nevybavím, o čem že to vlastně bylo, a ani jedna hrdinova kamarádka mi k srdci nepřirostla... Ups, už jsem na indexu.

Víte, proč byla Evropa v novověku (a středověku) tak nudně jednobarevná? Protože tehdejší malíři pleť schválně zesvětlovali... Ale ponechám stranou jistě jiskřivou anekdotu i otázku, proč se do takovýchto témat seriál vůbec musí pouštět, a raději hrdě nepřizná, že se jedná o prostě a jednoduše fantastickou romanci; a zaměřím se raději na vlastní umělecké dílo. Děj bohužel nedosahuje zábavnosti předchozích eskapád rodiny Bridgertonovy, snad pro vkrádající se vyčpělost tématu, snad pro malý počet postav a vedlejších zápletek, které původní seriál okrašlují. Začátek fungoval, finále dokonce pracovalo i s jistou emoční dojímavostí, která mi nezůstala lhostejná, ale prostřední tři až čtyři díly jsou prázdnou výplní. Vnějškově tedy jde o pohledné dílko, jen nepatřičně natahované.

Druhá řada už nepůsobí tak suverénním dojmem jako první, přeci jen se vkrádá jistá vyčpělost, a soudím, že založit děj na prostředí TVA se zcela nevyplatilo. Nicméně Loki se překvapivě stále drží své myšlenkové bohatosti, skákání mezi časovými liniemi a variantami je přehledné a zábavné, a především se zadařilo velkolepé finále, které (snad) uzavřelo celý příběh jednoho (anti)hrdiny. Přestože tedy mnohé postavy nebaví ani zdaleka tak, jak by mohly a leckteré jsou vyloženě zbytečné, jako jedna z verzí nabobtnalého MCU dílko funguje.

Zajisté jsou to pouze rozpohybované omalovánky, navíc načichlé otravnou propagandou, která nerespektuje psychologické archetypy, a ještě k tomu snímek jen pro znalce, kteří stíhají sledovat všeliké seriály a odbočky, nicméně počin představuje po nějaké době zase jednu klasickou marvelovku: Lehká sci-fi zápletka, sem tam kterýsi vtípek a odkaz na jiné skutečnosti fikčního světa, to vše s výtečnými efekty a sestříhaný v mladistvém rytmu, což říkám vzdor tomu, že už dávno nejsem cílovým divákem. Takže vlastně dobrý film. Samozřejmě ale nejde o dílo dokonalé, pročež mám několik výtek. Antagonista působí jako vždy nedotaženě, respektive jeho minulost a motivace fungují skvěle, ale herecké zpracování pokulhává, protože hereččin výraz se nemění vyjma toho, zda jí právě září digitalizované oči či nikoli. Z tvrďáckého agenta Furyho se nám bohužel stal senilnějící děda, který se občas zmůže na drobnou legraci, avšak jinak jen bezobsažně peskuje podřízené. A konečně se MCU ve své zaslepenosti post-postmoderní ideologií zásadně míjí implicitním divákem, čemuž odpovídají tržby i kritické přijetí – ona totiž trojice hrdinek sice zní zajímavě a jejich vzájemné interakce dokonce i skvěle fungují, ale jaksi nikoho do kina nepřilákají. Vždyť teenageři prosáklí všemožným probuzením odmítají/nejsou schopni sledovat cokoli delšího než několik minut, a proto do kina nedojdou, a zarytým fanouškům neboli bílým mužům, kteří odmítají vzdor rodinám i pracovnímu vytížení dospět, se do kina nechce, protože jsou hlavními postavami přebarevná děvčata. Ach jo.

Matematická hádanka: J. Statham má tři výbušné harpuny na skútru, dvě odhodí. Kolik má nyní harpun? Ano, správně, zbydou mu dvě... První polovina se tváří jako koukatelné béčko, které vykrádá jiná koukatelná béčka, ale od okamžiku, kdy se hlavní hrdina potápí v osmi kilometrech bez skafandru, se snímek mění na ryzí komedii, v níž po většinu času nedávají rozhodnutí postav smysl, ve střihu akčních scén se ztratíte, hudba neexistuje a nejlepší herec široko daleko je odporně digitální žralok.

Hodně mne mrzí, že jsem snímek nestihl v kině, protože to, co T. Cruise a H. Atwell předvádí, stojí za to. Nenápadné odkazy na klasické snímky, dechberoucí akce a vytříbený humor zdůrazňují nečekaně aktuální zápletku, a přestože prostřední část s jedním zbytečným úmrtím nepůsobí ani zdaleka tak osudově, jak asi měla, ostatek filmu mne chytl a nepustil. Velice se těším, jak tvůrci (snad už finální) dějovou linku zakončí.

Dlouho jsem dumal nad výsledkem, ale nakonec musím konstatovat, že další historické drama mistra Scotta mne tentokráte nenadchlo. Ba co víc, ani mne neuspokojilo. Příliš široký záběr tak turbulentního období, jakým byla Velká francouzská vzpoura a následné války, a autorova snaha zachytit především politické a vojenské události řemeslně co nejpoctivěji bohužel vedly k tomu, že není možné se filmovému Napoleonovi dostat pod kůži. Jsou tu sice náznaky jeho nelidského velikášství v kombinaci s emocionální neobratností a sebestředností, ale po celou dobu jsem měl pocit, že sleduji málo fundovaný dokument, který se dramaturgickou chybou rozlezl na dvě a půl hodiny. Samozřejmě si nemohu stěžovat na výpravu, kostýmy a filmařskou zručnost, ale rytmus a údernost vyznění silně pokulhávají vzdor roubovanému pacifismus. Vlastně se naskýtá podobná výtka jako u nedávného Na západní frontě klid: Když už chci upozornit na skutečnost, že za Napoleonovy vlády zemřelo zbytečně toliko lidí, proč se tedy opájím vizuálem vojenského běsnění? A bylo-li cílem vykreslit osobnost císařovu, proč se neomezit na jednu epizodu z jeho života namísto pětiminutových, příběhově téměř nesouvisejících skoků po celé Evropě? Mnohé sice zachraňuje jednotící linka založená na vztahu k první manželce Josefíně, nicméně i tento motiv je upozaděn a po většinu stopáže selhává. Jako vždy vnějškově úžasné zpracování tak v mých očích protentokráte bohužel postrádá nejen duši, ale i smysl.

Netflix zřejmě šetří, a proto namísto plnohodnotné série vznikl tento završující snímek. Jenže materiálu bylo přehršel (soudím, že patrně celá poslední kniha), a tak je z každého záběru cítit zbytečný spěch, aby se všichni králové stihli sejít na finálním bojišti. Buď tedy škrtat a první hodinu nahradit uvítacím textem, nebo vypustit dobrou polovinu zúčastněných postav, leč to také nelze, protože fanoušci byli natěšení na osud svých oblíbenců. Jaká to škoda! A přitom potenciál tu je: Vše víceméně odpovídá skvělým posledním řadám, prostředí je stále bezchybně přitažlivé a historicky uměřené, herci už za uplynulé roky znají své party i postavy a výprava i efekty sedí. Dokonce se povedly i nějaké ty vtípky (usínající Finnan, Uther – meč Uthredův apod.), takže kolem a kolem jsem byl spokojen. Ale spokojen jako po krátké odpolední vzpomínce na něco, co kdysi bylo mnohem lepší.

Uff... tvůrci se rozhodli vyložit všechny karty, které si ještě šetřili, a přišli s geniálním nápadem (a to není ironie), že pět řad je až dost. Finále tím získalo nečekanou údernost, uzavření většiny zápletek dává smysl, a dokonce i nějaké ty sebemrskačské a satirické vtípky se povedly. Závěr sice nezdobí tolik úmrtí, kolik bych jich v animovaném seriálu čekal, ale závěr je snad opravdu závěrem a z něj si odnáším příjemný pocit patřičně epického, byť velmi trhlého dobrodružství.

Zhruba stejná zábava jako první díl: Bandička dětí trochu zestárla, ale na jejich projevu to není vůbec znát, akce je k uzoufání nudná (je to trapné, ale během závěrečného souboje se mi podařilo asi třikrát usnout a o nic jsem nepřišel) a L. Liu hraje podobně nápaditě jako její jmenovkyně z jiného žánru. Sice mne potěšilo, jak si tvůrci pohráli s trojicí sester (jedna moudrá, druhá fanatická, třetí milosrdná), ale víc od snímku čekat nelze. Štěstí, že už to skončilo, protože ani semidea ex machina to nezachrání.