Scaevola

Etrémně přehnaná záležitost sází na velkolepost ničení a monster, která nedávají smysl, americkou náturu a herecký (rozumějme v klasickém schwarzeneggerovském výnamu) potenciál D. Johnsona. A jinak nic bohužel nic, přestože kdyby se bývali drželi tvůrci trochu při zemi, jisté možnosti využití by ve snímku tkvěly.

Z řemeslného hlediska kvalitně natočený film zprostředkovává mnohem spíše než náhled na palčivě středověkové téma pohled na dobu svého vzniku, která se zračí (nutně) jak v ideologickém vyznění, tak v koncipování scénáře, střihů, výpravy i hereckých výkonů. To značí jediné: snímek se vlastně nijak nevyděluje z dlouhé řady trikových pohádek s myšími kožíšky, přihlouplými králi a udatnými či moudrými reky z lidu... Škoda jen, že se povedlo vnést toto filmové zpracování tak dokonale do podvědomí lidu, až bylo v zásadě ztotožněno se školními osnovami, ovšem to samozřejmě k samotnému uměleckému dílu již nepatří.

Přestože snímek obsahuje všechny základní (a vlastně nejdůležitější) prvky filmových mayovek - jako jsou Lex Barker v hlavní roli, komické odbočky, nemilosrdní padouchové a dobově podmíněná, ale překrásná výprava a kostýmy -, při nezaujatém pohledu nemůže úspět. Scénář je děravý a slepovaný bez návaznosti některých důležitých scén (boj na mostě, neustálé útěky z vězení apod.), padouchova prohnilost je sice vykreslena v dostatečné šíři, ale jeho postava je pro příběh vlastně nepodstatná a závěr je jako ze bondovského filmu bez špetky originiality. Jsem si vědom, že mnohé z těchto nedostatků obsahují již knižní předlohy, ale zde se je jednoduše nepodařilo ani zakrýt.

Trailer sliboval něco jiného a doufal jsem, že snímek vyobrazí jinou část hrdinova života (tu spornější a závěrečnější, a nikoli už mnohokrát prozkoušenou Mnichovskou krizi), ale přesto jsem byl spokojen... Tempo plně odpovídá konverzačnímu dramatu, hercům nelze nic vytknout a vyobrazení doby je velice povedené, nakoli mohu soudit. Musím však dodat, že vidět film jednou je plně dostačující.

Poněkud nahodilý příběh zdařile reprezentuje žánr televizní pohádky ve vší její jednoduchosti, naivnosti a spořivosti. Nebýt přehrávající V. Cibulkové a nepatrně nekorektního využití trpaslíka, nebylo by o čem mluvit, pominu-li sympatickou ústřední dvojici a nečekaně akční vyvrcholení v čarodějnickém zámku.

Po dalším shlédnutí po mnoha letech musím konstatovat, že scénář je poněkud řídký, hlavní zápletka hledaná a záplava efektních odboček vyznívá samoúčelně, což se týká především indiánských motivů a linky kolem italské špiónky, byť M. Bellucci je s jistou přirozeností božská. Leč hlavní kostra příběhu je poutavá a kdyby byla bývala zpracována v uměřenějším duchu, jednalo by se v mých očích o jeden z nejlepších francouzských filmů.

Dobrodružství z kanadských koloniálních časů staví především na syrovosti tamní divočiny a na kulturním střetu indiánské a evropské společnosti. Činí tak nikoli pomocí přímého konfliktu, jak je často k vidění, ale skrze pozorování jezuitského misionáře, který jakožto zaujatý příslušník jedné strany střetu nedokáže pochopit myšlenkovou odlišnost indiánů. Snímek však naštěstí rozrušuje i tento zjednodušující pohled, neboť i indiány vykresluje jako stejně neschopné nahlédnout evropské hodnoty a smýšlení. Hluboce filosofický námět ale bohužel není pojat v jednoduše stravitelné podobě a ačkoli relativně příznivá stopáž nenudí, snímek trpí nevyhraněným tempem a značně pesimistickým vyzněním příběhu i tématiky.

Klasika od prvního záběru na Dutche kouřícího doutník je jedním z nejkrystaličtějších zástupců akčních filmů z 80. let ve vší jejich akční přímočarosti, maskulinitě a jasné vyprávěcí struktuře. Zároveň se však jedná skvěle zvládnuté dobrodružství a až na několik značně nucených vtipů (vím, že byly myšleny jako trapnost přímo tvůrci, ale to je neomlouvá) není co souboji člověka a vesmírného lovce vytknout, nemluví-li ze mne nostalgie.

Je zvláštní, nakolik se až může všechno pokazit, přestože jste dali dohromady kvalitní tým herců, trikařů a kameramanů (kteří sice umí točit ve tmě, ale mají ukrutně rádi bleskurychlé střihy, aby nebylo nic vidět), máte záda krytá ověřenou značkou a vynašli jste řemeslně dobře připravený scénář, který sice není kdovíjak promyšlený nebo překvapující, ale nijak neurazí a nemá díry ve své logice... Především je totiž nutné myslet na to, že sága Star Wars se vždy točila kolem Síly a zjednodušeného boje dobra se zlem, onen barvitý ostatek ze všech koutů galaxie byl pouze působivou omáčkou. Nejasně vedená hranice mezi jednotlivými stranami proto nemůže skalní fanoušky potěšit, jakkoli dává smysl a je nyní v kurzu, a množství odkazů na třicet i více let staré hračky všechno nezachrání. Inu co naplat: Han Solo je/byl jen jeden.

Výtečný příklad klasického filmového vyprávění ztrácí ve své obsáhlosti, neboť pro množství dějových linek a motivů nemá dostatečný prostor vysvětlit a popsat motivace a touhy svých hrdinů, až se zdá, že O. Sharif se pouze přihlouple usmívá nechápaje, co se kolem něj děje, a skutečnou - byť nechtěnou - hrdinkou je postava J. Christie, která je vláčena událostmi. Zklamává také rámec s hledáním potomka, neboť tak, jak je vyobrazen, vlastně ztrácí smysl, a do paměti se tak vryjí pouze působivá výprava a věrohodně zpracované reálie šíleného historického období.