Scaevola

Překvapivě zajímavý příběh je dokreslen tradičními hammerovskými prvky a dokonce ani neztrácí dech v okamžiku, kdy se objeví sám Dracula. Jen mi trochu nešlo do hlavy, jak vlastně byl tento příběh skončen, protože úplný závěr se rozplynul v jakési upírské halucinaci se spoustou křížů.

Bylo to vtipné, osvěžující, místy přehnaně theatrální (byť tato vlastnost společně s hereckými kreacemi J. Deppa k celkovému vyznění filmu nutně patřila) a... naprosto zbytečné.

Všichni ti tvrdí chlapi dali dohromady válečný film přesně podle šablony - většinu stopáže dokazují, jak je válka krutá a oni cynicky pragmatičtí, aby v posledním okamžiku zachránili nějaké ty americké životy. A v tom je ten největší problém, nejen že jsem hrdinům jejich prudkou změnu názorů neuvěřil, navíc byl ostatek snímku až zbytečně konvenční, jako by vzniknul přes kopírku. Předem se tudíž omlouvám všem nadšencům, protože realističnost a dostatek dobové válečné techniky mi naneštěstí už nestačí.

(spoiler) Romantický příběh dívky, jež se propadá až na dno - od nevinnosti a naivity skrze hříšnou lásku a prostituci až k socialismu... A přesto se jedná o příběh dechberoucí a vyhýbající se trapnosti, o dráždivou podívanou podanou vkusně a s rozumem. Inu, je zajímavé občas pohlédnout za oponu na druhou stranu.

Výstavbou děje a sváděním jednotlivých postav na zcestí je tento snímek zatím asi nejpovedenější z celé série, byť i zde zůstávají klady i zápory víceméně vyvážené. Divák se konečně dočká husté mlhy a dostatku náboženských polemik, na druhou stranu je však příběh v některých místech rozvleklý a bez náboje a sám Drákula je stále nemístně slaboučký, ačkoli těsně před závěrem konečně odolá alespoň jednomu útoku. A škoda oněch prostřihů při scénách lepých děv... v dalších letech bylo Hammer Studio přece jen odvážnější.

Film, který ani zdaleka nedopadl tak strašlivě, jak jsem se obával, je sice pokusem převést biblické "fantasy" do moderního hávu, ale právě to mu ubírá na uchopitelnosti a divácké přívětivosti. Když při úvodní bitvě doufáte, že R. Scott to zase nějak zaonačil a ukočíroval svůj starověký velkofilm do snesitelných mezí, o chvíli později už nevěřícně kroutíte hlavou nad nerozumným konáním hlavních postav, jejichž party dávají smysl jen a pouze v rámci náboženské předlohy. A v okamžiku, kdy se tvůrci oproti ostatním zpracováním tohoto notně vytěženého příběhu rozhodli až na dětského anděla víceméně vynechat sakrální podtext, přestává celé soukolí jednoduše fungovat. Můžete se sice nechat unášet vizuálním zpracováním starého Egypta, který pravděpodobně v žádném jiném filmu nebyl tak ohromující, vzdychat nad mužnou fasádou Ch. Balea nebo litovat rozporuplného faraona J. Edgertona, ale víc čekat nesmíte... Dodám jen, že název je opravdu pouhou vějičkou na diváky a o bohy či snad střet různých věrouk tu vskutku nejde.

Hammer Studio pokračuje v populární sérii, aneb zkoumá, kam ještě je s omezeným materiálem Stokerova románu možno zajít... Jako vždy kraluje tajemný, v lese a na hradě vyprávěný a podivnými existencemi prodchnutý prolog, jež naštěstí zabírá celou polovinu stopáže a naneštěstí končí prvním soubojem s nemrtvými. V okamžiku, kdy dojde k přesunu do kláštera, film ztrácí nápad i tempo a využívaje nechtěně parodické prvky originálu, utápí sám sebe. Finální porážku zla (především ten způsob!) proto ani nelze brát vážně. Uvidím, co na chudáka Ch. Leea čeká příště.

Příjemná francouzská komedie stavící nikoli na gazích, ale na rozehraných vztazích mezi postavami. Problém tkví v příliš rodinném směřování celé taškařice a ve faktu, že podle vyznění patrně celý projekt financoval nějaký nadšenec z Bruselu.

Bez dlouhého vysvětlování řeknu, že jde o starosvětský thriller s novými hračičkami a v novém prostředí. Nemohu si pomoci, ale když si odmyslím všechny asijské prvky a extra-technologické řečičky, zavanula mi při sledování nadlidského hrdiny atmosféra raných 90. let - atmosféra nesená nostalgií, leč vlastně nijak zvlášť zajímavá.

Abych byl upřímný, díval jsem se jen z pocitu ošemetné nostalgie. A výsledek? Doba se posunula o dvacet let, ale oni zůstali stále stejní - přehnaní, tupí a místy nemístně zábavní.