Tosi

To bylo tak smutný, až to bylo hezký. Ztracenej čas se dohání jen těžko a když navíc uvíznete v časový smyčce a máte na to jen jeden den v roce, život se vám sype pod rukama. Kulisy, vizáž lidí, šikovnej střih, film v tomhle všem funguje skvěle, umí i zavtipkovat a je fakt kreativní. Edoardo Leo mě už potřetí nezklamal, ba naopak. 75%

Na český poměry sice dost dobrý, což je klasická hláška, ale jinak jsem jako divák zůstal nějak odstrčenej od emocí. Krimi zápletka mě vůbec nevtáhla a Milanovi Ondríkovi nebylo klasicky rozumět. Abych jen nehaněl, film vypadá vizuálně moc dobře, ale třeba hlavní hrdinka mohla sakra aspoň jednou nasadit jinej, než ten svůj drsnej výraz. Nakonec mě nejvíc potěšila jako vždy naprosto přirozená Iveta Dušková ve vedlejší roli.

Chvílema to bylo docela přitažený za vlasy, ale jinak skvělý vězeňský drama.

Rozpočet filmu byl nejspíš astronomickej, jen těch komparzistů co tam bylo a určitě ne zadarmo. A nebýt titulků, který oznamovaly, jakou bitvu právě sleduju, ani bych nevěděl s kým Napoleon bojuje a proč. Až někdo natočí o Napoleonovi dojemnej a lidskej příběh trochu dopodrobna, rád se mrknu. Tady šlo hlavně o přelidněný válečný scény.

Cesta do duše utrápený kulturistky, ale primárně zde o kulturistiku nejde. Jednoduchej a studenej film, něco mezi třema a čtyřma.

Ani nevím, jestli by filmu prospělo, kdyby víc gradoval. No radši ne. Každopádně v tom chlápkovi se to uvnitř hezky pralo a celej film byl až na pár vyjímek uvěřitelnej.

Film bez hlavního hrdiny a já jsem rád, že jsem na to mohl koukat z domácího teplíčka.

Ten klid v prvních dvou dílech mě tak otupil, že jsem prodřímal i tu zabijačku v komoře. Ale potom vážení, to je rodinný drama jako břit. Elizabeth Olsen tu oddanou paničku v domácnosti zahrála fakt neuvěřitelně přesvědčivě, ale stejně tak ji seděla tvář potencionálního vraha. Navíc osmdesátky jak vyšitý, takže nazdar v Texasu.

Bylo zajímavý s odstupem časem sledovat, kdo všechno věděl o tomhle podvodu a co ty dva kluky ta sláva stála. Prachy sice nesmrdí, ale nostalgickou slzu jsem stejně zamáčkl.

Další důkaz, že když Mikkelsen opustí ty hollywoodský sračky a vrátí se k dánskýmu filmu, je z toho nádhernej  biják.