Doudis19

Přes drsný a přisprostlý humor překvapivě milá i vtipná komedie. Ačkoli je film ze školního prostředí, k ostatním, zdánlivě příbuzným snímkům se v mnoha zákonitostech otáčí zády. První věcí je již zmíněný humor, který se nese v duchu sexu, drog a občas i fekálů. Zde zřejmě distributoři pozapoměli určit hranici přístupnosti, jelikož byl sál plný dětí kolem deseti let. Další odlišností je to, že jediná postava na scéně není kladná. Veškeré postavy jsou více či méně pofidérní. Z toho plyne i veliké plus snímku a to, že hlavní hrdinka na konci z ničeho nic nezmění svou osobnost a postoje, neobrátí se o 360 stupňů a nezačně sekat dobrotu. Uznání zaslouží také Timberlakeova morální síla, miláček zástupů třináctek si u mě hodně šplhnul touhle rolí k posrání miloučkýho blbečka. Oceňuju, že si ze sebe dokáže udělat takovouhle prdel, bez ohledu na to, jak se to projeví na prodeji alb a počtů žádostí o ruku.

U většiny podobnejch filmů o nápravě sobeckejch blbečků jde vlastně pouze o chemii ústřední dvojice a její představitele. Hudgens, ocejchovaná značkou High school musical působí poměrně mile, a to i přes to, že hraje vysoce nerealistickou postavu. Zato její protipól Pettyfer je na pěst jak před proměnou ve zvíře (záměr), tak především po proměně, opravdu o nějaké lítosti či snad soucitu nemůže být řeč. Dohromady pak vývoj jejich vztahu přežvejká veškerá klišé žánru, bez sebemenší snahy o něco nového, natož pak zajímavého a víceméně veškeré plusové body sesbírá Neal Patrick Harris a jeho slepá Marry Poppins.

Ošklivá hlavní hrdinka, okatě digitální žralůčci, krvavé scény bez krve, připitomělá pointa, logika fuč, 3D z kterého leda tak bolí oči, o zhovadilosti celého tohoto projektu vypovídá, že i přes název se vše podstatné odehrává ve dne. Tragédie roku!

Film ve kterém hororová ikona Jason Vorhees prvně nasadil hokejovou masku, motorkářům sebral machetu a vydal se vraždit nadržené teenagery, kteří mu souloží kolem jezera. Bohužel veškeré nadšené názory na tuhle vyvražďovačku, a z nich vycházející míty mají původ od diváků z roku vydání snímku. Dnes se film jevý jako amatérské béčko, s příšernými herci a pár malinově červenými vraždami, za které musí být Jasonovi v současnosti trapně. Jestli je tohle nejkvalitnější díl série, pak jsem s Pátkem třináctého skončil.

Jedna z epizod Bostonských kauz roztažená a zakamuflovaná do celovečerní, zábavné podoby. Kde typologicky stejného Jamese Spadera nahradil zase po delší době obstojný McConaughey. Slušné napětí, zvraty i vedlejší herci dělají z Obhájce slušný, ale nijak objevný, právnický thriller.

Chytlavý fantasy seriál, jehož největší předností jsou skvěle napsané charaktery, humor a představitelé v nich obsazeni. Narozdíl od většiny místních odborníků jsem žádné typické prvky humoru Kevina Smithe nezaznamenal, vtipný to seriál opravdu je, ale daří se to i bez sprosťáren, drog, sexu a téměř všeho synonymního Kevinově stylu. Hlavní hrdina Sam je smolař, kterému rodiče prodali duši, už tenhle fakt musí trochu sympatií vyvolat. Navíc jeho dětinské (ne)snažení o překrásnou Andy je tak milé, že jde o hlavní, pomyslný držák bez něhož by u prvních šesti až sedmi dílů vydržel málokdo. Po rozpačitém začátku kde jsou všechny díly takřka totožné, se ovšem rozjede hlavní dějová linka a Reaper v následných dvaceti dílech naplňuje svůj až kultovní potenciál. Dopomáhá k tomu hlavně Ray Wise, kterého elegantní, hláškující ďábel zprvu skřípal, ovšem jen proto aby se v následujích epizodách stal, tou nej postavou a to i v konkurenci Socka (Tyler Labine), Samova ultrašílenýho a megavtipnýho kumpána.

Do návštěvy Drive v kině jsem nebyl z těch, kteří věří na konec světa rokem 2012. Ale potom co na premiéře (Kino 99 Kolín) celkový počet diváků nepřesáhl jednomístné číslo už soudím, že za vkus, který lidi žene na zdegenerovanosti typu Saxány, namísto úžasných filmů jakým Drive bezesporu je, si lidstvo bolestivý konec dozajista zaslouží. Drive mi po dlouhé době znovu připoměl, v čem tkví fascinace filmovým světem. Podobně omamný, stylový a bezmála dokonalý thriller, navíc obohacený o dechberoucí umělecké záběry a scény se jen tak nevidí, pokud vůbec někdy.

Dnes už legenda akčního žánru, kde vedle kamery, režie a obsazení lze vyzdvyhnout téměř každý filmový aspekt. Kathryn Bigelow, žena která typicky chlapský žánr otevřela i ženskému publiku.

Nebyl by to Richard Kelly, tvůrce magického Donnieho Darka, kdyby slušně rozjetou retro, konspirační scifárnu nezakopal hluboko do propadliště dějim svým téměř už typickým nešvarem, tedy koncem, který uspokojí opravdu zřejmě jen samotného režiséra i scénáristu v jedné osobě. Stejně jako v Donniem a vůbec ne jako v Apokalypse zde atmosféra hraje až první housle takovým způsobem, že i přes zdánlivou statičnost děje film nenudí. Naopak, získá si pozornost hned v úvodní scéně, a až do závěrečného zklamání jde o výborný thriller, který na chvíli vzbuzuje naděje, že ten kdysi talentovanej mladík za kamerou, třeba ještě neřekl poslední slovo.

Vrahounovi se musí nechat, že jeho mučící praktiky opravdu stály za to, stejně jako děsivé, trochu mentální pohyby (už vím proč mě invalidi tolik děsí). K dobru mu jde také sympatická nekompromisnost, a i když proti sobě měl úctyhodného protivníka, povětšinou vždy dokázal udržet chladnou hlavu a jít si krvavě za svým. Bohužel po celý film vrahova působnost nepřekročí pozemek obětí, téměř ani práh pastmi "zaminovaného" domu. Navíc se film sám přiznává k primitivnosti zápletky tím, že odmítá jakkoli nastínit identitu vraha. Tak jste svědky devadesáti minutového pobýhání po domě mezi krvelačným psychoušem a extrasilně dobrosrdečným zlodějem, jejichž kočkování musí dřív nebo později začít lehce nudit. Škoda těch drobných chyb a nedostatků, hororová kritéria splňuje totiž i odhalené poprsí Madeline Zimy :-).