Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 320)

plakát

Návrat do budoucnosti III (1990) 

Zřejmě nejlepší část trilogie o zmatkách v půtování čase a skvělé zakončení jedné z nejznámějších sci-fi sériií. Bohužel si mě ani jeden snímek nezískal natolik, že bych ho mohl označil hodnocením nejvyšším. Uznávám ovšem jejich kvality a kultovnost, spolu s herectvím Michaela J. Foxe a Christophera Lloyda.

plakát

Návrat do budoucnosti II (1989) 

V druhém dílu kultovní sci-fárny už do sebe vše tak ladně nezapadá, jak tomu bylo v první Back to the future. Navíc Robert Zemeckis není Giles Verne, a jeho vize budoucna je sice bizarní, ovšem vysoce nepravděpodobná. Tenhle fakt může působit nechtěně komicky, že by jsme se za 4 roky proháněli po obloze stejně rutijně jako dnes po silnicích. Naštěstí stále jde o výbornou zábavu s mistrným Martym McFlyem a DeLoreanem-nejpopulárnějším filmovým automobilem.

plakát

Halloween II (2009) 

Rob Zombie vsadil na brutalitu a surovost. To samo o sobě není špatná myšlenka. Brutalita ještě ujde, jedná se možná o nejkrvavější Halloween. Bohužel snaha o surovost navozená stylizací a šíleným střihem, působí jako by v celém filmu chyběla kladná postava, vše je špinavé, tmavé a laciné. Každý je něčím nechutný, divný nebo jinak na přesdržku. Tím se vytrácí možnost strachu o kterou-koli oběť. Navíc z nebíčka věčně se zjevující mamina je naprosto mimo mísu, stejně jako Myerseův výběr obětí. Snaha vsazení Michaela do prostředí Vyvrženců pekla zkrátka zoufale nevyšla.

plakát

Stáhni mě do pekla (2009) 

Sam Raimi se vrací na začátek. Nikoli však k čirému hororu Evil dead, ale k jeho komediálně laděnějšímu pokračování. Ačkoli převažuje vážnost, tvůrci se neubránili vyjádřit své osobité pojetí několika nutno říct povedenými estrádními čísly, a trochu tak připomenout, kdo jako první úspěšně skloubil dva nejrozdílnější žánry. Vynalézavost v mnohých nechutnostech je opravdu vysoká, nikoli však už jejich lacinně digitální provedení. Hlavními klady filmu tak jsou rafinové psychické deptání miloučké, hlavní hrdinky a nekonvenční rozzuzlení.

plakát

Tábor tygrů (2000) 

Velice silné a autentické, anti-válečné drama, které by bez Farrella nebylo silné, stejně jako bez nevypočitatelného Schumachera autentické.

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Těžko říct, proč takovýhle film vznikl. Stupiditou otravný, zpomalovačkami nudný, dějem předvýdatelný, jednotlivými scénami věčně něco připomínající digitální průjem, podbarvený stejně nevýraznou hudbou. Kdyby jen nebyla ta Milla pořád tak sexy :-). Bez diskuzí nejhorší Resident Evil.

plakát

Zrození Planety opic (2011) 

Po dlouhé době pocitově silný a vizuálně dokonalý blockbuster. Po všech stránkách vyvážený, inteligentní úvod se ke konci mění v až epickou cestu, plnou zadostiučinění s cílem svobody v korunách sekvojového háje. Herci výborní, všechny CGI opice dokonalé (paradoxně až na Ceasara) a to, co se na plátnech odehraje v poslední zhruba půlhodince, jasně překonává i ty nejoptimistyčtější očekávání. Prozatím nejlepší film letošního roku.

plakát

Šmoulové (2011) 

Trapnost určená výhradně těm nejmenším a mentálně zaostalým, aneb jak i Neil Patrick Harris musí platit nájem.

plakát

Stopař (1986) 

4,5.. Zaokrouhluju níž, jelikož těch chyb (hrdina na začátku nabourá auto, ale o scénu dál již s autem nic není) a neskutečně nereálnýho chování bylo opravdu až moc (holka zná hrdinu 10 vteřin a už kvůli němu riskuje život). Nadruhou stranu je to opravdu vynikající thriller, na kterém se 25 let stáří podepsalo maximálně pod trochu lacinou hudbou. Honičky a následné bouračky vypadají skvěle, stejně jako do nebes vychvalovaný Rutger Hauer, který si svého psychouše vychutnal až do hořkého konce. Vyzdvyhnout se také musí našlapaný scénář, který nenechává chvíli na vydechnutí natož nudu, navíc se jedná o film tak nepředvídatelný, že s čistým svědomím odpustíte i absenci více krve a brutality.

plakát

Střihoruký Edward (1990) 

Z první vzájemné spolupráce v budoucnu dvou nerozlučných umělců vznikl jeden z nejdojemnějších, nejcitlivějších a nejvýmluvnějších snímků o všudy přítomném strachu z jinakosti. Ačkoli z Edwardových úst zazní jen něco málo přes 150 slov, Deppova obličejová mimika je výmluvnější než všechna slova světa. Težko si v této roli představit někoho jiného, kdo by s takovou nenucenností rozesmál, dojmul i překvapil. Mistrovské dílo!