Doudis19

Výjmečné dílo světové kinematografie. A to nejen díky hvězdě Jamese Deana, ale zejména příběhu, který dokáže zaujmout i dnes, po téměř šedesáti letech. Přes mírně loudavé tempo je film poutavý a emočně dost silný. Obzvlášťe ve své druhé polovině, kde Deanova postava začíná být lépe providitelná a jeho chování více méně dává smysl. Tím se dostávám k nešvaru takto starých snímků. Tedy jak se to vezme. Z pohledu dnešní generace je chování lidí v padesátých respektive šedesátých letech při nejmenším nepravděpodobné. Ať už to jsou reakce bratra, matky nebo otce, nepřestáváte se ptát, zda to všechno až moc "nehrotěj" :-).

Prvně jsem měl tu čest okusit na vlastní oči charisma Jamese Deana a musím říct, že legendy nelžou. Svou postavu nehrál ale žil. Něco takového je dnes k vidění maximálně u Johnyho Deppa, aby herec svou přítomností povznesl film o třídu výš. Nebýt tragické smrti, mohl dnes stát po boku De Nira s Al Pacinem. K samotnému snímku těžko něco psát, jelikož si ho Dean ukradl pro sebe tak, že osud ostatních postav je vám ukradený (paradoxně jako jediný nebyl nominován na Oskara :-D).

Jedním z hlavních problémů je samotná postava Soudce Dredda, která funguje pouze když se nebere vážně. Rádoby drsňácká hláška "věděl jsem, že to řekneš" napodesáté začne otravovat, ale napodvacáté je už pouze trapná. Stejně jako většina naivních a přihlouplých dialogů hlavního hrdiny. K důvěryhodnosti nepřispěl ani Stallone, který jako všichni ostatní zůčastnění zřejmě neviděl, jak směšně výsledný produkt musí vyznít. Nezbívá než konstatovat, že Soudce Dredd se pod padesáti procenty vyskytuje oprávněně, a nelze se divit ani jeho finančnímu propadnutí.

Tragikomický film u kterého není problém se k slzám rozesmát, stejně jako k nim dojít dojmutím. Po všech stránkách výborně zvládnutý snímek, od pro mě nejsympatičtější role McAvoye, až po úžasný hudební motiv podbarvující už tak dost silné či dojemné situace.

Většina filmu je ohromně předvídatelná. Vždyť už ten námět: " Mladý pár vyrazí na romantický výlet k jezeru, kde nečekaně řádí psychopati." Jenže Eden Lake se od jiných liší v několika zásadních věcech. Především vrahy zde jsou patnáctiletá zlatá mládež. Obětmi výteční Fassbender a Watsonova snoubenka z nového Sherlocka. Ta je navíc neobvykle odvážná a co je ještě zvláštnější, její jednání a boj o život není vůbec stupidní, naopak. Několik nepříjemných zvratů jen podtrhává intenzivitu a mravní nechutnost této kritiky zvrácenosti dnešní mládeže.

Největší obavy jsem měl z hlavní postavy, ne snad ani tak z Reynoldse, jako ze zeleného mužíčka s lampou, co potírá zlo nevkusným prstýnkem. Obavy se i přes průměrné hodnocení nenaplnily, a právě schopnosti zeleného chlápka, které brzdí pouze fantasie jedince byli tím nejzábavnějším. Když se k tomu přičtou prvotřídní triky a slušný spád, dají se odpustit i nedostatky, kterých je na jeden z nejočekávanějších filmů letoška přeci jen mnoho.

Nečekaně koukatelné pokračování. Po čistě technické stránce, takřka není co vytknout. Triky i vynalézavost úmrtí patří k nejlepšímu z celé série, herci sice standart, ale nadhled s kterým je tvůrci nemilosrdně vracejí zpět, do náručí smrti je tak zvráceně zábavný, až jsem se občas přistihl při pousmívání nad něčí rozjetou bulvou či asfaltovým faceliftem. Trochu znepokojivé :-/.

Poměrně milá, leckdy dokonce vtipná (hlavně díky Macháčkovi) obhajoba nevěry (fůj, ať žije monogamie). Vejdělek nezklamal, ovšem z Žen v pokušení pouhý odvar.

Affleck možná není herec oskarových kvalit, a i zde to potvrzuje, jenže režisér a scénárista je bezpochyby excelentní. Město není sice ten film, u kterého by se dala obdivovat chytrost a vynalézavost děje, spíše jde o klasický příběh dvou sympatických zločinců s odlišným postojem k násilí, kteří se snaží uniknout nekompromisnímu agentovi. Jenže Affleckova pevná režijní ruka nedopustila filmu sklouznout k samoúčelné frašce typu Gangstrů. Jakkoli je film předvídatelný, stejně donutí hrát jeho hru a i když se z konečného finále dalo vytřískat daleko více emocí, stále zůstává výborný dojem z pořádného kusu nefalšované, kvalitní filmařiny.

Béčkař Anderson se nevydal cestou Prédátorů (krev, atmosféra), ani Vetřelců (krev, pocit beznaděje) a pouze mdle zprznil dva nejznámějších a zároveň nejrespektovanější "smějdy z vesmíru". Učinil tak bez jak-koli znatelné úcty, zápalu, zájmu k jedné či druhé rase a nebýt trikařů s choreografy soubojů, výsledek by byl ještě daleko horší.