Petrasuvicka

Paradoxně dávám plný počet, i když jsem šla do kina s tím, že to bude hrozná blbost, nakonec jsem byla opravdu mile překvapená. Nadupaný soundtrack, sexy Tom, v každé minutě spousta akce, takže jsem se ani nestihla nudit, takže i když nemám ráda filmy tohohle typu - tedy okleštěné, neduchaplné příběhy bez děje, které v tomto konkrétním případě zahrnují bod A a bod B, aby se načež rozhodli, že bod B je vlastně zároveň i bod A. Aneb paradox Šíleně smutné princezny, pořád si ale stojím za tím, že jsem se bavila, odpočinula a nemusela dvě hodiny vůbec myslet.

Čokoláda bez čokolády, nýbrž se šaty, a namísto říčního piráta přijde australský neotesanec, lumberjack - aneb jak se na každou svini vaří voda.

Blake oblékaly s přihlédnutím k nestárnoucí Adaline, decentně, trochu retro, přesto nevšedně a v dnešní době nanejvýš nádherně. Tématika nestárnutí je klasická od doby bájné antické Ió. Protože není horšího trestu než vidět stárnout a umírat naše nejbližší. Ale ženská je pořád jen ženská. Relativně fádní, klišoidní téma zpracované v příjemném, milém filmu.

Vítejte ve Versailles. A to i navzdory opomíjeném historickým faktům hnilobných zápachů z úst, nedostatku toalet, psích exkrementů v palácových chodbách, močí nasáklým dřevěným schodištěm a mnoho dalšího velmi "chutného". Protože to by ze seriálu sice udělalo historicky přesnější, neřku-li přesný obraz francouzského dvora, ale zároveň by z toho vznikla podívaná pro hrstku fetištistů. Nicméně... Versailles je taková francouzská sodomie. Dekadentní. Dějově trochu rozvláčnější, než komerčněji pojatí Tudorovci, ovšem o to zajímavější a věrohodnější.

Co se týká předlohy, Viewegh si zřejmě léčí nějakou svou existenciální krizi a krmí čtenáře, posléze pak diváky, nějakými rádoby psychologicko-sociálními sračkami obyčejného Čecha. Veškerý děj je založený jen na pubertálních erotických problémech, které neustále perou na veřejnosti jak špinavý prádlo, načež se dozvíme, že vybíjená ve smyslu "všichni proti všem" znamená - všichni nesnáší všechny. Postavy Vybíjené zřejmě odráží tvůrcovu rozháranou osobnost v hluboké životní krizi pramenící z jeho "zazenitního" věku. Škoda času, škoda peněz českého kinematografického fondu.

Pro mě velké zklamání. Z původního Steva Rogerse z roku 1944 nezbylo zhola nic. Ten staromódní gentleman a válečný hrdina je pohřben pod tunou techniky. Protože tenhle díl není o ničem jiném, než o megalomanské přehlídce zbraní a té úplně nejmodernější a nejúžasnější techniky na celém světě. Že se má Rogers sžívat s moderní dobou? Měl tohle snad být ten kdysi slibovaný náhled do jeho osobního života a minulosti? Jestli ano, tak je někdo z nás slepej a já to nebudu. Jedna retrospektivní scéna tenhle slib nenaplňuje. Zdánlivě jednoduchou dějovou linku natolik překombinovali, že bych musela vystudovat extra vysokou školu, abych pochopila, o co tam pořádně šlo a kdo stál na čí straně. Spousta nových postav, příliš akce a rvaček, při nichž se aktéři pohybovali tak rychle, že můj mozek zůstal zmateně zírat s otevřenou pusou a spoustou vznášejících se otazníku nad hlavou. Žádná dějová linka nebo zápletka mezi Stevem a Agentkou 13, pár vtipů a várka momentů, scén, které jako by přímo volali po zařazení do parodie. Létající černoch ve stylu princezny Jasněnky a létajícím ševci, odletující náboje po způsobu Charlieho Sheena ve Žhavých výstřelech 2...No a konec? Taky zrovna nic moc. Krom toho, že můj válečný hrdina z jedničky nenávratně zemřel, mě Scarlett opět přesvědčila, jak hrozně mě sere.

Hrát na malé scéně výpravnou hru není snadné, přesto si dokázali vystačit s málem a nezmrvit historickou klasiku, jako se to povedlo jiným (například u Marii Stuartovny ve Vinohradským divadle, že...). Udrželi hru na hranici mezi moderním a klasickým, což nijak nerušilo. Hiddleston ve svém věku předvedl dokonalý herecký talent, neméně ho dali na obdiv i ostatní herci v obsazení. Tři plus - naučit se takové monology, klobouk dolů - sympatizování s Marciem (a vážně ne proto, že ho hraje Hiddleston) - a několik vtipných a úsměvných momentek

Ale jo, proč ne. Šlo to, vypadalo to pěkně, ale něco tomu chybělo. Žádný náboj, žádný prudký zvrat. Přesvědčit nejpřísnější osobu tý jejich obce pár větami plných klišé... trochu kýč, stejně jako tak konec. Ani hudba nepředvedla žádný zázrak, ovšem musí se tomu přidat jedno plus - že se to vymyká trendy distopiím, kdy se prostě vezme stejná kostra vytvořená na Hunger Games, troškus e poupraví, napíše se k tomu průvodní trilogie a vydělají se na tom těžký prachy, jako se snaží na Labyrintu a Divergenci.

Chcete spáchat sebevraždu? Tak si pusťte Divočinu, nic vás k tomu nedožene rychleji.

Člověk má tendenci srovnávat Exodus s Gladiátorem. Pravdou je, že srovnat se to nedá, což je Ridleyho úděl, protože každá jeho další práce bude zkrátka porovnávána s jeho nejlepší historickým kouskem. Přesto má Exodus všechno, co by správný velkofilm měl mít. Megalomanskou scénu, skvělou hudbu, vizuálně skvělé zpracování, emotivní linku, která zahraje na city, ale vyloženě nerozbrečí, což je trošku škoda. Film zkrátka splnil má očekávání, i když jsem si myslela, že to budu Joelu Edgertonovi přát za ten zpackanej zápas ve Warriorovi víc, ale ... nějak se to nestalo :D