Coriolanus

Mám ráda Donmar Warehouse. Pokud jste tam někdy byli, možná vás překvapilo jak malý je to prostor - malé jeviště, málo diváků, komorní atmosféra. Mám to tam ráda možná právě proto, že si tamní produkce nemůže dovolit všechny ty nádherné a velkolepé scény, které diváka ohromí už jen při pohledu na ně samotné ... co teprve, když se s tím vším začne hýbat. Donmar tuhle možnost nemá, musí si vystačit s málem. A Coriolanus to zvládl (stejně jako před časem Král Lear, Dimetos a další). Jelikož to bylo mé první setkání s tímto římským generálem, neměla jsem tušení co vlastně čekat. Musím však říct, že to bylo velmi vydařené první setkání. Hra měla spád, snad až na hrdinovu manželku nikdo nepřehrával a pro jednou jsem měla opravdu pocit, že hra, ač napsaná před několika staletími, je skutečně aktuální. Věřím, že pánům se jejich zasloužená chvála dostane od mnohých jiných, proto já svou chválu zaměřím na Deborah Finlday jejiž Volumnia byla charismatická, silná a odhodlaná žena, která se mi rozhodně vryla do paměti (a to se mi bohužel u ženských hrdinek zas tak často nestává) (31.01.2014)

Zdařile zinscenovat Coriolana není lehké. Jednak je třeba se popasovat s faktem, že nejde o nejlepší Shakespearův kus. Ne že by byl snad špatný, ale vše co v něm autor říká, již řekl v jiných hrách a mnohdy i lépe; a tady je to navíc branné dosti zhurta. Další svízel je ona "antická okázalost". S tou se zde vypořádali svébytně skrze cestu absolutního minimalismu, se kterým se pracuje sice velmi nápaditě (až na ty džíny), ale v mých očích to k tomu ne zcela sedne (především kvůli těm džínám). Působí to kvůli tomu trochu jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jinak bez výhrad; Hiddleston svým výkonem dává zapomenout, že je na Gaia Marcia přeci jen příliš mladý (byť je zarážející, že ho ztvárňuje zcela shodně jako svého Hala v Hollow Crown) a ostatní (až na výjimky v podobě nezásadních vedlejších rolí, že Sørensenová?) rozhodně nikterak nezaostávají; především Gatiss s Findlayovou si to kradou pro sebe. (05.02.2014)

Byla jsem jak na představení, tak na záznamu v kině. Čekala jsem od toho hodně, lístky jsem si kupovala pomalu před rokem, hrozně jsem se těšila. A navíc to má výborné recenze, takže moje zklamání bylo o to větší. Záznam ani nebudu komentovat, nemělo to atmosféru a šla jsem jen, abych se přesvědčila, jestli teda náhodou ty herecké výkony nejsou lepší zblízka. Hiddleston mi přišel, že hraje v podstatě sám sebe, jen tam asi trochu víc hekal a ječel. Nejhorší byla nejspíš hudba, absolutně se nehodila a projekce v rámci designu stage mi přišly dost amatérské a byla to škoda. Je mi dost líto, že mi to přišlo tak odfláknuté. Mark Gatiss byl perfektní, i když to pro něj nebyla žádná výzva, co se týče jeho role. Nejlepší byl Hadley Fraser, na to že je to hlavně muzikálový herec, klobouk dolů, byl skvělý. Deborah Findlay byla taky skvělá, hysterická matka. Hiddlestonův top okamžik byl až v druhém aktu, když ho vyhnali. V první půlce moc nezářil, bylo tam dost zbytečných scén, jako ta sprcha. Sečteno, podtrženo, bylo to super, jsem ráda, že jsem to mohla vidět živě, ale mohlo to být i lepší. (01.02.2014)

Shakespearův Coriolanus je nedoceněná tragédie, na tragédii navíc s některými nestandardními prvky, což z ní dělá jednu z nejzajímavějších Shakespearovských her vůbec. A Donmar Warehouse pod taktovkou Josie Rourke dokázal, že Coriolanus má v sobě nadživotní sílu vyprávění a prakticky nezničitelnou aktuálnost. Minimalistická scéna (dva čtverce a osvětlený žebřík, sem tam pár židlí) dodává Coriolanovi potřebnou syrovost, autentičnost i symboliku. A pak herecké výkony, ale kdo by čekal při pohledu na herecké obsazení, že nebudou excelentní? Tom Hiddleston je vynikající, disponuje neskutečným hereckým citem pro postavy a jeho Coriolanus, prostě je Coriolanus se vším všudy a ve druhé půli z vás dokáže vymačkat všechny emoce. Mark Gatiss jako Menenius je naprosto skvělá volba, protože on se do té role dokonale hodí svojí mimikou vším a podává rovněž skvělý výkon. A v neposlední řadě samozřejmě skvělá Deborah Findlay jako Coriolanova matka Volumnie. Nevděčnou roli tu má B.H. Sorensen jako Coriolanova žena Virgilie, její role sama o sobě se omezuje na příležitostné výlevy smutku, které jsou však vždycky pozadím hry a nikdy ne jejím hlavním středem, což z ní z principu činí spíše lehce přehrávající postavu. Coriolanus je dechberoucí představení, násobené několikrát o to víc, máte-li rádi Shakespeara. A toho já mám moc ráda. 100% (02.02.2014)

Tady se ukázalo, že není třeba velkého divadla pro působivý zážitek ze hry. Oč byla scéna menší, o to byla nápaditější. Příběh byl výborný (jak taky jinak, když šlo o hru od Shakespearea), překvapivě aktuální a dal by se shrnout do věty: Střezte se ambiciózních matinek...a upřímnosti taky! Přestože šlo o tragédii, našlo by se zde několik až komediálně působících momentů, ačkoli si nejsem jistá, jestli to tak Shakespeare původně zamýšlel nebo jestli to vyplynulo z hereckého podání a kontextu naší doby. A co by to bylo za divadelní hru bez excelentních hereckých výkonů? A mluvím tu hlavně o ústřední trojici, což ovšem neznamená, že by vedlejší postavy nebyly zahrané výborně. Gatiss jako Menenius byl prostě sám sebou, lehce komická postavička zkušeného politika, ale když došlo na tragiku, zvládal ji stejně bravurně, Findlay jako manipulativní Volumnia byla osobou, která ve skutečnosti řídila celý děj, a šlo jí to náramně, takovou matku byste prostě nechtěli. A pak je tu Hiddleston, který jako Coriolanus ukázal tak přesvědčivý výkon, že nebylo těžké nechat se vtáhnout do děje a prožívat tragický osud hlavního hrdiny. Stále nechápu, jak může mít tak mladý herec takové charisma, ten se prostě musel pro Shakespearea narodit. No, asi takhle - hned po představení jsem měla chuť se na to podívat znovu nebo si tu hru alespoň přečíst, tak chytlavé to bylo. (31.01.2014)