Petrus1

Matt měl štěstí, že ho našli zrovna hodní rybáři, kteří mu vytáhli kulky (ne ty jeho) a čip s bankovním účtem, dali mu najíst, oblečení a dokonce i peníze (kdyby narazil na nějaký pašeráky, tak by to asi tak dobře nedopadlo, ale mohla se rozjet akce už na začátku). Ztratit paměť je špatný a ještě horší je, když vás chce někdo zabít a vy nevíte proč. No a dlouho to neví vlastně ani divák a tak může s Bournem rozplétat jeho příběh a zjišťovat, co se to tu, k sakru, děje! :-) Mě se teda líbila honička Mini Cooperů (což byla sranda - to autíčko se všude vleze), útěk z ambasády (asi kvůli mariňákům a pohledem na mé oblíbené útočné pušky :-)) a Paříž. Taky sem docela vděčna, že partnerku nehrála žádná kozatá akční blondýna. ;-) Připouštím, že akčňák je to sice nadprůměrný, ale že bych z něho nějak zvlášť uchcávala…

Opět musím přiznat, že sem nikdy nečetla knížku a ani neviděla žádné jiné zpracování Alenky (co už, zas, že?), nikdy mne to prostě nelákalo. A asi bych ve své bídné nevědomosti zůstala dál, nebýt toho, že to natočil Burton (jeho světy mne baví), hraje tam zlatíčko "Džoník" a moje oblíbená Helena - prostě to byla taková jakási povinnost. :-) Ze začátku, když se Alenka propadne (a pak i v některých pasážích) to na mne působilo jako nějaká hra :-) A ty hrady byly nějak moooc nápadně podobný tomu Disneyovskýmu...nebo se mi to zdá? :-O Ze začátku sem se docela ztrácela a nevěděla, o čem je řeč, ty názvy pro mne byly docela nezapamatovatelný :-D Utkvělo mi v hlavě jen "Alenka" a "Kloboučník" :P, ale postupně sem si začala zvykat na Šklíbu (ten kocour vypadal jak zhulenej), Tlachapoud (hezky vyveden), Pentlochňap (huňatá koule) a docela sem se těšila, až nastane Nádherňajs :-) Na ostatní si už radši ani nevzpomínám - si to budu muset přečíst nebo na to zas mrknout (a to docela ráda ;-)) Konstatovat, že Johnny je opět kláásnej (se svýma kukadlama, obočím a erotickou dírkou mezi zubama :D), je u mne naprosto zbytečný ;-). " Nemáš tušení, proč je havran jako psací stůl?" wtf, to teda opravdu nemám :-D. Závěrečnej souboj, jak karet a šachů, jak Alenky a Tlachapouda, jak Kloboučníka vs Spodka, byl myslím vyveden krásně, ale u Futrováku sem se naprosto odbourala a propadla v mohutný smích (nebo spíš řev, teda) :P Takže co se mnou? "Utnout hlavu!!!" ;-)

Od podobných hororů většinou nic nečekám...tady jsem čekala hlavně na klauna, protože je bezmezně miluju! I když nebyl úplně nejvyvedenější, vynahradil to svým výrazovým běsem. A to především ve třetí povídce Terrifier. Ten jeho úsměv a zoubky jsou prostě neodolatelný...proto stále nějak nechápu, jak klauny nemůžeme mít někdo rád...taková krásná a milá stvoření. A že sem tam někoho zabijou nebo zmrzačí... se stává... každej potřebuje občas vypustit páru a užít si trochu toho ultranásilí :-)) Mně mnohem zvrácenější přijde představa, že má někdo v dnešní době doma ještě video. Když už i já jsem ho před pár lety odnesla na půdu... Ano, nevyhodila jsem ho, protože něco do sebe to zrnění má...a co kdyby se mi do rukou třeba taková kazeta dostala? Ale že by pokroková americká rodina tuhle starožitnost měla v obýváku, se mi nějak nechce věřit. Taky mi připadlo, že ta chůva je v hloubi duše tak trochu zvrhlá, když nedokázala odolat pokušení a nedívat se...jestli ona nebude tak trochu jako já - podezřívám ji totiž z toho, že kdyby tam ti haranti nebyly, že by se u toho dívání mnohem víc odvázala ;-) Co se týká prvního kraťasu The 9th Circle, tak mě docela mrzí, že nejezdím autobusem...jinak atmosféra docela dobrá...myslím, že jak jsou někde ženský přivázaný na řetěz a netuší, co je tam někde čeká, ve spoustě lidech to vyvolává vzrušující pocity - hororoví fanoušci doufají v pořádnou gore zábavu a praví úchylové se ještě před tím těší na brutální znásilněníčko :)) Já patřím k těm druhým. Jenže nemůžu úplně říct, že bych byla spokojená...některý masky nic moc a přišlo mi to trochu nedotažený a hlavně mi to nakonec tak nějak připomnělo Rosemarynýho fakana a k tomu jsem si zatím kladný vztah nevypěstovala. O té druhé mimozemské blbosti asi netřeba mluvit...jako by to tam ani nepatřilo. Jen jednu poznámku k tomu mám...že ten obraz bych si přála mít v ložnici :-). Napřed jsem si i říkala, proč je to vlastně propojený s tou kazetou, ale nakonec přiznávám, že se mi ten závěr docela líbil. Co mi trochu vadilo v celým filmu, bylo to hysterický ječení bab...na tom zrovna moc neujíždím.

Už docela dlouho sem neviděla žádnej němej snímek a jelikož sem si připomněla Browninga nedávno v mých oblíbených Zrůdách, měla jsem chuť s ním zabrousit znovu do cirkusového prostředí. "Proč na mě pořád sahá? Ruce! Mužské ruce! Tolik se mi hnusí!" No, tak to je teda hodně úchylná fóbie...to vůbec nechápu....to já bych se nechala vosahávat od rána do večera, hehe. Ale její fobie chce využít Alonzo, kterej předstírá, že ruce nemá, ale zato má dva palce na jedné ruce...rozhodně to není žádnej chudák, ale pěkně vychcanej hajzl. S nohama umí kde co, dokonce si zakouřit a hrát na kytaru...a tak zapomíná, že je vůbec má. A tudíž je vlastně ani nepotřebuje a taxi je nechá kvůli své milované amputovat. To je debil! :-D Každopádně skvělej hereckej výkon...to za a). Za b) bylo to dramatický celou dobu a ten závěr byl největší napínák! A za c) viděla sem sice kratší verzi, ale za to s naprosto dokonalým hudebním doprovodem Alloy Orchestra...člověk si to aspoň vychutná líp, když mu do toho nikdo nekecá :-) A právě hudba zahrála moji pětihvězdičkovou píseň! Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Tod Browning, bývalý cirkusák, který se stal filmovým tvůrcem, je nejznámější jako režisér Bely Lugosiho z klasického hororu Dracula a proslulost si získal rovněž výstředním snímkem Zrůdy z roku 1932. Nejlepším jeho filmem však je bezpochyby Alonzo, muž bez rukou. Snímek patří k podceněným perlám z éry němého filmu a vystupuje v něm nejoblíbenější (a nejslavnější) herec scenáristy a režiséra, "muž tisíce tváří" Lon Chaney...Browning vytvořil deprimující mistrovské dílo psychologického (a psychosexuálního) dramatu, především díky tomu, jak dokázal přimět Chaneyho k pozoruhodnému nevšednímu výkonu a naplnil zápletku náhlými zvraty a nezapomenutelnými postavami."

Dívala jsem se na to po obědě a vydržela sem to 20 minut. Pak sem na 20 minut usnula. Vzbudila se, vrátila film v čase a rozhodla se pokračovat. Dala sem si energiťák s ledem, ale ani to moc nezabralo a já se nudila dál. Bohužel tomu nepomohl ani děsnej dabing, zřejmě ještě z osmdesátek, kterej občas někam odešel a buď se nevrátil vůbec nebo se vrátil, ale naprosto v jiném místě. Vzdala sem to ve 40. minutě a před Americkým vlkodlakem v Londýně jsem dala přednost českým sportovcům v Soči. Nicméně...sem se nevzdala úplně. Film sem si stáhla v jiné verzi a doufala, že to bude lepší. Já to prostě dám a neusnu a neusnu, řekla sem si plna odhodlání v půl jedenácté večer a spustila to od začátku! Bohužel sem záhy zjistila, že je to ta samá verze, ale odmítla takovou kravinu po třetí stahovat. A světe div se, nakonec sem to dokoukala. "Abyste věděli, tak to vůbec není zábavné," říká týpek v metru a má bohužel pravdu. Zábavné to moc nebylo, snad až na scénu v pornokině. Není mi jasný, proč když už si dali práci se samotnou proměnou, která byla docela povedená, udělali pak z vlkodlaka takovou lacinou příšeru - jako by to byla zábava od Tromy :-) Vlastně sem se nezasmála pořádně ani jednou - ono točit béčkový hororový komedie asi přeci jen není taková sranda. Hned to mažu z disku - a to obě verze. Nejhorší na tom je, že mě čeká ještě Americký vlkodlak v Paříži , to asi taky bude pecka. A vůbec nechápu, jak to může být nejen Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete, ale i Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Třeba se něco dovím v knize: "Co dělá z Amerického vlkodlaka v Londýně klasický subžánrový snímek, je strhující způsob, jakým je tento jednoduchý příběh realizován. Ve scénách, kdy se člověk mění ve vlka, nabízí úžasná vizuální kouzla, jejichž autorem je Rick Baker. Jestliže v předchozích hororech probíhala přeměna v několika monstrózně stylizovaných krocích, Landisův snímek nabízí jedinou, bolestně vyhlížející metamorfózu, která se zdá odehrávat v reálném čase před divákovýma užaslýma očima." No, tak ale jedna scéna, nemůže moje hodnocení vytáhnout výš. A to ani kvůli tomuto: "Film je plný hrůzyplných, černě komických výjevů i skvělých hereckých výkonů a může se rovněž pochlubit vynikajícími zvláštními efekty s postavou vlkodlaka od maskéra Ricka Bakera, který dokonce s Michaelem Jacksonem a s Landisem pracoval na jeho klasickém videoklipu Thriller."

Nevím, jestli tahle slabomyslnost má být volný pokračovaní Amerického vlkodlaka v Londýně, ale každopádně to bylo ještě horší. Parta amerických výrostků si vyrazila do Evropy - zřejmě vohýbat zdejší hloupý puberťačky a pořádat seskoky z Eifellovky - což byla naprosto reálná akce, u které mě akorát tak napadla písnička z jednoho pořadu pro děti: "Andy a Kip zas do neznáma letí..." Prostě vlkodlaci v Paříži jsou úplně jiná liga - pořádají vlastní párty, na kterou si pozvou svoje oběti, pobíhají po městě, už se nepřeměňují jen za úplňku, protože mají sérum, s kterým se můžou proměnit kdykoli a chtějí snad mít svoji kolonii a vyčistit svět od běžných lidí. Pokud chce být vlkodlak zase člověkem, musí najít vlkodlaka, kterej ho kousnul, zabít ho a sníst jeho srdce. Naštěstí se dají zabít úplně normálně jako běžní lidé. A jejich oběti chodí po světě a nenajdou klid, dokud neumře ten vlkodlak, kterej ho zabil...panebože, proč?! Kdyby tohle byl jen čistej horor, možná to mohla být průměrná blbost. Ale když se z toho snaží dělat komedii, která je možná vtipná jen pro dobovou mládež, je z toho akorát hodně podprůměrná sračka.

Jéééé, to zas byla slátanina. Doslova…slátanina všeho možný. Luis a Salvator se jednou asi zhulili, začali si vyprávět svoje sny a řekli si, že by je mohli splácat dohromady a hodit to na plátno a označit to jako první surrealistický film. Ono ovšem ne vždycky, když je to poprvé, tak je to vzrušující, že…Ať už to má nějakej smysl nebo ne, není vůbec podstatný. Hlavně, že to bude šokovat…a tak tam naflákáme něco, co bude nechutný (rozřežeme oko), něco hororový (mravence), nějakej náznak sexu (vohmatávačka), dál nějaký mrtvoly, transvestitu, mršiny a uděláme z toho něco, co pochopí jen opravdoví labužníci…řekli si pejsek s kočičkou a upekli Andaluskýho psa . Dokonce byli tak pokrokoví, že přidali recept, jaxe zbavit ochlupení a zároveň někomu zavřít hubu. Mně se na tom líbila akorát hudba - verze z roku 1960. Jinak jsem ztratila 16 minut svýho života, který sem mohla strávit kvalitní masturbací u nekvalitního porna a bylo by mi mnohem líp :-D A propos – kde je ten pes? Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Až příliš často - díky obrovskému vlivu, jaký film měl na rockové videoklipy - byl Andaluský pes degradován na sbírku nesouvislých, úchvatných, ale navzájem nekorespondujících obrazů, a v tomto smyslu s ním bylo nakládáno: zdechlý osel na klavíru, mravenci na ruce. Podobný přístup však přehlíží to, co dílu poskytuje jeho soudržnou sílu, skutečnost, že Buñuel v mnoha ohledech úzkostlivě respektuje jisté konvence klasického filmového scénáře a jeho provázanosti, čímž vytváří mezi těmito fragmenty z podvědomí jistou znepokojující narativní souvislost. Jde o dialektiku povrchní racionality a hlubokých vířících sil z id, které Buñuel bude ustavičně zkoumat až do samého konce své kariéry." Tento vysoce sofistikovaný rozbor nic nemění na tom, že je to pro mě stejně jen kravina.

Zrovna sme si koupili novou televizi. Tak nevím, jestli větší smart udělat z tohoto filmu dokumentární počin nebo to tak funguje všude. Obraz mi připadal na jedné straně jako home video, na druhé to působilo hrozně realisticky. Jakoby to někdo točil jako dokument a ne jako film. I podle stopáže a doprovodného vyprávění to tak působí - hodně znepokojivě. Člověk se musí zamyslet nad tím, jestli každej vrah, kterej vyleze z lochu, okamžitě ví, že začne zase vraždit. Tenhle se s tím teda nesere vůbec a nehodlá na nic čekat. A i když má svoje plány, někdy to prostě podle nich nejde a musí se zvolit plán náhradní. Docela mě překvapilo, kolik mrtvol se vleze do kufru. Co bych teda vytkla, je chování postav. Hlavní hrdina si teda jede na vlastním tripu, takže jeho chování se dá pochopit. Taktéž retardovanýho vozíčkáře. Ale ta baba a její matka - no, připadlo mi, že je jim občas fuk, co se s nima stane. Všechno doprovází typická dobová hudba a všechno to snímá kamera ze zvláštních úhlů, řekla bych že velmi často ručně a nepřekvapilo by mě, kdyby ji měl ten psychouš sem tam pověšenou někde na těle...každopádně to celé působí velmi realisticky. I když mám trochu problém, jaké hodnocení dát - teď by se hodila možnost 3,5, nakonec za tu práci kamery se přikloním k té čtyřce.

Rodina má sklon toho nejmenšího rozmazlovat a Charlieho asi rozmazlili až moc. Ten se potřebuje vypařit a tak se vydá na cestu za svojí sestrou a její rodinou do Santa Rosa. I když se strýček chová podivně už oz začátku - hlavně se nechce fotografovat a nechce, aby se na něho někdo vyptával...Ona ani ta rodinka není úplně normální - matka neumí telefonovat (vůbec sem nechápala, proč je ten telefon tak vysoko), otec je unešenej z náramkových hodinek - kolegové v práce ho budou víc brát, se svým kámošem si plánujou, jak by se navzájem mohli oddělat "Těžko by někdo uvěřil, že ses sám utloukl tyčí." Charlie na svého strýčka kouká jak na svatej obrázek a on na ni jako by ji chtěl vohnout. Ta malá je nějaká chytrá "Proti vládě se nesmí mluvit" ...celá ta rodina je nějaká přechytralá. A to až tak, že mě jejich chování nepřipadlo ani tak podivné jako spíš hloupé a naivní. Je to jeden z těch Hitchových filmů, ve kterém se zbytečně moc mluví a to mi nesedí...neříkám, že je to vyloženě špatný, ale bohužel to není ani vyloženě dobrý :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Film je okořeněn bezpočtem narážek na různé protiklady a dualitu dobra a zla, která spojuje důvěřivou a nevinnou Charlie s jejím nebezpečným a prolhaným strýčkem. Hudba Dimitriho Tiomkina udržuje napětí opakováním motivů, především svým "Valčíkem veselých vdov", který naznačuje vinu strýčka Charlieho, a neodbytný motiv, jenž představuje hrůzyplné sklony, které dokáže jen stěží skrýt nebo potlačit."

Musím se přiznat, že když sem to viděla poprvé, tak sem u toho usnula a teď jsem měla co dělat, aby se to neopakovalo. Džoník sice umí zahrát vše, ale na roli astronauta se mi moc nehodil. A ta jeho špinavá blond čupřina? No, taky nic moc. Tak aspoň, že se z něho stal výkonnější manžel! Nejsem si docela jistá, že sem ho tak vášnivě-drsně milujícího viděla…:-) A takový labilní jedinky, jakou jeho žena byla, by vůbec děti mít neměly! Měla brát prášky a pak nemusela řešit, jestli náhodou nečeká děti s nějakým mimozemšťanem! :-D Herecké výkony Deppa a nádherné Theron byly výborné, ale ten film je průměr. Je to asi zatím nejhorší film, kterej sem s Johnnym viděla :-( „Muži jsou jako parkoviště – nejlepší fleky už jsou obsazený a na těch volnejch jsou hendikepovaní“