Petrus1

Hnus! Ale krásně zfilmovanej. Řekla bych, že mám docela dobrý přehled o sériových vrazích, ale zjišťuji, že to asi nakonec nebude žádná sláva, protože jsem o tomto hnusákovi nejenže neslyšela, ale dokonce jsem ho nenašla ani v žádném svém domácím zdroji… njn, musela jsem nakonec probrouzdat net a pár pikantností si o Honkovi přečíst… Žádnej inteligentní krasavec alá Ted Bundy to teda vážně nebyl. Hnusnej prvoligovej alkáč, s hnusným ksichtem, kterej bydlí v hnusným bytě, ve kterým má hnusnej bordel, hnusnej zápach, chodí do hnusnýho pajzlu, kde si nachází hnusný děvky, který se pak snaží hnusně opít a hnusně vojet. Jenže mu hnusně nestojí, což ho vždycky hnusně nasere a tak ty hnusný děvky hnusně zabije a hnusně se jich pak zbaví. Prostě hnusnej hnus! A kdo jinej by takovej hnus uměl lépe natočit než perverzní Němci. Nikdo snad není víc pověstnej svým hnusný pornem. Žádnej uhlazenej Hollywood. I když Jonas Dassler by se tam měl okamžitě (teda až ho to hnusný opatření pustí) vypravit, protože toto je výkon zasluhující Oscara! Jen škoda, že už zřejmě neexistuje ten úžasnej hnusnej pajzl U zlaté rukavice, docela ráda bych se na tu přehlídku hnusných ztracených existencí a pohnutých zvrácených osudů podívala. Možná bych tam i zapadla a určitě se i něco zajímavého dozvěděla, například o tom, jak to chodí v hnusné katolické škole… Sedlo mi to jak hnusná prdel na Honkův hnusnej hajzl. Jsem z toho hnusně unešena… naprosto dokonalý filmový zážitek! Jen nevím, jestli jsem se zmínila… byl to hnus! Chce se mi z toho nadšením až zpívat: "Fritz Honka, Fritz Honka stále chce si děvky brát, Fritz Honka, Fritz Honka, jemu poctu chceme vzdát. Je skromný, chytrý, pohledný, jen s námahou to skrývá. A šlechetný je náramně, jak to u géniů bývá, tak to bývá, to se ví, to se ví, to se ví… Fritz Honka, Fritz Honka, vymyslel si tohle setkání, Fritz Honka, Fritz Honka, nedostižný ve svém konání. S děvkou kouzla provádí a na co sáhne, mu vychází, Fritz Honka přicházííí!"

Vítejte na palubě. Vysloužili jste si jednosměrnou jízdu první třídou na malebné lehce Ďábelské ostrovy na Guyaně. Jídlo jest podáváno za každého počasí. Na lodi sice panuje pekelné horko, ale pravidelné sprchovaní studenou vodou vás ochladí. Pokud jste více majetní, navrhujeme zajisti si osobní ochranku, větší množství peněz ukryjte ve svém vlastním análním sejfu. Garderoba netřeba, ošacení v podobě apartních šedých oblečků i s tralaláčkem jest v ceně. Po příjezdu bude vyměněno za čisté slušivé pruhované pyžamo. Spousta nadstandardních služeb zajištěna - pro milovníky BDSM okovy dostupné již během plavby, v destinaci pak možnost lovení krokodýlů či motýlů. Přivítání bude vřelé od místních obyvatel, i pár lehkých holek se na vás koketně pousměje. Pro hloubavé zájemce dopřejeme čas k rozjímání naprosto o samotě nejprve na dva - a pokud to bude málo - později i na pět let. Tenhle styl pokání jest doprovázen velmi nízkým přídělem jídla. Masturbujte tedy co nejméně, odebírá to sílu. "Jsem Motýlek. Jak vypadám?" ... Cpát se u toho uherákem mi přišlo jako silně barbarské. Takový kriminály by měly být i u nás, to by bylo ušetřeno peněž daňových poplatníků. Tam já bych nevydržela ani den. Já bych snad nevydržela ani natáčení, už to musel být zážitek. I přes delší stopáž je to film, který absolutně nenudí - já si během něj dokonce nešla ani nalít víno (ještě, že na to mám lidi ). Motýlka jsem viděla naposledy snad jako dítě a jediný, co mi utkvělo v hlavě byla plavba a počítání vln. Což mě docela překvapuje,... že jsem si z toho neodnesla nějaké trauma. No, ale možná nějaké skryté poučení do života o předsudcích, dobru a zlu - pomohou vám lidi s leprou, ale nakonec vás do zad bodne samotná matka představená... Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Srdceryvnou podívanou doprovází hudba Jerryho Goldsmitha, která odráží tropický horizont a činí z Motýlka spíše příběh konfrontace člověka s přírodou než akční drama. McQueen se stává obětí výzkumu, kam až sahá lidská loajalita a jakou člověk vydrží bolest. Jeho hrdina trpí neúměrně dlouho. Pozorného diváka zarazí, jak málo obsahuje film dialogů. Působivost Motýlka tak spočívá na záblescích hereckého umění a čiré hrůzy uvěznění." Jeden z 501 filmů, které musíte vidět "Tento film je posledním ze série veleúspěšných snímků s McQueenem, jako jsou Velký útěk, Bullitt a Útěk, v nichž vytvořil postavu drsného flegmatického bojovníka o přežití."

Já se prostě zařekla, že u některých filmů budu radši držet hubu a krok. Po čemž spoustu chlapů, kteří si denně hrají s koulema, touží. Mlčím. Já bych z toho napsala několika hodinový elaborát. Něco tak sexuálně provokativního by se krásně rozebíralo...hmmm, jsem připravena

Ho-ho-ho-hou... tak zas po delší době film, kterej mi sedl jak prdel na hrnec. Spíš než horor - i když se vám může i teď místy rozbušit srcde, jednou jsem se dokonce lekla a dvakrát se mi ve sluchátkách ozval dost nepříjmný Scream of Fear - jde o naprosto dokonale vykreslenej thriller. Člověk v mým věku už ledacos viděl, tak celou dobu spekuluje, jak to vlastně nakonec bude. Jo, určitě se hodně věcí odtušit dá, ale jestli někdo tvrdí, že tomu celýmu přišel na kloub, tak jest neskonale geniálním kriminalistou. Anebo prostě normálně kecá. Víc prozrazovat nebudu. Kladivo v mým případě udeřilo přesně na mou hlavičku. Poslední dobou se mi do rukou dostávájí filmy, ve kterých se někdo někoho pokouší dostat do blázince. Nevím, jestli to mám brát jako nějaké znamení, ale začínám být lehce schizoidní. Snad to v mým případě budou jen děti... I když...budu si radši dávat majzla. Taky mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby mě též nějakej fešák pořád někam nosil. Né, že bych toužila bých chromá, ale líná jsem na to dost. Bohužel mně by museli na tuhle funkci najmout minimálně Hagrida. Teda spíš jeho bratra. Ronald Lewis, kterýho jsem poprvé zaznamela ve snímku Stop Me Before I Kill!, by si na mně akorát tak polámal záda.

Po všech varováních, který se mi v souvislosti s tímhle filmem dostalo, jsem čekala nějakou nechutnou brutální hororovou podívanou... jenže já koukala na naprosto skvěle vykreslenej lehce perverzní a trochu schizoidní thriller. A tak teda nevím, jestli jsem již tak otrlá nebo jen normálně zvrhlá, protože žádný "hnus" se mnou neotřásal. Viděla jsem a četla totiž už kde co (včetně bestsellerů od De Sada), takže jsem vlastně Ad omnia parata (ještě abych nebyla :-)). Žiju totiž v přesvědčení, že lidi jsou různí (resp.různě zvrhlí) a že každýho rajcuje něco jinýho - tisíc lidí, tisíc chutí... takže nesoudím, mohu jen nesouhlasit. Navíc v tomhle případě si můžu říct - je to jen film! I když si uvědomuju, že i tyhle zvrácenosti se mohou dít...a zřejmě i dějí...a já jen doufám, že mně osobně se budou obloukem vyhýbat. Vždycky, když někdo přijde s něčím novým, řekněme nestandardním, nemorálním, tabuizovaným a narazí na hranice vnitřního "hnusu" mnoha lidí... jest za to nenáviděn a pranýřován... neprávem... podle mě je jen nepochopen. Nemyslím, že tvůrci měli v úmyslu v divákovi vzbudit nauseu... to by si víc vyhráli s detaily... Já osobně film nepovažuji ani za horor (no možná exploitation), ani za porno - je to spíš dramatickej thriller, kterej ve mně vyvolává spoustu otázek k zamyšlení a určitě se k němu ještě budu několikrát vracet. Většinou se u filmů, kde se to sexem jen hemží, mé komentáře pikantnostmi a narážkami jen hemží... ale zde tu potřebu nějak nemám... žádné erotické vzrušení to ve mně totiž nevyvolalo (snad jen to šukání v bazénu a na motorce). Ale kdo především v druhé půlce měl ruku v rozkroku, měl by navštívit nějakýho odborníka, aby se nám ten film nakonec nestal realitou nějakýho zvrácenýho mozku... I když nad tím tak přemýšlím, nevím, jestli bych se i já neměla po nějaké ordinaci poohlídnout, když se mi to kurva tak líbilo!

Jestli se dá točení porna považovat za umění a pornoherci za umělce jest otázkou. Každopádně Linda bezesporu umělkyní je. Myslím, že jen málo žen ovládá tak hlubokou felaci jako ona. Takže v tomhle si určitě titul umělkyně zaslouží. Ale to je tak všechno. Jinak mi přišla jako naprosto vykrákána osoba, která si bez rozkazu neutře ani zadek. Když neměla v puse ptáka, měla raději mlčet. Například její otázka, co je to anarchie, mně jako punkerce rozšířila pery do o-o. :-) A když se najednou stala bojovnicí proti pornu a nakonec se do této branže vrátila a tvrdila, že v jednapadesáti je stále sexy (bez makeup možná tak pro slepý sedmdesátiletý starce, kteří neudrží moč), bylo mi definitivně jasný, že ta ženská je jednak pod drogama a druhak se totálně zbláznila. O tom, že Amerika není země netušených možností, ale cenzurou, puritánstvím a pokrytectvím prolezlá země, není pochyb... ale že by i v dnešní době existovali tak zarputilí bojovníci proti pornu, potažmo svobodě projevu... se mi snad ani nechce věřit. Na nejvyšší posty jsou jmenováni ti, kteří kdyby neměli tolik práce s terorismem, brojili by proti pornu! A já myslím, že právě tito největší bojovníci na těch nejvyšších místech, jsou těmi největšími pokrytci... a hlavně ti, kteří chtěli Deep Throat zakázat a do vězení jako varovný prst všem pornotvůrcům poslat obětního beránka... jen tiše záviděli, že jejich manželky, milenky a stálé prostitutky nebyly schopny jejich tvrdé údy zasunout tak hluboko do krku... To že Hluboké hrdlo trhalo návštěvnost kin, tržby stoupaly geometrickou řadou a vidělo ho spoustu známých osobností, mě ani tak neudivilo... Spíš jsem byla překvapena, že porno točil i můj oblíbený Wes Craven. Mile. ;-) Jen škoda, že nepřiznal co... bych se ráda podívala... Protože mám porno ráda, nemůžu tenhle dokument hodnotit jinak než pěti... a současným silikonovým zmalovaným pornoherečkám by mělo být Deep Throat promítáno povinně, aby věděly, že hluboké přeblafnutí je nejen neskonale úžasné pro chlapy, ale že to může i hezky vypadat na plátně...

Šílený Rob rozpoutal zběsilou jízdu. Když jsem si včera po pěti letech připomněla Dům tisíce mrtvol, byla jsem jsem nadšená. Dnes jsem ještě víc. Nemohla jsem uvěřit tomu, že i když jde o pokračování, že to bude jiný. Fakt bylo. A bylo to ještě lepší. Ne tak úchylně zábavně hororový jako jednička, ale o to větší jízda. Napřed jsem na mýho milovanýho klauna byla trochu nasraná, že se v minulým díle chvástal, jak miluje macatý ženský a paxi tu klátí ten vychrtlej věšák, ale když se vzbudil, vše jsem mu odpustila...už vím, jaký má zážitek můj manža, když rozlepí oči...to sem prostě mohla hrát já! :D Tak aspoň, že ve snech si užije(í). Já Spauldinga miluju, ale trochu mi ta jeho píchací scéna, zkažený zuby a posraný trenky kazí mé představy o neodolatelných klaunech...ještěže si vždycky rychle vybavím aspoň Stitchese. ;-) Jednak jsem dostala další radu ohledně chování ke klaunům - že se k nim nemám otáčet zády, když se mnou mluví, za druhák také neschvaluju šukání slepic, do třeťáku postupuji s informací, že kůň je v podstatě velkej pes, ve čtvrťáku rozvijím myšlenku, zda je možno, aby trubka vražená do prdele vylezla ocasem a státnice na téma "Já nejsem náročnej, takže nebývám zklamanej" skládám s přísahou: "Jsi můj ďábel a jsem tvoje špinavá kurva." Prostě hláškama se to jen hemží. Tuti, kurva, fruti, myslím, že většina chlapů by nelízali prdelky jen Číňankám a Japonkám, ale hlavně paní Sheri Zombie :-) A i když se na každou svini vaří voda (a v tomto případě je to slabý slovo), fandila jsme jim až dokonce! Bavil mě i výběr Robové hudby k těm nejzásadnějším scénám a potěšila akce náklaďák anebo drobná role pro Treja... A úplně na závěr bych napsala, že já bych se tam klidně vychcala, než uhodila kamarádku...ale to sem nehodí :-)))

Ike to rozhodl, Monty s nadšením přijal a Áda prospal. A když se konečně vzbudil do špatné nálady, byl i nadále přesvědčen o tom, že tohle je jen zástěrka a že invaze se přece jen uskuteční v Pas-de-Calais ... no tak jak to asi mohlo nakonec dopadnou. Tenhle film jsem si dala tak trochu jako oslavu - když je dneska 6.6... Vylodění v Normandii patří mezi mé nejoblíbenější operace II. světové, takže jsem asi v hloubi duše přece jen dobrý člověk, když fandím spojencům. :-) Bohužel si přes všechen čtený i viděný materiál, nedokážu zapamatovat všech pět pláží, na kterých se spojenci vylodili. Já jsem asi vážně retardovaná. Vždycky je zmíněná především Krvavá Omaha, protože tam kvůli útesům a skvělé německé obraně zařvalo nejvíc Amíků. Paxe mluví ještě o Utahu, kde proběhlo první vylodění a kde měl Roosvelt tak trochu štěstí, když ho vlny zavály jinam, kde nebyla tak účinná obrana. A ještě si pamatuju Juno, kterou měli ovládnout Kanaďané. Kdo ví proč, většinou zapomenu na chudáky Anglány, kterým připadly pláže Gold a Sword. Tak - teď jsem si to hezky zrekapitulovala a jsem zvědavá, za jak dlouho to zas zapomenu. Vůbec se nesnažím orientovat, jaký číslo měly jednotlivé divize - to už je nad moje chápaní. Ono je to asi stejně jedno, když tam vládl takovej zmatek - nejen na pláži, ale i ve vnitrozemí. Já jsem ráda, že si pamatuju aspoň zásadní generály. Ten nejdůležitější německý, si klidně slavil narozeniny své staré a než se do Francie dostal, byl večer. Škoda, protože to byl právě Rommel, který označení "Nejdelší den" použil. Co škoda není, že si neprosadil svou taktiku obrany a musel udělat kompromis se svým nadřízeným Rundstedtem - tanky vyčkávaly a při přesunu byly úspěšně leteckými útoky ničeny. Kdyby tak úspěšně pracovali i bombometčíci, mohli zasáhnout aspoň jedno kulometný hnízdo nebo bunkr. Ale jelikož se báli, aby nemrštili bomby na spojenecký lodě, trefili leda hovno. Teda spíš krávy dva kilometry od pobřeží. Obdobně "přesně" dopadali i výsadkáři. Pro některý nejdelší den skončil dřív, než začal. Spojenci sice ve vzduchu moc úspěšní nebyli, ale furt lepší než protivník, kterej v podstatě ani nevzlétl. Poprvé jsem ovšem slyšela o gumových parašutistech. Škoda, že nám filmaři neukázali obdobné vychytávky, kterýma se pyšnilo loďstvo resp. pozemáci - jako lodě s plachtami, aby se tanky dostaly snadněji na břeh, tanky s plamenomety... Ale i tak to bylo monstrózní. Spoustu techniky, vojáků a bojů jsem si dokonale užívala. Pozitivní taky byl pohled všech zúčastněných stran a mluvení v jejich jazyce. Včetně francouzského odboje, na který se často zapomíná. A tak když zazní nejen první sloka Verlainovy Podzimní písně, ale i hesla: "John má dlouhý knír... Edwardova fena vrhla pět krásných štěňat sedmého ledna... Miluji siamské kočky..." celý odboj začne plnit své úkoly. I když je film plný hvězdných jmen, jen málokdy se potkají a třeba takovej Connery se objeví až po dvou hodinách a to ještě v ne příliš výrazné úloze a Wayne se výjimečně neprohání na koni, ale na vozíku se střelivem. Všude zuří válka, což nevadí snad jen tučňákům - jeptiškám, který se tam prochází s vírou, že je Bůh ochrání a holubům, kteří si klidně letí na opačnou stranu. Zrádci. A když už je konečně dobita i Omaha a Nejdelší den končí s písní na rtech, my víme, že ještě rozhodně není vyhráno... a úchyl jako já se těší, až tohle uvidí znova! Jeden z 501 filmů, které musíte vidět "Mohutné přípravy, chyby i náhodné události, které se podílely na výsledku, dodávají snímku na realismu... Scénář Cornelia Ryana je fakticky nejpřesnější, jaký jen může být. Nekonečná přehlídka hvězd vytváří rafinovanou směs realismu a síly hollywoodských "stars". Přesnost bojových scén je neuvěřitelná."

Fakt nevím, jestli Ježíš miloval Hitlera, ani jestli by sám velký vůdce šoustal za čokoládu (možná kdyby byl Pitt modrooký blonďák...), ale co vím jistě, že se mi to sakra líbilo! Asi proto, že jsem k tomu přistupovala s ne příliš velkým očekáváním. Každopádně je to pro mě za poslední dobu jeden z nejlepších válečných akčňáků. Nepočítám Americkýho snipera, protože i když se mi líbil víc, nebyla to taková typická válečná vřava. Tohle byla docela řežba, ve které jsem musela klukům z tanku držet chtě nechtě palce - především při útoku na osamělýho Tigera. Ayer se rozhodně nebál nějakejch drastičtější záběrů a tak už vím, že čistit vnitřek tanku je docela hnus. Taky jsem získala informace o tom, že nepřítele je potřeba střílet, i kdyby jím bylo mimino s matčiným prsem v jedné ruce a jídelním nožem v druhé, že se nemá ptát, na co střílet - střílí se prostě na nácky a to ať už jsou evidentně živí nebo se valí na zemi a tváří se mrtvě - protože přece nejsem doktor! Postavy jsou víceméně jasný: Pitt je protřelej voják, kterej ví co a jak a celý to táhne, Peña je tu proto, že nesehnal mexickej tank, Bernthal je drsnej hnusák, Lerman je ucho, který ještě v životě nevidělo ani tank, ani válku a čeká ho drsná lekce a LaBeouf tu trousí moudra z Bible a snaží se předstírat, že je velkej kluk. Já mu to ale nežeru, protože ho furt vidím jako puberťáka a ten knírek to rozhodně nevylepšil. :-) Co mi jasný nebylo, kolik nakonec udělím válečných hvězd - nejprve jsem si říkala, že to bude pěkně stylově za každýho člena posádky jedna, ale konec to docela zabil. Ani mi tak nevadí velká závěrečná bitka - protože ta je dělaná na efekt, nečekala jsem, že by působila opravdu reálně - ale samotný závěr už přehnanej byl až moc a zbytečně. To si fakt člověk poklepe na čelo a řekne si: "Tak asi!" a začne se té nesmyslnosti smát. Rozebírat to nemá cenu, ať si každý sám vyřkne verdikt. Každopádně jsem (opět stylově) chtěla jedno železný srdce ubrat. Ale...! Ale zjistila jsem, že je to můj čtyřstý koment a tak ať nežeru, zavřu tentokrát oči...

I přes to, že punk miluju, Pistole nikdy nepatřili k mým úplně nejoblíbenějším kapelám (obecně dávám přednost slovenské a české tvorbě). Ovšem jejich přínos a skandály opředená existence je pro fanouška žánru tak nějak povinností :-) A tenhle dokument stojí rozhodně nejen za vidění, ale je třeba ho i pochválit. Spousta dobových materiálů zkombinovaná s animací a s ukázkama ze Shakespearovské hry...vše podpořeno výpověďmi jednotlivých členů kapely. S tím posledním mám teda trochu problém. Nějak nechápu, proč jim nebylo vidět do obličeje...možná by tomu neškodila přímá konfrontace, ve které by si to "kluci" řekli pěkně mezi sebou a na kameru. Ale to je jen drobnost. Dozvěděla jsem se i nějaký informace, co jsem nevěděla a to mě těší. :-) Snad jen dvě věci se pravděpodobně nikdy nedovíme - jak to bylo se založením kapely a kdo může za její konec. Oboje vyvolává pořád moc otazníků. A jaxe říká na každým šprochu... takže pravda bude zřejmě někde mezi vychcaností a kalkulem McLarena a skrytou inteligencí Rottena. A to že za rozpadem kapely stojí hlavně heroinová šlapka Nancy se mi osobně moc nezdá. Sice Sida k drogám přivedla, ale z kapely ho přece mohli klidně vyhodit, ne? Beztak tam byl k ničemu - prej k přitáhnutí fanynek...tse, to Johnny Zkaženýzuby byl mnohem hezčí (ale je fakt, že já měla vždycky divnej vkus). Ať tak či onak - vymyšlený to bylo pěkně a strmej pád byl jen otázkou času. Ale i za tu chvilku toho stihli víc než některý kapely za dvacet let. A i když jsem původně nechtěla, nakonec přece jen dám plný počet - z lásky k punku. :-) A tenhle dokument mě jen utvrdil v tom, že Sid byl přesně takovej, jaxe kluci vzájemně titulovali - byla to prostě "píča"...