Petrus1

Další válečnej film, kterej jsem prostě musela vidět. Nejen kvůli válce, ale taky proto, že se tu mihne můj oblíbenec Džoník (Lerner). Opravdu si tu jen „zaštěká“. A štěká dokonce vietnamsky (jestli to byla vietnamština nevím, protože na tržnici jsem nikdy napracovala). Škoda jen, že nedostal hlavní roli. Ale Sheenovi to taky šlo. Dafoeův ksicht sice moc nemusím (ani nevím vlastně proč), ale herec je to dobrej, uznávám. Z Olověné vesty jsem byla naprosto unešena a tak jsem byla celá žhavá, jak si s Vietnamem poradí tato četa. Poradila si velmi dobře, ale úplně jinak. Akce není hned od začátku, spíš až na konci a oproti Kubrickově podání se válka odehrává v džungli (ve FMJ ve městě). A taky jsem se tady moc nezasmála. Vlastně jen jednou: „Není nad pěknou píču.“ S tím se nedá nesouhlasit. :-) Tady je to podaný v takovým drsným smyslu, asi tak, jak jsem si tu válku představovala – vojáci znásilňují ženy, zabíjí civilisty, vypalují vesnice – prostě taková klasická americká pomoc Vietnamu. Navíc jsou věčně zhulení a vožralí – to se jeden nedivý, že dopadli tak, jak dopadli. ;-) Jasně, že to muselo být tvrdý (ale to každá válka). Já si teda nejsem vůbec jistá, jestli bych v bahně, dešti, s plnou polní, komárama, pijavicemi a mravencama usnula, ale když je člověk vyčerpanej, tak asi odpadne kdekoliv. Trošku mi teda vadilo, že ta největší svině – Sgt. Barnes (Tom Berenger) je samá jizva, jen aby působil drsně a bylo jasně ukázáno, že právě on je ten největší hajzl, ale to je jen detail. Všechno to vynahradila závěrečná bojová scéna. To byla pastva pro oči! Na Olověnou vestu tento film sice nemá, ale i tak jde o dílko více než zdařilé – s Džoníkovou podporou, samozřejmě :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete

Tak tohle bylo hooooodně luxusní! O Olověné vestě jsem slyšela mnoho, a taky jsem dostala doporučení, prej že se mi to bude líbit. Tak to je slabý slovo! :-) Spojení: válka – D’Onofrio – Kubrick katapultoval film do mé TOP 10. A nejen film. Dlouho jsem čekala na to, až uvidím nějakej pořádnej film s Vincentem, abych ho tam mohla zařadit. A stalo se. Jeho výraz, kdy sedí na záchodě, mi tak trochu připomínal Nicholsona v Osvícení (a zase Kubrick). Prostě správnej šílenec. „Jsi tak škaredej, že jsi majstrštyk moderny! Jak se jmenuješ, sádlo!“ To néééé. Vinc není vůbec škaredej. Je to krásnej chlap. I tady. A říkejte si, co chcete. Je a je a je! A já bych při výcviku asi dopadla stejně jak on. Taky by mi to tak šlo a tu prdel bych určitě přes překážku nedostala! „Lezete přes překážky jako když stařec souloží!“ Možná bych se zvládla jednou vytáhnout a navlíct tkaničky snad taky. Jestli bych se naučila modlit k milované M-14 si nejsem úplně jistá, ale střílet z ní určitě! :-) Já jsem se prostě prvních 45 minut řezala a řezala. „Ho Či Min is a Son of a Bitch – má oteklý koule a nestojí mu pták!“ Ty vojenský songy byly prostě dokonalý! :-D A nejen ty. Celá sestava písní byla víc než povedená, já třeba fakt nevěděla, že Paint in Black on Stounů zazněl právě tady. No, tak už to vím. Ta první část, to bylo něco tak neuvěřitelnýho, že jsem z toho byla úplně mimo. Navíc jsem to poslouchala ve sluchátkách a musím říct, že ještě teď mě bolí uši! „Sir, yes, Sir!“ Druhá část se ze začátku trochu zklidní a roli mého oblíbence "převezme" Adam Baldwin. A tenhleten Animal Mother má ten správnej válečnej ksicht. Je to fakt drsňák, jak tam furt pobíhá s milionem nábojů kolem pasu a na helmě! Je to prostě Mariňák, jak má být. A v Námořní pěchotě jsou i jiní drsňáci: „Joker je tak drsnej, že by žral holuby mrtvole z nosu a ještě by si řekl o přídavek!“ No, fuj! :-) Někdy akci a vtip vystřídá krutá realita. „Mrtví vědí jen jedno: je lepší být naživu.“ „Jsme ve městě Hue a je to jako ve válce.“ To je mi postřeh! A taky už vím, že Mariňáci mají i dětskou duši, milují totiž M-I-C-K-E-Y M-O-U-S-E! Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete

Původně jsem chtěla začít tím, že je to můj první Kim Ki-duk (to jméno mi asi bude činit trochu potíže si zapamatovat). Ale to bych kecala, protože sem viděla Samaritánku. Ale to sem ani nevěděla, kdo to natočil. Si budu muset dávat většího majzla na režiséry. Ke golfu sice žádnej vztah nemám (hraju jen ten mini, a to taky mizerně), ale tahle trojka železo se mi líbila. Hodně jsem o tom filmu slyšela, tak sem si ho nemohla nechat ujít, a jsem za to ráda. Příběh, ve kterém dvě hlavní postavy nepromluví ani slovo (teda on jo, ale to my neslyšíme a ona na konci dvě věty) sem snad ještě neviděla (tedy když nepočítám němej film). Napřed jsem si myslela, že Korejci nemají vůbec pračku, ale ono to vlastně tak hezky působí, když mužskej pere na „valše“. To se jen tak nevidí. A je to kluk šikovná. Umí všechno opravit (teda tu pistolku měl nechat raději rozbitou) a taky umí být skoro neviditelnej. To já bych se za nikým schovat namohla a navíc dupu jako slon :-) A ta písnička, co prolínala celým filmem, byla moc hezká. A to se mi teď jako začne líbit korejská tvorba? To mi hlava nebere. A propos – jakou rychlostí tak asi letí golfovej míček?

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží hlavní město světového lovu platýzů Nightmute. A do něj přijíždí rozlousknout vraždu mladé dívky „nějaký skrček v kožené bundě“ a není to nikdo jiný, než samotný Al Pacino. A začíná vyšetřovat. Třeba mladého hocha: „Měls ji rád? – Jasně, byla krásná!“ No, jo, typickej puberťák. Ale pak se mu to nějak zvrtne a zastřelí svýho kolegu. A to je prekérka a snaží se to ututlat, seč mu síly stačí. A já se nestačím divit, jak to, že jsem to ještě neviděla? Napřed sem si říkala, co tam ti Amíci poblblý zase tahaj jejich oblíbený „vnitřní vyšetřování“, ale pak jsem pochopila, že jde prakticky o základní kámen filmu. No a to světlo? Já teda usínám většinou u televize, ale na spaní potřebuju tmu tmoucí, takže já bych se asi taky moc nevyhajala. I když po pár pivech…

Tak sláva, hurá! Teda Uráááá. Konečně jsem se po dvou měsících (co koukám na válečné filmy) dočkala pořádné bum, bum ratata bum akce! Je to osvěžující po válečných spíše dramatech (jako ty byly taky dobrý, ale taky konečně akce). Navíc pohled z té druhé, německé strany. Což je celkem odvaha natočit. A vlastně vám v tomhle filmu ti skopčáci i nějak přirostou k srdci (ti kladní). Je takových filmů víc? A akce se střídá s poklidnějšími pasážemi. Třeba ten rozhovor o chlapské lásce v armádě…sem myslela, že na sebe hupnou všichni tři! Trochu mě teda srala ta scéna v nemocnici, tu bych vystřihla, ale jinak i v těch neválečných pasážích bomba. Slečna si dá k svačině ptáka, po mrtvole se vesele přejíždí autem a nikdo tady nemá slitování ani s dětmi. A nechápu, proč se někdo tak honí za Železným křížem?! Já bych ho teda nechtěla ;-) A taky sem se dozvěděla, že tuk a špína mi zaručí vodotěsnost! Fakt jo? Tak od zítřka se nemeju! A k čemu mi to bude? No, to je jedno. Chtěla jsem původně dát čtyři, ale jelikož to dávám pořád a tohle se mi hodně líbilo, musím střílet do plných.

Asi po pěti minutách jsem zjistila, že už jsem to jednou viděla, takže jsem věděla, jak to dopadne. Ale když jsem na to koukala poprvé, tak si pamatuju, že sem z toho byla celkem vykulená. O něčem takovém jsem neměla ani páru. To je nečestné a nesportovní, to by Mirek Dušín nikdy neudělal, takhle si posunovat hranice! Ale něco takovýho se od komoušů dalo čekat! Svině jedny svinutý! S čím přijdete příště?

Generace opilců, co mu zkazila krev…tak to asi budu muset zapátrat v historii našeho rodu, kam až sahají opilci. Aby mě taky jednou nechytl rapl. A chudáci moje děti, ty teda budou mít solidní náběh na to, aby se z nich staly šílenci! :-) Ale čekala jsem od tohoto filmu něco trochu jiného. Nějaké větší Gabinovi záchvaty (rozčilovat se on umí na jedničku a tohle bylo dokonce bez dabingu – tak sem na to těšila) nebo že třeba zabije někoho na začátku a pak ho budou hnát výčitky a bude třeba vraždit znova, ale vono nic! Teda nic od začátku. Taky mě rozčílila ta slečna, která toho nebohé chlapce hodila do vody, protože se na ni díval a řekl ji, že je hezká! Tohle třeba já nikdy neuslyším a rozhodně bych za to nikoho nehodila do vody. No a pak jde a padne do náruče Gabinovi (tak já bych mu možná taky padla do náruče, protože on je svůdník nejsvůdnější :-)). Ale jak to ve správném starém filmu má být – napřed se brání, nechce a buší do něj pěstičkami jakože ne, ne, ne a pak ho obejme a pusa. No a pak ji málem uškrtí. Láska až za hrob. A tím asi mělo být hned na začátku naznačeno, že Gabin je bestie. Mě spíš připadala jako bestie paní přednostová. Cherchez la femme a ne chlast! Ten film nebyl špatnej, jen jsem asi čekala trochu víc, ale možná jsem jen nebyla správně naladěná. Tak snad příště to bude lepší.

„Ať žije nacionální socialismus, ať žije Německo!“ No, tak z toho trochu mrazí. A taky z těch originálních záběrů. Jinak jsem ten film nějak moc nepochopila. Základní myšlenku teda jo, ale celej tento tvůrčí počin ne. Asi nejsem na takové filmové umění dost filmově vyzrálá. Prostě mi to připadlo takový chaotický, spíš možná pro lidi, co to zažili. Navíc tam nebylo otitulkovaný, když někdo mluvil německy, a jelikož já dám v němčině dohromady tak tři věty…asi se předpokládalo, že tři roky po válce všichni německy umí. Taky nechápu Židy, kteří měli možnost zdrhnout, na co jako čekali. Já bych teda dobrovolně nešla. To bych se nechala odprásknout na místě (vím, že oni nevěděli, že tam můžou umřít, ale i tak). V Terezíně jsem teda nebyla (to budu muset napravit). Jen v Josefově, ale tam myslím, ve druhé světové byla jen umístěna německá posádka (jestli si to teda dobře pamatuju). Mě připadly silný dvě scény: jak se ten chlap zamotal do židovské látky, smál se a pobíhal mezi lustrama a „Aport“ – chudák paní musela lízt po čtyřech s kýblem v zubech. To bylo drsný. Ale prostě nemůžu to hodnotit výš, z důvodů popsaných před chvílí.

Tak a hned další film z důstojnického tábora, tentokrát francouzský. Gabin, tady jako věčný útěkář, se mi začíná líbit čím dál tím víc. Jsem se asi zamilovala. Brzo, to už mám smůlu. Nejraději ho mám v origoš znění (on se umí tak krásně vztekat), tady ale s Munzarovým dabingem, ještěže tak. To ušlo, protože když ho daboval Vašut, tak to stálo za prd. A tady baštijou salát z pampelišek se špekem. No, já radši jen ten špek. Taky se tu vzpomíná nějaký bar na Champs-Elysées. To je sice pěknej bulvárek, ale na to, abych vlezla do nějakýho baru, jaksi nebyly peníze, tak jsem navštívila jenom autosalon. A tihle zajatci si zase zpívají It’s a Long Way to Tipperary a měli tam takovej kabaret, něco jako Moulin Rouge a jak jim to vyhazování nožek šlo! A taky se pozastavovali nad tím, že „Ženský teď nosej krátký sukně a koukaj jim kolena!“ No, to by koukali dnes :-) Výborná scéna: Gabin dloube lžící do zdi a přichází dozorce „Co to dělala?“ „Díru, chci utýct!“ A hned poplach. Ale oni vážně chtěli zdrhnout a kopali tunel. Bohužel den před plánovaným útěkem je transportovali do jiného tábora. To nasere. A tak jsou jinde a plánují další útěk. Taky sem se dozvěděla, že „Nóbl lidi mají syfla“, tak to se mě naštěstí netýká. Nakonec se dvěma podaří zdrhnout, ale jestli je chytnou a Gabin výjimečně nezavře (ve všech filmem, co jsem zatím viděla tomu tak bylo), se nechte překvapit. Ke konci se nám to trocha stáčí do romantiky, ale neva, i tak je to kvalitní film. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete

Tak tu máme hned další film ze zajateckého důstojnického tábora. Naštěstí tento byl britský a pro mě teda mnohem záživnější než Hartova válka. Ale jak to tak pozoruju, tak ti důstojníci se zase tak špatně neměli. Dostávali balíky, dopisy z domova (i když někdy i špatné zprávy), měli zahrádku, knihovnu, gramec, klavír a divadelní sbor, ve kterém pořád zpívali Škoda lásky, teda vlastně Roll out the Barrel. Sice neměli čím topit, proto tam musel ten chudák přiložit model plachetnice, kterou bůh ví, jak dlouho vyráběl (ta má asi výhřevnost) a pak všichni utíkali pro balíky a stejně nechali otevřený dveře. To bych jim asi poděkovala. A tak nevím, proč vlastně chtěli někam utíkat a riskovat, že je zabijou. Ale o to tu v tomhle případě až tolik nešlo. Jde o příběh českého pilota, který se vydává za britského důstojníka a aby na to nepřišli basmani, musí odepisovat „své“ ženě, kterou vůbec nezná a aby nepoznala jeho rukopis, rozdrtí si ruku kladivem. Au. Ale jeden z Nácků později má přece jen pochybnosti, ale je tu možnost se dostat domů na základě repatriace. No, a jestli si život zachrání, tak to vám neřeknu, se na to podívejte. „Když máš neomezeně času, neuděláš vůbec nic!“ A s tím já naprosto souhlasím. „Všechno důležité vymyslí zaneprázdnění lidé.“ A taky si nemůžu pomoct, ale hlavní hrdina Michael Redgrave mi (aspoň tady) připomínal Michela Palina. Nebo ne?