Petrus1

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-)

Je vidět, že Britové opravdu umí točit válečné filmy. A ještě když jsou čb, tak jim to jaksi přidává na autentičnosti (v tomto případě byly doplněny opravdovými záběry – myslím, aspoň to tak vypadalo). Sice jsme ušetřeni velkolepých efektů (a možná je to jedině k užitku), ale mě se to tak asi líbí víc. V tomto případě jde o loď s označením K-49 (neptejte se mě, co to znamená) a jmenuje se Compass Rose a ta se připojuje ke konvoji, kterej pluje do Gibraltaru. A na té lodi je kapitán (bez toho by to asi nešlo) a pak je tam 1. poddůstojník - bez toho by to asi šlo, protože je to pěknej zmrd, kterej každýmu znepříjemňuje život a všechny buzeruje, ale naštěstí ho z toho věčnýho pojídání párků a chlastání chytnou vředy a skončí v nemocnici a jeho místo zastane nový důstojník, kterej je nakonec s kapitánem nejlepší přítel. A kapitán musí dělat důležitá rozhodnutí a třeba zabít nevinné muže, aby přežila jeho vlastní posádka. To je ve válce asi normální, ale kapitán z toho má výčitky. A my tak můžeme vidět i emoční stránku filmu, která mi třeba v Ďáblech v oblacích trochu chyběla. A taky jsem se v tomhle filmy naučila, jak funguje sonar, dělá: „Ping, ping“ :-) A taky jsem se poučila (kdybych se třeba někdy dostala ve válce na loď), že loď by se neměla zastavovat, protože je pak lepším terčem pro nepřátele.

Už na to kašlu, už nebudu po sté psát, že se mi začaly líbit válečné filmy. Prostě se s tím budu muset vyrovnat. O válečném letectvu toho vím pramálo, snad jen to, že RAF je královské vojenské letectvo VB (ne jako naší bývalé bezpečnosti, proč ta by měla mít královské letectvo, že…bože, co to zase plácám… tak teda GB), a že existovaly nějaké letouny Lancaster a to by tak asi bylo všechno. Ale jestli se opravdu uskutečnilo nějaké bombardování přehrad, já teda nevím (a omlouvám se svému profesorovi dějěpisu), ale každopádně ten týpek, co to spočítal, to měl udělat pořádně, aby se nemuselo bombardovat tolikrát :-). Celkem jsem zírala, jak se může válečný film obejít prakticky bez mrtvol (když teda nepočítám psa). Jasně, nakonec zařvalo 56 lidí a 8 letounů se nevrátilo, ale bez jediného záběru na mrtvolky. Taky mě dostalo, s jakou klidností přijali ostatní piloti, že jim kamarádi vybuchli i s letadlem!? Takový – no, tak se to stalo, byla to jejich práce, letíme dál. Co ale mě fakt dost pobavilo, byly ty ratatata bílé puntíky jako střelba (trochu to připomínalo Wooda ;-)). A abych se přiznala, nejvíc mě bralo, když se piloti učili létat nízko – hned jsem si vzpomněla na GTA, kde je taky jedna mise s nízkým přeletem. Ta se mi celkem povedla, ale jinak ovládání těchto strojů bylo za trest. Já radši pilotuju vrtulník (teda jenom na Playstationu, jistěže).

Jak jsem slibovala, tak se také stalo (tím myslím to, že jsem napřed viděla volné pokračování Oddíl 10 z Navorone a sama sobě si slíbila, že se podívám na Děla z Navarone – to jen tak nevysvětlenou :-)). A psát o tom, že jsem asi propadla válečným filmů, je už zbytečné. Snad to bude tím, že stárnu, snad tím, že jsem v létě navštívila Pevnost Dobrošov a její přilehlé pevnosti, snad tím, že ráda hraju hry, ve kterých plním mise, ve kterých se musím někam proplížit či prostřílet, snad ještě něčím jiným. Ale je to prostě tak! Taky to možná bude tím, že neznám pořádně historii a nemůžu si zarejpat v detailech :-D Ve srovnání s Oddílem se mi Děla zdála o něco méně akční a napínavější. Možná to bylo stopáží filmu, ale každopádně obdivuju herce za jejich výkon, především ten na moři, protože to já bych se s největší pravděpodobností utopila. A už se těším dneska v deset - Ďáblové v oblacích. O letadýlkách jsem zatím ještě nic neviděla, tak snad se mi to bude taky líbit.

Tento film jsem už kdysi viděla, ale úplně jsem zapomněla, že existuje. A to by se mě, jako skalní Deppově obdivovatelce, stávat nemělo. Sice jsem si říkala, že budu filmy s Džoníkem hodnotit vždycky vysoko ať se děje, co chce, ale po zralé úvaze od toho musím odstoupit, protože by to nebylo spravedlivé (hlavně, když se mi ten film nevryl vůbec do paměti, že). Johnny tady nemá skoro žádný prostor, aby se mohl herecky vytáhnout a tak si myslím, že ho místy „poráží“ i Walken, teda tady pěkně nechutnej slizoun. Já je mám ráda oba, ale příště se raději podívám na Ospalou díru, tam jim to padne mnohem víc. Jo a herečku jménem Roma Maffia sice neznám, ale to jméno jí fakt závidím! Asi si brzo zajdu na matriku :-)

Já mám teda raději mašinky, který mají jenom dvě kola, ale je pravda, že po tom, co jsem v létě navštívila Železniční muzeum v Jaroměři, se mi líbí i tyhlety velké staré mašiny. Je pravda, že nejlepší byl ten obrněnej vlak, ale ten jsem ještě na vlastní bulvy neviděla, tak snad příště. Já teda v dějepise vždycky byla spíš slabší, tak nevím, jestli se tento příběh doopravdy stal, ale jestli jo, tak potěš koště, protože tolik lidí, kolik zařvalo kvůli pitomým obrazům…to je teda síla. Ano, jde sice o umění a jeho zachování pro generace příští, ale já bych kvůli obrazům teda život nepoložila a už vůbec bych neobětovala životy druhých. A už vůbec ne kvůli takovým mazaninám, který tvořil Picasso. Jeho třípatrové muzeum v Paříži jsem proběhla asi za deset minut, protože kdo se má na ty obludnosti dívat – oko na koleni, pata na hlavě. A taky mě pěkně sral ten nácek Schmidt! A kdo neví proč, může pátrat a třeba na to přijde ;-) Ale jinak musím vážně uznat, že ten film byl dobrej!

Je pravda, že to teda byla hrozná chujovina. Napřed jsem si říkala, proč bych se měla dívat na to, jak se olizujou a vošoustávají nějaký lesbický upírky, ale pak jsem to přece jen spustila. Tak o tom, že to horor není, se netřeba zmiňovat. Ona je to jakás takás komedie pro puberťáky. Celkem podařené efekty se střídají s nic-moc vtipy. Možná kdyby se z toho udělalo kvalitní béčko pro dospělé, tak by to mohlo dopadnout lépe. Jenže na béčko tomu chyběly pořádný záběry na pořádný kozy a o nějakých lesbických orgiích se vám, chlapci, může jen zdát. To bylo i na mě málo :-) Navíc dívenky měly být pravděpodobně Němky, ale mluvily se sebou zásadně anglicky. Jistěže to z nich přežije jenom Lotte (doufám, že se teda tak jmenovala – nebyla to ta z Rošťácké uličky? – asi ne, to bylo Lotta), je to ta, co je nejvíc oblečená, nosí brejle a je v 25 panna (tak to byl asi největší úlet)a okamžitě se zamiluje do zakřiknutýho Jimmyho (a chudákovi Fletchovi zase zbudou jen ruce – to je ten smolař, kterej se ožere z šesti piv - nudař). No a do toho nějaký fešný upírky a cákance nějaké bílé sračky. Jo a taky Meč Dildo. Snad kdybych byla naddrženej patnáctiletej borec, kterej slintá nad vším, do čeho by zasunul, líbilo by se mi to víc.

Nevím, kdo byl vlastně škaredší – zplozenec pekla, škvarek Spawn nebo ten tlustej skřetovitej klaun, kterej se živí pizzou s červama z popelnice a žížalama se sádlem nebo to asi bude burákový máslo, když jsme v Americe nebo nějaká jiná kejda a kterej, když se fakt nasere, tak se promění v přerostlý stvoření, který mi připomínalo přerostlý příšerky z vesmíru – Critters. Ze začátku mě to docela bavilo, ale pak jsem se začala nudit. Já bych se na to asi ani nedívala, ale když kamarád o tom furt tak básnil a rád používá zejména jednu hlášku z tohoto filmu, tak jsem myslela, že to bude dobrý. Normálně bych dala asi jenom jednu hvězdu, ale přidám jednu za hudbu (hlavně Manson potěšil) a teda ještě jednu za toho nechutnýho klauna: „Ooopss - Mokráááč! Doufám, že mi nechytly spodky. Ha, podívej čokoláda!“

Já se na tuhletu podivnost fakt moc těšila! On už ten název Příšera z šatníku naznačuje, že zřejmě půjde o hooodně kvalitní film. A já mám takovéto prapodivné úchylárny čím dál tím raději; člověk nemusí nad ničím přemýšlet, protože tyto filmečky žádnou hloubku nemají a tak se aspoň můžu bavit nad všelijakými podivnostmi. Takže máme tu gumovou příšerku, která zabíjí dospělé, děti i zvířátka a vybírá si k tomu především šatníky. U toho vydává divné zvuky, a když někoho morduje, ze skříně létá všechno oblečení. Ale pozor! I příšera má své city a tak se nám zamiluje. A je to buď ženská, nebo to taky může být homopříšera, račte si vybrat sami. Samozřejmě ji nezabije žádná armáda na světě! Taky komunikuje pomocí xylofonu, nebo jak se ta hudební věc jmenuje a na tenhle druh komunikace nepřijde nikdo jiný než geniální vědec, který se jen čistě náhodou podobá Einsteinovi. Pak bychom tu měli novináře, který se taky asi náhodou jmenuje Clark a vždy, když si sundá brejle, jsou z něho vlhký nejenom ženský, ale i naše příšerka. Nejlepší z celýho filmu je ovšem šišlavej policajt, žvýkající a všude vyplivující tabák. Jen škoda, že ho šatníková obluda dostane tak brzo. No a to bychom měli. A já už se těším na další šílenosti, které mi Troma nabídne.

Čekala jsem vyšší hodnocení. Já jsem se teda řezala moc. Musím ovšem přiznat, že Auta jsem ještě neviděla, ale o to víc se teď na ně budu těšit. Úplně boží byly ty Burákovy dva přední zoubky! A jak si na ně nasadil kužely a strašil, bomba! No a světluška taky jako autíčko a ještě hází blinkr, to je naprosto geniální. Opravdu tleskám!