playboxguest

Moje premiéra 17 let od natočení a nechápu, že mi film tak dlouho unikal, kór když mám vyloženě úchylku na příběhy o sériových vrazích. S tímhle odstupem můžu říct, že film nezestárl a i na současný poměry je slušně napínavý a na thriller i docela pohodový (má takový ten feel good feeling). Bavila jsem se hned od úvodu až do konce. Jen nechápu, že se Sarah Roemer v Hollywoodu nepředvedla víc, sympatická tvář.

Nevím, jaká byla Amy doopravdy a jak moc je film založený na pravdě. Na mě každopádně ve filmu působila jako již od puberty těžce labilní alkoholička, která se hroutila a sklouzávala k chlastu pokaždé, když nešly věci podle ní, a nebýt velkého talentu, neštěkne po ní pes. Blake na mě působil jako ten, kdo měl z těch dvou aspoň trochu rozumu a snažil se opakovaně vycouvat ze vztahu, který byl silně toxický, pro dobro obou. Ať to bylo doopravdy jakkoli, film je velmi dobře natočen, písničky od Amy mu hutně pomáhají s atmosférou a plynulým dějem a celé dvě hodiny utečou, jako těch pět minut, kdy by měl divák zapomenout na svý vlastní trable a soustředit se jen na to, co mu Back to Black nabízí. Výborně obsazená ústřední dvojice odvedla skvělé výkony. Marisa určitě neřekla poslední slovo a vyloženě mě těší, kam se Jack od dob Skins v hereckém světě vypracoval. 70%

Přesně Magnuskův styl. Tentokrát však k několika amatérům (z nichž sám Magnusek je skoro ten největší a už by mohl mít trochu sebereflexe a nelézt alespoň před kameru) připojilo i pár celkem schopných herců (Tuček, Ondřej, Langmajer) a tak je to koukatelnější než tetralogie Bastardi. Zda je to uvěřitelné je na posouzení konkrétního diváka, každopádně když vidím, jak se dnešní náctiletí kolikrát chovají a kam naše doba spěje, přikláním se k těm, kteří věří, že až na pár děr ve scénáři film o něčem svědčí a trefně poukazuje, kam se naše uvolněná nevýchova žene. Jako televizní cvičení to zase tak zlé popravdě není, někde na půl cesty, do kina se film ale nehodí, rovnou na streamu či v komerční tv by určitě udělal lépe. 50%

Rozhodně slabší než první díl, který byl průměrný, ale přesto fajn. První polovina dvojky je spíš lyrické drama o umírání a loučení než o zvířatech či Gumpovi, druhá půlka úplně mění směr a působí za jedno jako laciná reklama na Krajča, za druhé jako sestřih nějakého nekonečného tv seriálu, v němž se vynechalo vše podstatné a bez vývoje postav se předvídatelně přeskakuje od události k události (sotva se potkali, už se milují, najednou jsou spolu, Gump pozná ségru, všechno jde hladce a růžově...). V podstatě hrozná splácanina, která působí jakoby autoři sami nevěděli co chtějí říct a jen to celé vyprodukovali za účelem rychlého zisku, dokud je téma "Gump" ještě aktuální. Pokud výdělky pomohou nějakým zvířatům, tak pak vidím v podstatě jediný velký klad v tom, že dvojka vznikla. A to mám slabost jak pro zvířata a filmy o nich, tak pro Vicu, ale po odchodu z kina jsem si připadala rozpačitě s podivnou hořkou pachutí na jazyku.

Čtvrtá hvězda je za Martu, která svým herectvím opět celý seriál povyšuje o něco výš, než by normálně zasloužil. Koncept, kdy každé epizodě hostují jiné známé tváře, mě taky velice baví. Občasnou nedořečenost na konci jednotlivých epizod, kdy jinak dobře rozehranému příběhu chybí pointa a Maštalířovu dějovou linku, považuju za největší slabost seriálu, jinak je to ale na komerční televizi pořád celkem fajn závěr týdne.

Když si odmyslím ten konec, respektive přizpůsobím mysl tomu, že jde jen o představivost už takhle jebnutých "hrdinek", je Love Lies Bleeding zatracený guilty pleasure pro tenhle rok, který si klidně pustím brzy znovu. Nečekala jsem mnoho a nakonec jsem se skvěle bavila. Casting na jedničku. Škoda, že holku O´Brianovic typu neobsadili do druhé sérky Last of Us, s jiným účesem to mohla být skvělá Abby.

Na Ruský animák hodně velké překvapení, které se animací i příběhem směle vyrovná kdejaké pohádce ze západu. Přesně ten typ, co mi sedl a klidně se na něj s chutí někdy podívám znovu. Vyjímečně bylo i fajn, že toho moc na programu kina k výběru nebylo a tak jsem narazila na příšerky.

Ač Oppenheimer není mým favoritem, stačil mi jednou a víckrát nikdy víc (za to Chudáčky si dám klidně každý rok), v podstatě ani nešlo o to, kdo si odnáší sošku, ale o všechno to okolo. Vidíte, předávání cen, stejně jako Český lev, ale na rozdíl od něj, Oscar ukázal, že to jde udělat i zábavně a že samotné nominace a jejich přednes mohou patřit mezi vrcholy večera. U Lva je vrcholem večera úvodní znělka, pak je lepší ho vypnout, jít dělat cokoli jiného a v závěru večera si přečíst výsledky online, aniž by divák o něco významného přišel. Oscar je naopak vcelku zábavná podívaná, kde samotné předání cen probíhá svižně a je jen třešničkou na dortu solidní show a nemám z něj pocit, že promrhal můj čas. Máme se co učit.

Co hodnotit...? Nominace a vítězové jdou dost subjektivní, každému se líbí něco jiného. Za mě byl loňský rok na český film jeden z těch zajímavějších, ale to nic nemění na tom, že samotné předávání je tak nějak nuda. Jako každý rok, jediné zajímavé je na něm úvodní znělka a jinak v podstatě člověk neudělá chybu, když si jen přečte výsledky na netu a ty dvě hodinky stráví mezitím jinak. Letošní předávání osvěžil snad jen proslov a překvapení Pekové a to mi ve filmu, za nějž byla nominovaná, lezla na nervy (což byl, uznávám, účel), a lva jsem přála paní Rázlové, nakonec to byla po úvodní znělce jediná část, která si opravdu získala můj výraznější zájem a pozornost.

Trailer působí jako komedie, výsledek je spíš drama o krizi středního věku, kde se snad nevynechalo jediné klišé, o dvou relativně vtipných scénách. S Můj příběh snese srovnání, je to skoro tlachání přes kopírák, jen bez toho domácího násilí. Působilo to na mě jako sympaticky obsazená epizoda tv seriálu, jenže pak jsem zapřemýšlela, jaké seriály vyprodukované našimi tv stanicemi jsem v posledním roce viděla a došlo mi, že všechny byly o několik levelů výš než tenhle celovečerák. Jedině, že bych uvažovala opravdu o tuctové tvorbě alá všechny ty ordinace, vztahy atd., s tím by film srovnání snesl a takovému publiku se nejspíš i zavděčí. Já musím konstatovat, že s Matkou a Frantou nám nezačal kinematograficky rok 2024 nejlépe a budu doufat ve vzestupnou tendenci, sestupovat už moc není kam.