Aluska88

Maniak je pro mě pravděpodobně nejoriginálnějším snímkem z posledních let, který zpracovává tématiku pracovní i životní náplně sériového vraha:) Film je vizuálně i obsahově velmi působivě zpracován a z pohledu samotného "Maniaka" dává divákovi nahlédnout do jeho rozpolceného, trpícího nitra, kdy on sám je pronásledován svými démony, halucinacemi a představami. Již od začátku film svým pojetím i excelentní hudbou připomíná Drive. ExFrodo Pytlík se zde sekává s budoucí Angelikou, markýzou andělů. Nora Arnezeder je se svou andělskou tváří tak nádherná a její postava tak čistá a téměř bezchybná, že jsem si až říkala, jaký bude asi její osud. Takže pro mě je Maniak více než zdařilou a precizní sondou do života jednoho nešťastného člověka, který skrze bolest svou působí bolest jiným, aby poté nalezl alespoň trochu klidu, který ho však zároveň svírá a ničí ve své pasti.

Z počátku to vypadalo, jako by se hodně naštvaný lesní mýval, medvídek, či jiný tvor obývající lesy Severní Ameriky rozhodl ze svého teritoria vyprovodit skupinku poměrně nesympatických a jednoduchých teenagerských dítek. Tato parta mladistvých, sestávající se ze dvou dívek a dvou chlapců přináší typický a obehraný formát vyskytující se snad téměř v každém současném hororu pro konzumní mladistvé publikum. Takže, tato parta se vydá do lesů, nikoliv poznávat a vnímat krásy přírody, ale pořádně se ožrat, nechat po sobě v lese bordel a zase táhnout dom. Jeden z hochů začne ihned frflat při představě, že by měl ujít zhruba 800 m pěšky s tornou na zádech. Mezi skupinou začne po chvíli panovat napětí a obavy, protože všichni mají pocit, že zahlédli něco "divného." Místo toho, aby se raději vydali zpět, stráví v lese ještě několik dalších nocí. Zatímco jeden je nebývale sobecký a chce za každou cenu točit dál, druzí chtějí urychleně pryč. Poté se film přehoupne do druhé poloviny a to, co začalo jako obyčejný a nikterak se žánrově odlišující "Hand Cam Horror", se v druhé části stává skutečným bojem o přežití s nečekaným a možná i dost šokujícím odhalením.

Severská depka "at it's best." Velmi zvláštní film s osobitou atmosférou a melancholickým laděním, které se filmem nese od začátku do konce. Nádherný soundtrack celou atmosféru ještě více podtrhuje. V závěrečné scéně, kdy jde David do lesa, sedne si do trávy a začne se připravovat na svůj "velký čin," mi připadalo, jako bych se dívala na Kurta Cobaina...

Říkejte si, co chcete, ale mně se RocknRolla líbila snad ještě více, než kultovní Ritchieho Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni dohromady:) Jinak, Ritchie ode mě, coby diváka ženského pohlaví nemůže očekávat, že si nacpe do filmu toho fešného Skota se sexy úsměvem i pohledem a toho fešného Brita se sexy úsměvem i pohledem, nechá mezi nimi pracovat chemii na plné obrátky a jediné, co z toho nakonec vzejde, je (pouhý) taneček v jakémsi zapadlém klubu někdy nad ránem:) Jaká škoda. Ale co, pořád lepší, než nic:) Karel Roden si zde opět střihne další ze svých početných rolí ruských kriminálníků. Tentokráte bude jeho charakter Juriho o poznání vyrovnanější, klidnější a galantnější, nežli tomu bylo, když vyjebal s Robertem DeNiro v 15-ti minutách. Celkově se jedná o poctivou "Ritchieovku" s pořádným nášupem hlášek i zapamatování hodných charakterů. Handsome Bob Rulezz:)

Ze všech boxerských a zápasnických filmů, jaké jsem zatím viděla, na mě od dob Rockyho žádný nezapůsobil tolik, jako právě Warrior. Dalo by se říct, že schéma Válečníka je založeno na klasickém Hollywoodském postupu "rodinného dramatu," v němž léta nevyslovené křivdy a narušené rodinné vazby jsou základním stavebním prvkem. V průběhu filmu se začnou divákovi utajované pravdy a vztahy mezi členy rodiny postupně ukrývat, emoce nabývají na síle a celý film graduje ve strhujícím a emotivním závěru. Toto je případ právě i Válečníka. Jenže celé toto velké klišé je velmi vkusně a nenásilně převálcováno parádním scénářem, z něhož jsem snad ani na okamžik nepocítila křečovitost, jen tu krutou realitu, i hlavním obsazením, kterému kralují pánové Hardy (luxusně nabušený:), Edgerton a Nolte. Zejména pouto i konflikt mezi oběma bratry je vystavěn mistrovsky. Závěrečný souboj mě dostal a vehnal mi slzy do očí. Jakmile začala hrát píseň About Today, bylo mi jasné, že tohle skončí slzami:) To, co mi chybělo ve Wrestlerovi i Těžké váze, mi Warrior bohatě vynahradil po všech směrech.

Tony Kaye je i po letech v parádní formě a prostřednictvím Detachment přivedl do filmového světa svůj další depresivní kousek poctivé a strhující filmařiny. Fenomenální scénář, výborné obsazení, od "leading man", Adriena Brodyho, přes úchvatnou neznámou Sami Gayle až po dcerku pana Kaye, Betty Kaye. Velmi silná a emotivní sonda do duše a života (ne)jednoho člověka. Oddělen vypráví o melancholii a smutku jedince. O tom, jaké to je žít v dnešním, materialisticky a konzumně založeném světě, kde se osobnost a duše jedince velmi lehce ztrácí a zaniká. O společnosti, v níž každá nastupující mladá generace vyrůstá v prostředí, kde záleží jen na věcech a skutečné hodnoty zanikají. Mladiství si jen užívají, aniž by si byli vědomi následků. Jsou znudění, agresivní, bezcitní, neznají, co to je respekt vůči druhému člověku. O křehkosti lidské bytosti a o tom, co je schopna vydržet. O poutech, která se mezi lidmi vytváří a proč je někdy sami zničíme, anož bychom vlastně chtěli. O osamělosti člověka a jeho vlastních bolestech a útrapách, které se snad ani nedají vyslovit. Několik scén na mě velmi silně zapůsobilo, mrazilo mě při nich a měla jsem slzy v očích. Detachment byl snad ve všem lepší a mnohem silnější, než jsem čekala. Podmanivá hudba vytváří v, už tak dost depresivním snímku ještě větší propast, do které divák spadne spolu s postavami.

The Expendables 2 přináší kurevsky našlapaný nářez, snad ještě o poznání větší, než v prvním díle. Když téměř hned v úvodu odrovnal Jet-Li protivníka pánvičkou, bylo mi jasné, že toto bude masakr jak sviňa:) Stará známá banda Postradatelných je doplněna o několik nových postav, díky nimž jsem ihned pochopila, že tento film by mohl být označen ultimátním statusem "The Legends of the 80's come together." Ty největší hvězdy akčních filmů opět bojují, mstí se, opět hážou jednu vypečenou hlášku za druhou, nasazují ještě nelítostnější výrazy, než kdy předtím a opět prolévají digitální krev. Když se na scéně objeví australský hezoun Liam Hemsworth je zcela jasné, že je příliš hezký, milý a hodný na to, aby v drsně maskulinním prostředí plném svalů, chladnokrevných výrazů a letitých legend filmového plátna přežil déle, než půl hodiny. Ale škoda, protože je tu v tom černém ohozu fakt nádherný:) Hovořím to jako dívka a když to říkám, je mi zrovna stejně tak jasné, že jeho mládežnická nezkušenost však nedokáže konkurovat mnoha létům nelítostných soubojů Ramba, Terminátora, Johna McClanea, ani samotného, velkého Chucka Norrise, tentokrát osobně. Jeho nástup na scénu je, za doprovodu hudby z Hodný, zlý a ošklivý, takřka majestátní:) Ještě, kdyby se tak k Postradatelným přidal Danny Trejo, Michael Madsen, MacGyver či Nick Slaughter. This would be the most epic movie EVER!:)

Na výpravu z Blair Witch, kterou vedla investigativní novinářka, která jakoby z oka vypadla Jeně Malone, čekal krutý Pád do tmy. Myslím, že na fenomenální Verbalův komentář nic nemá, přesto se však pokusím nějak shrnout své dojmy z tohoto dalšího "Shaky-hand-cam Adventure." I když typy filmů "Found Footage" a "Hand-Cam" nedokáží v podstatě už nabídnout nic nového a neokoukaného a odehrávají se téměř výhradně ve formátu "Co to bylo?", "Slyšeli jste to?" a "Co se to sakra děje?", na mě však tento styl zapůsobí vždy. V několika okamžicích mi srdce bušilo jako o závod a seděla jsem hluboce zařezána do křesla. Jednou jsem navštívila starý bunkr ze 2. světové války nacházející se uprostřed lesů a těch několik minut uvnitř, které jsem tam strávila a kde mi doprovod dělaly pouze dvě další osoby a světlo z mobilu a jinak všude okolo jen černočerná tma, tmavá zákoutí a díry, do kterých mohl člověk snadno hňápnout, mi vystačilo až do konce věků:) Tak po*raná jsem z toho byla. Takže už docela chápu chování filmových postav v podobných prostředích. A v tunelech bývá teda kurevská tma. Takovou spleť podzemních chodeb, která je jako jeden velký, děsivý labyrint, ze kterého se nikdo nedostane zpět, jsem naposled viděla ve filmové adaptaci Kingova "TO." A ani ta nebyla zdaleka tak děsivá, jako tento Tunel.

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší.

Královna Alžběta: Zlatý věk mě zaujala mnohem více, než úvodní díl. Cate Blanchett mi v roli legendární panovnice nepřišla již tolik chladná, jako v prvním filmu. Film zde také konečně ve velké míře odhaluje emoční stránku její povahy, takže se dočkáme několika silných emotivních scén, kde se Alžběta ocitá v sevření svých vlastních pocitů a výčitek. Silným tahem je rozhodně také obsazení Clivea Owena, jehož chemie s Cate Blanchett mi vynahradila absenci v prvním díle mezi ní a Josephem Fiennesem. Snímku také vévodí působivá hudba, jejíž jedna melodie mi připomínala tu z epizody Sherlocka, Reichenbach Fall. A stejně jako v Sherlockovi, i zde mě při ní mrazilo. Závěrečná velkolepá bitva je více než důstojným zakončením.