Aluska88

Komorní, melancholické drama, v němž hraje hlavní roli drsná skotská příroda, samota, klid a jedno mimořádné pouto mezi otcem a dcerou. Skromnost dialogů je vynahrazena vším tím nevyřčeným, co drásá srdce lidí, kteří cítí tak silně, jak jen dokáží. Sympatické obsazení nejen hlavních postav, ale i těch, co se ve snímku objevují jako zákazníci, kteří se sem pravidelně vracejí jen kvůli Shell, či náhodných cizinců, z jejichž pozastavení jsem měla pocit, že za jejich vzezřením se může skrývat stejně silný či zajímavý příběh, jako byl ten Shell a jejího otce. Nádherná hudba umocňuje celkovou atmosféru tohoto malého snímečku.

Pokud od The Divide očekáváte ponurou, vizuálně dokonalou apokalyptickou podívanou, v níž skupinka přeživších putuje zdevastovanou postapokalyptickou krajinou, raději se tomuto snímku vyhněte. The Divide se totiž vydává zcela jiným směrem. Téměř po celé dvě hodinky Vás totiž čeká "pouze" stísňující pobyt v protiatomovém krytu, který si vybudoval Michael Biehn, do něhož se nashromáždila skupinka rozdílných osob. Nějaké ty zásoby jídla i vody jsou a oni jsou, zdá se, zdánlivě v bezpečí. Na okamžik. Nemožnost spojit se s kýmkoli tam "navrchu", ubíhající dny, postupně se ztenčující zásoby jídla, vyčerpanost a strach vykonávají postupně své a situace se začíná čím dál víc vyhrocovat. Hranice morálky se začínají bortit. Některým z toho začne postupně hrabat. Docela hodně. A tak se po nějaké době z určitých lidí začnou stávat zvířata s těmi nejnižšími pudy. A z člověka, vedle něhož jste ještě před chvílí v klidu seděli, se začne stávat Váš nepřítel a ten, který Vám klidně může ve spánku podříznout krk. Kromě radioaktivního spadu začíná postupně na všechny dopadat i nastálá situace a jen těžko se dá odhadnout, kdo přežije a kdo se úplně nezblázní, jestli vůbec někdo. A kdo z Vás celou dobu v podzemí čekal na tu post-apo depku, nebojte, v závěru na Vás pár minut čeká. Za doprovodu úžasné hudby.

Z jistých důvodů se mi Final Destination 5 líbil asi nejvíce z celé série. Největší mírou se o to zasloužila především skupinka ústředních hrdinů, která mi přišla asi nejsympatičtější ze všech dílů. Nicholas D'Agosto je sympaťák a působí jako naprostý opak prkenného a toporného Bobbyho Campa z předcházejícího dílu. Stejného zvýšení kvality se dosáhlo i ve scénáři a dialozích, které oproti nudným a klišoidním vztahovým pasážím z Nezvratného osudu 4 působí téměř jako balzám na uši. V tomto pokračování se dějištěm katastrofy stává most chatrné konstrukce, který se rozpadne téměř ihned, co na něm autobus ústředních hrdinů zastaví. Poté následuje klasický scénář, který nemůže překvapit snad ničím a všichni si klademe snad jedinou otázku "Kdo, kdy a jak." Krev je digitální až běda, konce obětí brutální a Tony Todd se ukazuje v plné síle. Jediné, co mě překvapilo (a jistě nejsem sama), byl závěr. Jakmile se přeživší rozhodli letět do Paříže, vzpomněla jsem si na závěr prvního Nezvratného osudu a na "Moulin Rouge." Sice se mi závěrečná pointa trochu nepozdávala, co se týče logiky, ale co, moment údivu zvítězil:)

Kevin Bacon patří mezi mé oblíbené herce a Evan Rachel Wood miluju. Kevin si za svou roli postiženého Rickyho jistě zaslouží uznání, ale já byla nejvíce opět okouzlena mladičkou Evan, která byla jednoduše "stunning." A jak kdosi vyjádřil ve svém příspěvku na IMDb, ty její nádherné oči se za ta léta vůbec nezměnily. Už tehdy byly tak zářící, výrazné a jedinečné. Stejně jako ona. Tunel do Číny je snímkem o jednom mimořádném a nezvyklém přátelství, které by však v dnešní době nemělo nejspíš jedinou šanci.

Po zhlédnutí Počátku jsem došla k názoru, že vedle něj je i takový Dokonalý trik v podstatě velmi jednoduše vystavěným příběhem:) Christopher Nolan zkrátka nepatří mezi režiséry, kteří by dokázali filmový materiál uchopit a zpracovat jednoduše tak, aby jej měl běžný divák alespoň nějakou šanci pochopit. U Nolana mám pocit, že je buď takový zatracený génius a my obyčejní jsme příliš hloupí na to, jeho mistrovská díla pochopit, nebo jej vytváří s jakousi falešnou iluzí geniality a jen nás cíleně klame, abychom měli dojem, že je geniální, což ale taky nemusí být pravda. U Nolana je těžko říct, co je skutečnost, co iluze a co sen:) Počátek nabízí precizní vizuální zážitek a mezinárodní hvězdné obsazení. Ale i zde, tak jako i u jeho ostatních filmů, mi zde chyběl nějaký emoční zážitek, všechny jeho filmy mi po této stránce přijdou velmi chladné. Emočně to se mnou téměř ani nehlo. Ale Nolan své filmy netočí kvůli silnému příběhu a vroucím emocím, ale kvůli komplexnosti a vizuálu.

*** a půl. V rámci možností Zombie žánru svým způsobem originální snímek, který mi připomínal známější Soumrak mrtvých. Film jsem zhlédla v originálním znění, takže jsem si mohla užívat úžasného britského akcentu celého hereckého ansámblu, zejména však Rasmuse Hardikera. Ten kluk byl kurňa zatraceně dobrý:) Cockneys vs Zombies nabízí vydařenou britskou podívanou, v níž se dokazuje, že i letití senioři se dokáží se Zombie apokalypsou vypořádat po svém.

Australský hezoun a "produkt" Disneyho továrny na vymývání dětských mozků se sešli ve filmu plném klasického amerického klišé a toho nehezkého hraní na city. Než Liamovi někdo přihodí nějakou serióznější a jím dobře zvládnutou roli, bude se muset zatím potýkat s rolemi nudných, nezajímavých a charakterově zcela prázdných hochů. Ale hezky se na něj dívá a ani mi nevadil pohled na Miley, kterou bych však hned v začátku filmu nejradši pořádně proliskala. To, že se ze začátku ke Gregu Kinnearovi chovala jako drzý, nevychovaný pubertální fracek od ní moc hezké nebylo:)

Téměř od první chvíle, kdy jsem začala Prázdniny pro psa sledovat, jsem si říkala, co za týpka psal ten scénář:) Jeden vtipný gag střídal druhý a hlášky padaly jedna za druhou. Scéna, kdy Tomáš s dědou řídí auto a způsobí na dvoře pouť, je luxusní a záchvat smíchu byl u mě zaručen:) Tomáš Holý opět předvádí dokonalou ukázku svého přirozeného (ne)herectví. Krásný, oddechový rodinný film, který rozesměje a možná i trochu melancholicky rozesmutní.

Teda, po zhlédnutí tohoto amatérsky vzhlížejícího, nejspíš nízkorozpočtového horůrku, si člověk musí pomyslet, co to mají v tom Irsku za bordel:) V jedné zapadlé vesničce uprostřed hlubokých lesů totiž žije poměrně obsáhlá komunita zmutovaných, neurvalých vidláků, kteří mají dost nevychované parchanty, kteří mají vskutku vybrané způsoby. Tu nejbrutálnější práci na náhodných turistech totiž obstarávají oni. Plague Town je v jistém směru docela originální, především v podobě místních dítek, kterým bezpochyby kraluje "Nevěsta" Rosemary, která byla fakt kočka:) Závěr filmu je vskutku nezávidění hodný, nicméně, mu předcházející scéna, kdy se hlavní hrdinky snaží přejet most a tam jim cestu zahradí zástup místních obyvatel, jsem se musela zasmát a řekla si: "Ha! Jaký poděl." :)

Nenechte se zmýlit názvem filmu, podle něhož John Carpenter stvořil svou legendární "Věc." Tento film má s Carpenterovým "remakem" společné snad jen dvě věci. Prostředí Antarktidy a mimozemského tvora. Ten, který se nachází v tomto filmu, budí spíše úsměv, než hrůzu. Vypadá jako Frankenstein, který se právě učí chodit, ale je příliš těžkotonážní a moc mu to nejde:) Mezi největší klad tohoto snímku pro mě rozhodně patří vybroušený scénář prošpikovanými parádními hláškami a slovními přestřelkami. "Máme člověka z Marsu? Kde?" - "U ledu kamaráde." :)