Aluska88

Europa Report v sobě kombinuje vesmírný prostor a neznámo Apolla 18 a "Handy Cam" a atmosféru strachu z nepoznaného a neviděného Záhady Blair Witch. Velmi vydařený vesmírný "Found Footage", v němž se sice po celu dobu nesetkáme s žádným Vetřelcem, Predátorem ani Věcí, ale celková atmosféra, hudba a scénář vše bohatě vynahrazují. A na ty, kterým spíše poklidné tempo filmu s podstatným množstvím vědeckých rozhovorů a bádání bez jakéhokoliv agresivního či viditelného projevu mimozemského života nevadí, a ani náhodou je nenudí, čeká v závěru snímku pozoruhodný, skromný záběr, který zachycuje něco jako mimozemskou evoluci v přímém přenosu. Asi to není nejlepší způsob vyjádření, ale nic lepšího mě nenapadlo:)

Dopředu bych chtěla všem divákům doporučit, aby film zhlédli v originálním znění a nikoliv s českým dabingem. Naštěstí jsem jej vůbec neslyšela, ale obsazení Pavla Vondry, který namluvil Ewana, mi postačilo k tomu, abych se ihned rozhodla se dabingu vyhnout obloukem. A díky za to! Skotskému přízvuku se nic nevyrovná a v tomto filmu je ho bohatě. Trainspotting je bizarní, šílené, místy nechutné, jinak celkově však zcela originální dílo zcela právem zasluhující status "Kultovní." Svým zpracováním sociálních problémů a zejména pozice jednotlivce pod nátlakem okolí a celé společnosti v tom, co konzervativní společnost jako celek se všemi svými konvencemi, zásadami a nepsanými pravidly představuje, mi film připomínal něco mezi Klubem rváčů a Sbal prachy a vypadni. A Ewanovy proslovy mi připomínaly ty, které pronášela osoba jménem Tyler Durden:) Na jednu stranu se lidi starají a mluví o tom, po čem jim je, kurva, hovno (pardon:) a na tu druhou zaujímají v podstatě vůči starostem či osobnosti jednotlivce naprostý nezájem a lhostejnost. Prostě všechno jenom kecy, drby, ukazování a nic jiného. A ještě ta "pozice ve společnosti." Tse! Raději budu jako samotář, podivín, asociál či "Loser" stát bokem, mimo to bahno, než být jeho součástí. Při závěrečné scéně podpořené dokonalým songem "Born Slippy", na nějž jsme kdysi dávno, v dobách, kdy jsem neznala ani Trainspotting, ani Dannyho Boylea, pařili na místní diskotéce, mě parádně mrazilo. Nikdy jsem nezkusila žádnou drogu, trávu, nic, možná to je taky důvod, proč se mi podobné filmy líbí. "Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, Choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin can openers. Choose good health... I chose not to choose life: I chose something else. And the reasons? There are no reasons. Who needs reasons when you've got heroin?"

Věčný tulák Charlie Chaplin se opět chopil režisérských otěží a střihl si další tragikomickou postavu ve filmu plném úžasných gagů, hořkosti života a nádherné hudby, z níž mě nejvíce zaujal Flight of the Bumblebee, který v jistých dvou scénách dokonale vystihoval danou situaci:) "Světlo jejího půvabu odejde s ní. On bude znovu ponechaný své prázdnotě, ponuré a osamocené existenci..."

Sam Raimi se zbláznil a svrhl s sebou i Bruce Campbella:) Vítejte v pokračování legendy žánru, kde na Bruce Campbella útočí jeho vlastní ruka, prožívá hysterický záchvat smíchu s neživými předměty a krve se zde objeví snad více, než kolik se jí valilo z výtahových dveří v Osvícení. Evil Dead 2 přináší naprosto bláznivou, ujetou frašku, kde hrabe snad naprosto všem:) Evil Dead 2 je zřejmě asi jediné béčko, z něhož dokáže jeho stvořitel vytvořit áčko:) "Jsem v pohodě." - "Ani se mi nezdá. Právě jsme rozřezali naši dívku řetězovou pilou, to se ti zdá v pohodě?" :)

The Island on Bird Street rozhodně patří mezi jeden z těch pozapomenutých a téměř neznámých klenotů válečného žánru. Jordan Kiziuk v hlavní roli Alexe si zaslouží obrovské uznání, dokázal v podstatě většinu snímku utáhnout jen na vlastní postavě. Výborně mu sekundují postavy, které se v jeho příběhu objeví, ale jinak je to především jeho boj o přežití a co ten klučík dokázal, klobouk dolů. V dnešní době, kdy jediná pohybová aktivita a jakákoliv invence, kterou dokáže mládež vyvinout, je neustále skloněná hlava při mačkání na telefonu, vyhulování, jakékoliv "lítačky po venku" už jsou pasé, internet je přece lepší, než si vychutnávat krásy přírody, mi jeho vynalézavost a kuráž přijde obdivuhodná. Postava jako je ta jeho, k ní by mladí měli vzhlížet radši, než k nějaké falešné představě pop idolu. Ale co, to je bohužel doba a člověk ji nedokáže změnit. Ona změní jeho. Nádherná hudba Zbigniewa Preisnera mi v několika momentech navodila příjemné mrazení, nostalgické pocity i slzy.

Kdyby všechny ty země (často severské a španělsky hovořící), na jejichž originály kdy Američané vztáhli ruku, vytvářely hojně remaky právě amerických hororů, možná by měla USA o pár desítek kvalitních hororových kousků navíc. Karanténa je dalším z dlouhé řady nepovedených a v podstatě i zbytečných remakeů. Nedisponuje téměř ničím z toho, co dokázal vytvořit originální REC. O nějakém budování atmosféry snad ani nemůže být řeč. Alespoň, že Dexterova sestřička umí. Bohužel ani její úpěnlivý "ječák" ze závěrečných momentů filmu ji však nedokázal zachránit od osudu, který na ni čekal v zamčené místnosti, v níž se skrýval jakýsi zvrácený experiment.

Tedy, musím říci, že jsem příjemně překvapena. Čekala jsem, že Na doraz bude víceméně trapnou záležitostí s křečovitým a přisprostlým humorem a zatím se mi dostalo vcelku nenucené, velmi zábavné a příjemné road movie s patřičným nášupem hlášek a humorných, leč mnohdy nepravděpodobných situací. Zachovi Galifianakisovi se poslední dobou daří poflakovat se ve společnosti těch nejfešnějších Hollywoodských chlapů (Downey, Cooper). Todd Phillips to zase pojal po svojem a vytvořil tak snímek stylem podobný Pařbě ve Vegas, který mi však přišel mnohem uvolněnější, upřímnější a celkově se mi líbil snad i více, než právě Pařba ve Vegas.

Je vidět, že Woody Allen je stále v plné síle a představil divákům svůj další "Allenovský" kousek, který ve Vás vzbudí nezměrnou touhu ocitnout se v dávných "Zlatých časech", kde mobily a Internet byly sci-fi a svět se nacházel v době, kdy nebyl ještě tak hektický a uspěchaný, a lidé v něm nebyli tak arogantní, bezohlední a materialisticky založení. Neměli nic z těch věcí, které nás dnes obklopují ze všech stran, ale jistě byli v mnohém šťastnější a klidnější, než člověk v dnešní době, kde vše záleží jen na penězích, výkonu a technice. Jednotlivec se v té velké mašinérii ztrácí a záleží jen na tom, co může dát, prodat, ne co představuje. Tehdy to byla doba pokroku, vynalézavosti, talentu, touze se zdokonalovat. A teď? Vše se jen kopíruje, na kvalitě ani talentu už mnohdy nezáleží tolik, jako na samotné slávě, vede pásová výroba všeho a člověk je jen otrokem moderní doby, která z něj často vytváří jen pracovní nástroj na splnění svých vlastních, vyšších zájmů. Všechny tyto dojmy ve mně dokázal Woody vzbudit. Dokázal do Půlnoci v Paříži vložit jakési poselství a zpracovat ho. Na každém je, jak silně jej bude vnímat. Okouzlující dílo, ve kterém mi snad vůbec poprvé byla Rachel McAdams nesympatická, protože její postava byla tak trochu "kráva" a Owen Wilson byl pro mě zase příjemně snesitelný. Nechala jsem se unášet dobovou nostalgií a výskytem postav, které utvářely dějiny umění. Tom Hiddleston jako Francis Scott Fitzgerald, Corey Stoll jako Ernest Hemingway, Adrien Brody coby "šokující Španěl" Salvador Dalí (když jsem poprvé spatřila ten jeho mocný knír, hned mě napadlo, jestli to nebude náhodou Dalí, a vida:) společně s Luisem Buñuelem a Kathy Bates coby Gertruda Steinová. Taky bych si přála, aby se pro mě vždycky o půlnoci zastavilo parádní retro autíčko a odvezlo mě pryč do jiné doby:)

Kdo by to byl před deseti lety řekl, že hororový žánr našel svého nového vládce. Tehdy ještě snad nikdo nemohl tušit, že geniální (Jig)SAW byl teprve jen začátkem a jedním z prvních výtvorů, který stvořila mysl Jamese Wana. Během následujících let si James vytvořil svou vlastní obchodní značku a ukázal lidem nový rozměr strachu. Insidious je prvotřídním "matrošem" a vysoce poctivým kouskem nefalšované hororové filmařiny. A tak se zase bojíme po "Wanovsku" tak, jak to po nás "mistr" chce. Děsivé, škaredé čarodějnice v černých šatech, panenky a hračky, které jakoby nás neustále sledovaly a skřípavá, hrůzu nahánějící hudba. Ten týpek, co měl na starosti hudbu, je zřejmě naprostý šílenec, protože vytvořit něco tak... chechtavě-skřípavě-děsivě mrazivého, nebo jak to mám nazvat, nemohl při normálním stavu:) Herecké obsazení skvělé, od malého Ty Simpkinse, přes Patricka Wilsona, až po výbornou Lin Shayed coby Elise. Insidious je dokonalým propojením efektní vizuální stránky s tradičními hororovými prvky a velmi lehkým nádechem bizarního humoru pocházejícího až z Elm Street.

I think I was expecting a little bit more of... Nosferatu. Upír Nosferatu bezpochyby patří k výstavním klenotům světové kinematografie a je také jedním ze zakladatelů klasického (upírského) žánru. Atmosféra a především také hudba je luxusní. Králem všeho je samotný hrabě Orlok v podání Maxe Schrecka. S jeho přítomností na plátně snímek stojí i padá. A to je právě trošku problém. Výskyt jeho postavy ve filmu čítá dohromady snad ani ne deset minut. Což je zrovna v případě této legendární postavy nehorázná škoda. Zásluhy Maxe Schrecka na vytvoření hraběte Nosferatu jsou nesporné a už jen za to by si zasloužil, aby jeho postavě byla na plátně věnována většina času. Pokud zrovna není na scéně, měla jsem místy pocit, jako by děj držela jen hudba do doby, než se zase na kratinkou chvíli objeví. Legenda je ale legenda. Myslím, že kdyby hrabě Orlok před sebou viděl všechny ty "moderní" metrosexuální upíry, mezi jejichž hlavní vlastnosti nepatří děsit, ale způsobit, aby davy mladistvých fanynek slintaly nad vyrýsovanými svaly a dokonalým účesem, smíchy by se za svůj černý kabát popadal:)