Aluska88

Poprvé jsem Čelisti 2 viděla jako malá holka a když jsem je pak po letech viděla znovu, většinu scén i dialogů jsem si přesně pamatovala. Ať si každý hodnotí dle svého, ale mně toto pokračování přijde lepší, než úvodní díl, kterým si Spielberg zarezervoval místo v první lize a rozpoutal novou vlnu "vodního teroru", který má pěkně ostré zuby. Od té doby koupání v moři už nikdy nebylo tak klidné jako doposud:) Jaws 2 mi přijdou svižnější, akčnější a celkově pro mě mají lepší atmosféru. Jasné, první díl je kult, kde prvně zazněla ona slavná "Tuuu du" melodie:) Možná je to tím, že sám "Big Shark" tady dostává prostor téměř už od začátku, stále se něco děje, zatímco v jedničce není skoro pořádně vidět. Hudba Johna Williamse zůstala zachována a navíc je posílena o pár dalších zvučných tónů. Tento díl je pro mě jeden z těch, který se mi líbí více, než úvodní dílo. Celý snímek svým výkonem vyzvedává Roy Scheider coby výbušný Martin Brody. Hysterická děvčata byla sice docela na ránu, ale zato scéna s vrtulníkem je lahůdka, stejně jako závěr. Velký Bílý Borec si poradí s plachetnicemi, zvládne i vrtulník, ale nakonec ho "odvaří" Brody a jejich setkání u trafostanice. A jak by možná pravil Budd z Kill Billa: "Každýmu bouchačovi sklapne po dvojitý dávce soli mezi kozy." 😁

Tento díl z pestré palety humorných eskapád Četníků ze Saint-Tropez pro mě vždy bude patřit mezi ten nejvýraznější a asi i nejoriginálnější. Francouzští strážci zákona vs. Aliens From Outer Space:) Strážníci mají nyní co dělat s nemilými hosty z jiné galaxie. Urychleně musí vymyslet "Plán 9", jak nad návštěvníky z kosmu vyzrát, protože oni vládnou výbornými a nebezpečnými adaptačními vlastnostmi. Kromě množství legendárních scének (opět nesmí chybět temperamentní "Sestra řidička":) a hlášek má snímek rovněž famózní hudbu. Samotná melodie při přistání létajícího talíře, či kdykoliv přichází hrozba či jeden z "nich" je pro mě naprosto dokonalá a myslím, že by se právem mohla klidně zařadit na špičku "Best Sci-fi Movie Themes." "Šéfe, už tu jsou! Už ho mám! Ten tam dole, to jsem já, to jsem já!", "Váš pan manžel není Váš pan mažel, je to bytost z jiné galaxie, která nosí jeho tvář.", "Máte sklenici?" - "Sklenici?" - "Sklenici." - "Sklenici..."- "Sklenici na..." - "Aha, sklenici." :D

The Conspiracy přináší docela znepokojivou verzi na všemožné (nebo vlastně jen na jednu?) konspirační teorie. Na jejich podstatu. Neřekla bych však, že jeho zařazení do žánru "horor" je opodstatněné. Jedná se spíše o psychologické drama. Pokud však čekáte, že se bude jednat o dynamickou podívanou, či strhující a děsivý "Hand Cam" horor, raději The Conspiracy přeskočte. Snímek se nese převážně v informativním charakteru, který je však velmi přesvědčivě podáván. Je to zajímavé, reálné a pravděpodobné. Zhruba poslední půlhodinku však nastává skutečné "psycho." Můžu říct, že mně i hodně mrazilo. The Conspiracy představuje skutečnou a možnou hrozbu pro lidstvo. Děj vyniká specifickou atmosférou, v níž jakoby cítíte a vnímáte ten (ne)hmatatelný děs. Jakoby na Vás dopadal. A minimalistická "scary music" jen umocňuje celkovou atmosféru. Z filmu si můžete odnést spoustu zajímavých informací a skutečností, které si každý může přebrat po svém. Například božstva Mithras, potřásání rukou či New World Order. Po zhlédnutí jsem do Googlu zadala "Tarsus Club." Dokonalý marketing k filmu:) Jenže "oni" existují. Věřím tomu. To, co je nad náma, instituce, společnosti, je natolik mocné, že my ani nemáme představu, o co všechno se může jednat. Nebo máme...?

Je klidná noc, a zatímco se Jack Kerouac válí ožralý kdesi v parku, Ex chlapec s jizvou na čele dává průchod svému "coming outu", který v něm vzbudil objekt jeho touhy, Lucien Carr. Kill Your Darlings přináší obsahově i filmařsky velmi zdařilý pohled do studentského života několika talentovaných mladíků, později známých jako členové "Beatnické generace." Snímek obsahuje vše, co bych od zpracování životů takových osobností očekávala. (Rádoby) intelektuály, nezměrný talent, nevybouřené mládí, objevování vlastních hranic, uměleckou rozervanost, bohémský život a boření pravidel, morálky a společenských konvencí. Obsazení je výborné. Daniel mi do role Allena Ginsberga seděl, stejně jako Dane, který zde rozehrává svůj vlastní, menší koncert. Také Ben Foster je výborný a je zajímavé, že jeho pojetí Williama S. Burroughse je podobné tomu, jaké ve filmu Beat předvedl Kiefer Sutherland. Michael C. Hall je coby David Kammerer asi nejtragičtější postavou. Jeho posedlost Lucienem ho dohnala až na okraj. Výborná hudební stránka je pak už třešničkou na dortu. Já jsem spokojena a opět nechápu zdejší hodnocení, myslím, že by si snímek zasloužil alespoň o trochu více.

Kdesi na Youtube jsem našla dvě nesmírně sexy scénu z tohoto seriálu, v níž figuroval "kdysi přítel" Zacha Quinta a člověk, který vypadal jako Russell Tovey, jehož jsem do té doby znala pouze coby vyplašeného a lehce komického Henryho Knighta z episody Sherlocka, The Hounds of Baskerville. Říkala jsem si, jestli je to on, protože ten sexy chlap jaksi vůbec neodpovídal představě, jakou jsem o něm dosud měla:) Každopádně tyto scény mě natolik ohromily a přitáhly, že jsem si řekla, že se podívám na celý seriál. Už jen kvůli nim:) Jonathan Groff je sympaťák a jeho postava Patricka Murraye je takový "správný" smolař a kámoš do nepohody. Seriál má úžasný scénář a vtipné, pravdivé dialogy mezi všemi postavami. Vše je slušně rozehrané, já jsem však čekala s napětím a vzrušením na moment, kdy se na scéně objeví "on." A jakmile se ten nehorázně sexy, ušatý Brit s tím svým úžasným přízvukem a charakterem objevil, ukradl si seriál zcela pro sebe a můj veškerý zájem se od toho okamžiku soustředil jen na něj a jeho rozvíjející se vztah s Patrickem. Nějak mě přestaly zajímat ostatní postavy a téměř hypnoticky jsem sledovala tu parádní chemii mezi Russellem a Jonathanem. Jedna ze závěrečných scén mezi nimi je jednou z těch nejúžasnějších a nejvíc sexy scén mezi dvěma klukama, jakou jsem kdy viděla. Na internetu se už fanouškovská základna rozdělila na "Team Richie" a "Team Kevin." Já patřím rozhodně do té druhé a bude zajímavé, jak si tvůrci s dalším vývojem poradí. Za sebe říkám, že pokud mezi někým vznikne tak famózní chemie, jako mezi Kevinem a Patrickem, prostě nejde, aby se s tím v další sérii nic neudělalo a nějak se to nerozvinulo. Bo mě kurňa na*erou:) "You're a mystery, Patrick Murray.", "Do you know how much effort it takes to be around you every day...?"

Danny Boyle stále patří mezi mistry filmařského umění a svým Transem přináší na plátna vizuálně velmi opojné dílo. Od doby, kdy se James McAvoy blejskl ve Wanted v tak trochu "jiném světle" si opět střihl charakter sympatického mladíka, který se však dokáže pořádně "rozběsnit" a jeho vlastní démoni ho dokáží pořádně prohnat. Velice osobitě a zajímavě vystavěný děj postupně odkrývá překvapivé skutečnosti, propojené souvislosti a kruté pravdy. Rosario Dawson elegantní a smyslná, jako vždy, a Vincent Cassel zde překvapivě neztvárnil žádného démonického záporáka, jak jsme zvyklí. Spíše naopak. Tím hlavním psychopatem a raplem je totiž někdo úplně jiný... Luxusní soundtrack dokonale sedí k celkovému vizuálu i obsahu filmu.

Ideální oddechová komedie s výborným obsazením. Tim Robbins přirovnává setkání s Meg Ryan k leštění blatníku, Walter Matthau ztvárňuje Alberta Einsteina a všichni se pořád baví fyzice, vzorcích a provozují vědecké debaty, kterým obyčejný člověk nikdy nemůže porozumět:)

The Devil's Rock je vskutku originálním příspěvkem do hororového žánru. Námět v sobě propojuje spoustu prvků, od Dne D, Archy úmluvy, Kopí osudu, Prastarých, Grimoárů, až po čarodějnictví a démony. Film má excelentní hudbu, výborné herecké výkony, temnou atmosféru a také vydařené masky. Lipstick Demon v ženském provedení je správně sexy děsivý. Jestli se jedná vyloženě o "béčko", jak zde někteří zmiňují, nevím. Možná. Pro mě je to něco jako Evil Dead. Něco mezi klasickým béčkem a kvalitní filmařinou podpořenou zajímavým námětem a zpracováním.

Aaron Eckhart si pozve do baráku Korejské "diplomaty" a pak se jen nestačí divit, co za nepěkné věci začnou vyvádět. Vše se zdá být ztraceno, naštěstí přichází hrdina v podobě Gerryho Butlera, který obětuje vše pro záchranu hlavy státu. Sám se vydá přes půlku města až do Bílého domu, prezidentovi na pomoc. Sám se dokáže bez problémů prostřílet až do interiérů Bílého paláce a na své cestě likviduje nelítostně každého, kdo se mu postaví do cesty. Tak trochu to zavání kousky, kterých je schopen snad pouze Chuck Norris:) První věc, kterou Pád Bílého domu upoutá, jsou neskutečně špatné efekty a kamera, které jakoby byly vystřiženy z nějakého špatného katastrofického filmu Kanadské produkce. Ale co, snímek má spád, děj rychle uběhne a závěr je až (ne)překvapivě americký. Sice jsem čekala, že by třeba pro tentokrát zámořská velmoc byla stižena apokalypsou jaderných rozměrů, ale to se opět neuskutečnilo.

Před zhlédnutím tohoto filmu jsem byla na rozpacích. Na jedné straně jsem viděla tolik negativních recenzí a komentářů, na té druhé se nacházel můj status "Já to prostě chcu vidět!":) Na zlaté, dobré Wikipedii jsem si přečetla vše o tzv. Dyatlov Pass Incident a můj zájem ještě stoupl. Takže zvědavost a touha film vidět nakonec zvítězila a já jen byla zvědavá, jestli je to opravdu tak moc zlé, nebo jestli to bude jeden z těch "málo procentních" filmů, které mně zaujmou mnohem více, než kdejaké vysoce hodnocené dílo. Nakonec to byla opět druhá možnost. Na jednu stranu chápu všechny ty kritiky, které očekávaly více důstojnější zpracování oné záhadné a dosud nevysvětlené události, na tu druhou si myslím, že to někteří zbytečně hrotí. Propojení s Filadelfským experimentem mi přišlo velmi zajímavé, stejně jako závěr. Nakonec to všechno do sebe tak nějak zapadlo. Jasně, někteří to sice budou nazývat jinými, nepěknými a třeba i sprostými slůvky:) O tricích nemluvím, to jsou dle většiny laciné, amatérské efekty, jak vystřižené z nějaké špatné PC hry. Mně nijak nevadily. Stejně jako celý film, byla jsem napjatá po celou dobu a ani dialogy mi nepřišly nijak příšerné. Budu asi jedna z mála, které se snímek líbil.