Aluska88

Pravá blondýnka, Reese Witherspoon, která měla již od svých mladistvých let krásnou tvářičku, si nabrnkne zdánlivě milého a tolerantního Marka Wahlberga, který zřejmě již od svých mladých let zase disponoval patřičnou svalovou kulturou. Coby Nicole ho přivede ukázat i rodině, které se okamžitě zalíbí, ale tatínkovi se na tom chlapci něco nezdá. Nechce, aby se s jeho malou holčičkou stýkal. Nicole však nedbá varování, a klidně jde s Davidem i na horskou dráhu, kde mu dokonce dovolí, aby jí strkal ruku mezi její čisté, (panenské?) nohy. A tak toho večera ji na vrchol nezaveze jen horská dráha... Mark Wahlberg je tady slušné psycho a ten jeho vražedný výraz je parádní. Ve vedlejší roli se blýskla Alyssa Milano, která je pro mě jednou z těch krásných, talentovaných hereček, které by měly hrát za první ligu. Závěr filmu je jasný, i když jsem možná čekala něco ve stylu "jsem sice úplně mrtvý, ale to mi nezabrání, abych dokončil svou pomstu." Ale při pohledu na Davida mi bylo jasné, že z toho už se chlapec nedostane. Milenec nebo vrah je velmi slušný thriller se skvělým obsazením, který rozhodně stojí za zhlédnutí.

Tak, další kultovní dílo raného hororu konečně zhlédnuto. Těžko říct, jakých kvalit dosahuje samotný příběh, ale ve srovnání s fascinující výtvarnou stránkou lehce zaniká:) And... that music is PHENOMENAL! Slovy ji snad ani nejde popsat. Je to něco jako ambientně-hororový muzikál, koncert, kde si mezi sebou jednotlivé hudební složky vykládají, smějí se, vysmívají se a naříkají. Kdyby se duše blázince dala zformulovat do hudby, zněla by asi přesně takto. To hudba z Insidious je oproti tomuto lehký popík. Výtvarná a hudební extáze, to je Kabinet doktora Caligariho.

Tak toto bylo hodně silné kafe. Tim Roth ukázal, že kromě svých hereckých schopností oplývá i režisérským umem. A to takovým, že jsem až hleděla. Příběh se odehrává někde u pobřeží Anglie, takže deštivé a větrné počasí se zamračenou oblohou je přítomno po celou dobu. I díky tomu je pro diváky připravena poctivá porce depresivní atmosféry, která na mně padla již v úvodu filmu a vytrvala až do hořkého konce. Drsný a syrový portrét jedné dysfunkční rodinky. Synek se celou dobu tváří jako masový vrah, přemýšlím, jestli jsem za celý film v jeho obličeji zahlédla jakékoliv známky nějakého výrazu, či emocí. Dcerka celý snímek probrečí a má také proč. Tatínek je zvrhlý úchyl, který je ovšem natolik "ohleduplný", že se na své dceři ukájí tak, aby nezapříčinil početí. Tilda Swinton je originální a zvláštní herečka a role zde jí byla jako šitá na míru. Vidět její mlékem naditá obrovská prsa a kypré tělo po porodu mi přišlo jaksi podivně ošklivě-fascinující. I když to asi není ten nejlepší výraz, jak mé dojmy zformulovat:) Colin Farrell, který je tu ještě mladé ucho, vypadal, že je jediná normální postava v této ukázce rodinných zvráceností.

Myslím, že jsem od tohoto snímku čekala trochu více. Měl k tomu všechny předpoklady. Námět ukrývané lásky, které nepřeje prostředí, v níž se zrodila a fešné hochy v hlavních rolích. Už jen z těchto faktorů se dalo vytěžit silné drama. Takto mi z toho vyšel, sice kvalitně natočený i dobře zahraný, ale po obsahové stránce a emoční odezvě spíše průměrný film. Možná jsem čekala větší drsnost příběhu, více propracované charaktery či snad více emotivní a silné scény mezi oběma hrdiny. Nebo možná příběh jejich vztahu má být portrétem "tradičního" vztahu, který se odehrává na pozadí a mezi lidmi, kteří mu jen podráží nohy. Hlavní je zasazení do daného prostředí a nikoliv řešení citových problémů a velké lásky mezi nimi. Děj rychle ubíhá, ale neměla jsem z něj nějak silný prožitek. Ani vlastně nevím, jak moc mi Alata přijde nadhodnocený, ale zhlédla jsem snímky s homosexuální tématikou, které jsou hodnoceny podstatně méně a zapůsobily na mě mnohem silněji, než tento.

Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení.

Leo si do své sbírky připsal další reálnou historickou osobnost, kterou během své kariéry ztvárnil. Jeho herecký rejstřík již čítá pěknou řádku skutečně kdysi existujících postav a téměř vždy se jedná o vysoce kvalitní a ceněné filmy pod silným režijním vedením. J. Edgar má docela obsáhlou stopáž, ale film má potřebný spád a děj velmi rychle ubíhá. Je nabitý spoustou informací, kriminalistických postupů a dobře udělaných scén. Potemnělé barevné ladění filmu má zřejmě navodit "vintage" dojem. Jediné, na co snímek tak docela kašle a celkem drze si to vyškrtl ze sezamu, je nějaká hlubší, nebo alespoň viditelná emoční stránka. Zejména vztah mezi Hooverem a Clydem Tolsonem byl načrtnut velmi zajímavě, s patřičnou chemií, se kterou by hoši jistě zmohli mnohé, ale nedostali se zdaleka ani na to. Pro nějaké hlubší rozvinutí jejich vztahu prostě ve snímku nebylo místo. Někomu to možná ani nevadí, ale já bych to ráda uvítala. Na obyčejné tři hvězdičky snímek rozhodně nevidím. Jistě, nějaké ty chybky tu jsou, ale obsazení, celkový spád a informativní charakter obstojně převažují nad nedostatky či věcmi, které by se mi více líbily provedené jinak.

Nope. Tohle prostě nevyšlo. Námět je slibný a hodný blockbusteru a mohl v klídečku zajistit slušné pokračování velkolepé "The Mummy Saga". Jenže film selhává snad na všech frontách. Těžko říct, o jaké kvality by byl film navýšen, kdyby Rachel Weisz "vy si asi říkáte co taková poušť jako já, dělá na téhle holce" zůstala na své pozici. Možná by ani zdatná knihovnice Evelyn nedokázala pomoci snímku od jeho neduhů. Maria Bello je sympatická, ale nahradit Evelyn nedokáže ani náhodou. Tentokrát to není mocný Imhotep, který snášel na Egypt deset biblických ran, "kráčející" Král Škorpion, ani masožraví Skarabeové, s čím se musejí hrdinové vypořádat. Je to především scénář. A celkové zpracování. Nějak mně to prostě nebavilo. Chyběla tomu ta správná atmosféra, nálada a odlehčenost, kterou v sobě měly oba předchozí díly. A ten CGI drak, to mělo být jako co, prosím? No, škoda. Velká slabota, kterou nedokázali zachránit ani původní členové předešlých výprav, Rick a Jonathan.

Miluju filmy odehrávající se v prostředí školy a v období (středo/vysoko)školských studií. Krušné chvíle mladistvých na jejich cestě k dospělosti. Období bezstarostného užívání si, objevování nových věcí, experimentování a poznávání a hledání vlastní osobnosti. Všechno je to paráda, dokud se do toho nezačnou míchat city. Švédská trojka je skvělým filmem, vyváženě kombinující komediální rovinu s tou dramatickou, která nastává právě ve chvíli, kdy už zábava přestane být nevinnou zábavou a začne jít "do tuhého." Rovněž se jedná pravděpodobně o jeden z nejlepších filmů známého "béčkaře" Stephena Baldwina. Ten jeho "ksichtík" s těma pronikavýma očima je zde svým způsobem i přitažlivý:) Jen škoda, že se hoši trochu více neodvážili do akce mezi sebou:) Když jsem si pročítala diskusi na IMDb, člověk se dozví, že něco mezi nimi i vzniklo, ale z jistých důvodů to nakonec bylo vystřiženo. Útěchou mi alespoň byla závěrečná milostná scéna mezi třemi hlavními protagonisty. "Proč přede mnou pořád couváš?" - "Já před tebou nikam necouvám. Jen jdu dozadu, zatímco ty jdeš dopředu." :)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře.

Kieran O'Brien a Margo Stilley spolu chodí na koncerty do Brixton Academy a provozují chráněný pohlavní styk. To je vše, co se v tomto filmu děje. 9 Songs obsahuje dvě dějové linie stále se opakující dokola. Koncert a sex. Koncert a sex. Koncert a sex. Po koncertě vždy následuje sex. Před koncertem vždy následuje sex. A někde mezitím se najde i čas pro romantickou procházku po pláži, scény, ve kterých jde více vidět skutečný cit, než sám akt a také hovory o Antarktidě a záběry na ni. Film nabízí vlastně jeden, neustále dokola se opakující stereotyp. O nějaké hloubce příběhu či propracovaných charakterech nemůže být ani řeč. Alespoň, že pan režisér obdařil film krátkou stopáží:) Ale jinak se jedná o slušné a explicitní, nijak perverzní či úchylné nahlédnutí do sexuálního života jednoho páru.