LenkaAK

Přehlídka chlapů s nízkým sebevědomím a komplexy, kteří se rozhodli své mindráky léčit na psychicky nedovyvinutých děvčatech a pokřivit jejich vnímání. Nemožnost těchto mužských jedinců najít si partnerku do života je nutí vyhledávat v anonymním prostředí internetu svět zkoumající mladé dívky. Výbušnost tématu trochu zakryla slabší nedotažené zpracování, ale i přes všechny možné chyby je nutné vidět.

Jeden z nejlepších dílů seriálu, který znám skoro nazpaměť, ale stejně mě pokaždé skvěle pobaví. Vtipné hlášky a komediální scény se střídají v rychlém sledu a do toho zpívá Zíma svoje hospodské šansony. V tomto díle nejde ani tak o samotný kriminální případ jako o představení prostředí galerky a jejích postaviček.

Filmy Goldie Hawn považuji za odpočinkové a příjemně natočené. Ani tady jsem se nezmýlila. Kay spolu s ostatními ženami nastoupí po útoku na Pearl Harbor na uvolněná místa do továrny a její život dostává jiný nový směr. Už to není jen hospodyňka, která se stará o blaho svého muže. Nabývá sebevědomí s podporou své sousedky Hazel a občas neví, co si se svým novým postavením počít.

Zajímavý případ kriminálky Ostrava, opět skvělý Kozub. Začíná mi být s celé party nejsympatičtější a podává nejpřesvědčivější výkon. Snahu o spisovnou češtinu už jsem v seriálu skousla, ovšem u věty "Byl jsem tady ve Stodolní." jsem musela zaúpět. Tohle nikdy nikdo neřekne. Nemůže ten scénář zkontrolovat někdo místní?

Začalo to dobře, ale pak se vývoj zastavil a bylo to. Dokáži si to představit jako dobrou konverzačku na jevišti, ale na film je to hodně málo. Jediní dva konverzující herci jsou Keanu Reeves a Winona Ryder. Seznámí se na letišti, prokonverzují svatbu, sex i cestu zpátky. Pak se něco zlomí a happy end je tu. Slabota.

Škola života aneb vzděláním se žena osvobodila. Carey Mulligan skvěle ztvárnila naivní holčičku i její přerod do dospělé ženy, která ví, co od života chce a dokáže si za tím jít. Cesta není vždy jednoduchá, život sám. Carey se se všemi proměnami poprala a film má náboj, navíc kolorováno francouzskou hudbou a Paříží.

Zpracovaný příběh si beru osobně. Toto jsou ženy, které se nebály a zasloužily se o nepopiratelné právo poloviny lidstva na stejnou mzdu (ovšem stále je zde prostor pro další boj, protože i když se firmy tváří, že jsou platy stejné, tak nejsou, ženy jsou stále brány na hůl a mnohdy jsou výkonnější než muži!). Mám ráda filmy o hrdinkách a citlivé britské zpracování tomu vychází vstříc.

Po pěti minutách jsem konsternovaně hleděla na obrazovku a nevěřila. Nevěřila jsem, že je možné něco takového financovat a natočit. Jako hraní jsou zde prezentovány hysterické výlevy, scény jsou afektované a asi mají vyznít humorně. Obrazy se neskutečně nelogicky proplétají a stříhalo to asi pětileté dítě, které se právě učilo s nůžkami. Pokud nechcete být filmově intoxikováni, nezapínejte to!

Film jsem nestihla vidět na KVIFF, takže jakmile vstoupil do kin, musela jsem to napravit. V první řadě, je to korejský film, velmi dobrý korejský film. Kamera, hudba atd. prvotřídní. Zápletka vypadá jednoduše, ale je plná zvratů a nečekaných odhalení, prostě baví až do konce, kde vrcholí scénou jako od Tarantina. Vtipné, zábavné, zajímavé.

Dvě hodiny s nádherným Omarem Sharifem. Melodramatický příběh mladého vzdělaného venkovana zamilovaného do dcery bohatého statkáře, který se snaží zlepšit podmínky chudých zemědělců. Šahín se v tomto filmu sociálně angažuje, nastiňuje fungování egyptské společnosti na začátku padesátých let na venkově. Úžasné jsou autentické záběry z Karnaku a hrobky. Některé naivní scény vyvolají úsměv na rtech a ve scéně setkání ústřední dvojice to doslova jiskří z plátna.