VenDulin85

Jsou filmy, u kterých víte už od prvních pár minut, že to bude ONO (a to píšu zcela nezaujatě. Tak nezaujatě, jak jen může fanynka z řad cumbersisters). Z počátku jsem měla obavy, jak bude Benedict do Marvela napasován, ale to všechno se vytratilo tak rychle, jako "šistapade" z tržiště při policejním zátahu. Prostě geniální, čistě odvedená práce, kterou musíte obdivovat (musíte... chápete??!). Na závěr jedna velmi závažná otázka, která se dotýká nejen Marvela, ale potažmo i všehomíra: Co bylo v tom čaji??

Pořád jsem přemýšlela, v čem se mi to líbí víc než předchozí film, když děj je tak nějak stejný... Pak jsem na to přišla! O Sněhurce-zmírající-lani-po-lobotomii se totiž jen mluvilo, ona sama se tam nevyskytovala. Už jen tento fakt mě přiměl k tomu, abych tomu napálila o hvězdu víc, Emily Blunt jako ledová královna je skvělá.

Že je to předvídatelné? Tady mi to vůbec nevadilo, protože polovinu času se rozčilujete nad tím otravným nepodarkem, co ne a ne umřít, pak vklouznete do jeho komatozních představ, se kterými si tvůrci pěkně vyhráli, no a pak... pak si dáme Deli. Pistáciovou nebo čokoládovou? Jamie Dornan nebo Aaron Paul? V obchodě vám muka volby bryskně rozsekne francouzská hůl nějakého důchodce, ale v kině? Protože nechci vyzradit absolutně nic, tak jen napíšu, že závěrečné loučení dvou osob bylo to nejhezčí a nejdojemnější, co jsem za poslední dobu viděla.

Tak jsem zase na vážkách, zda být hodná nebo zlá. Na film o protikladech, které se přitahují, jsem byla zvědavá, ale hlavně v druhé půli jsem si nebyla jistá, jestli koukám na snímek český nebo emerický, ve kterém hrají čeští herci (toto nebyl kompliment, kdyby to někomu náhodou...). Po pravdě celý závěr byl příšerný. Jen před pár dny jsem úplně stejný motiv (který nebudu spoilerovat, pouze napíšu, že se tam utíká) viděla v jiném filmu. Prosím, vymyslete už něco jiného! V české vesničce, kde čas utíká jen podle řečí (jinak to opravdu nepoznáte, slunko tam svítilo pořád, krom chvil, kdy měli všichni depku, to pršelo) to vypadalo idylicky jako v oné kominíkově rodině, obě hlavní postavy jsou sympatické, až to bolí... No čerstvě po premiéře dám za 4*, protože na 3 hvězdy bych se musela o hodně míň smát, to já zase přiznám.

"Najdu vůbec někdy toho pravého?" - "Má život nějaký hlubší smysl, nebo je to jen přehlídka trapných a méně trapných momentů?" - "Mám tomu dát za 3 nebo za 4*?" Ehm, trochu váhám, protože ty momenty, kdy to bylo padnoucí jak zadek na hrnec (a ve kterých se poznávají všichni ti, kteří takovou schůzku naslepo někdy podstoupili), se bohužel střídají s těmi druhými, kdy se maně chcete podívat na profil filmu, jestli to natočili Britové nebo Amíci.. těch emerických prvků tam bohužel pár je a působí značně rušivě, ale když si sečtete pro a proti, zůstane vám dojem dobré dvojky Simona a... Lake (hmf, zvláštní jméno, ale kdo jsem já, abych soudila), kterým to sedlo a to se počítá.

Musela jsem komentář a hodnocení o den odložit, protože hvězdičkovat ve chvíli, kdy tomu váš hororový guru střelil odpad a guru mého hororového guru snížil hodnocení ze tří na dvě hvězdy mi nevyšlo jako nejlepší nápad... Co tak pěkného říct? Že mně to jako velká katastrofa nepřišla? (krom toho, že to není horor, ehm) A že ten akčnější ráz snímku seděl a líbil se mi až do chvíle v kostele, kde už to bylo lehce přes čáru? Takhle- čtvrtý díl už nenatáčejte, nebo by je ještě v jůesej mohlo napadnout, že to vlastně není tak špatný nápad s tím mordováním jednou za rok. Prostě třikrát a dost, to si radši vezměte zase na paškál dvacátý sedmý remake Pátku třináctého ;-).

Tvůrci ho sami přirovnávají k románu "Deset malých černoušků" od Agathy Christie... Tvůrci můžou přirovnávat do alelujá, ale slasher je jednou slasher a basta fidli. Nic tedy proti tomuto žánru, ale 13 dílů o tom, jak se vylidňuje jeden ostrov je dost velké sousto a můj názor je, že scénáristi měli ještě hodně večerů sedět u stolu a dumat, co s kým provedou. Nakonec váhám, jestli se přiklonit ke čtyřem nebo sklouznout na tři, ale protože si vzali málo na paškál tu zneklidňující protivnou devítiletou holčičku a taky to nechali dopadnout tak, jak to nechali dopadnout, zůstávám u tří*.

Rok vzniku dobrý, ale ta Madonna... málem jsem to kvůli ní nedokoukala, radši ať se drží na pódiu. Příběh jako takový mi přišel zajímavější, než pak bylo jeho provedení, ale laní očka Rosanny Arquette, upínající se na jejího zachránce Aidana Quinna, to vyrovnaly do průměru a nebudu tudíž Desperately Seeking Susan pokládat za zcela ztracený čas.

Navzdory krásnému irskému akcentu mi to přišlo krapet... nedomrlé, nezáživné... nedotažené. Navíc mi tam ani nesedla Taylor Schilling. Jediné hodné pochvaly jsou pěkné songy (Lisa Hannigan rulez!) a úvodní + závěrečná scéna, které působí ganz přesvědčivě. Sledováno v původním znění bez titulků, takže divočina.

Odvrácená tvář amerických dějin, lehce roztříštěný příběh (proto nedávám za 5*) a hlavně... smutný příběh. "Víte, že pro tohle není v našem jazyce vůbec pojem?" - "Pro co?" - "Vlastnit zem." - "Měl bys ho vymyslet."