campix

Naprosto zbytečná věc. Už první Erasmus byl tak nějak zbytečně roztahaný a roztěkaný, ale jeho látkou bylo pro mě zajímavé dění během evropských studijních pobytů, kterými se moc filmů nezabývá. Ve druhém díle sledujeme na ploše více než dvou hodin osudy některých aktérů prvního dílu, kteří si již žijí životy ve své vlastní zemi, ale ne všichni dostanou nějaký větší prostor, a tak se vlastně limitujeme na dvě hodiny eskapád Romaina Durise, který neví pořádně, co chce a střídá ženy jako na běžícím pásu. No nijak zajímavá podívaná to rozhodně není.

Pohodový feel-good snímek s příjemným obsazením, který ale vyšumí tak nějak do ztracena. Přesně ten typ filmu, který je ideální mít puštěný jako nějaký podkres při jiné činnosti. Všechno běží podle zajetého plánu a vypíchnout se tak dají jenom velká herecká jména, která si tento pohodový film viditelně užívala. Jako Steve Carell nebo Sam Rockwell. Škoda, že hlavní herec nijak nezaujal.

Největší Showman je pro mě osobně velkým překvapením. Je to sice šablonovitý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, který je zabalený do zajímavého pozlátka, ale v tomto případě se ta vizuální a hudební stránka opravdu velmi povedla. Hugh Jackman je sympatickým motorem snímku a zbytek hereckéh obsazení ho vhodně doplǹuje. Včetně poměrně povedených a vkusných hudebních vsuvek. Příjemná zábava a kvalitně odvedené muzikálové řemeslo.

Neupírám Kubrickovi fakt, že položil základy mnoha žánrů a inspiroval generace tvůrců. Zároveǹ dokázal natočit prakticky cokoli a The Killing je toho důkazem. Jedná se o heist movie, které ale u mě ale tolik nerezonovalo. Holt asi zub času. U Kubricka mám jiné favority.

Klobouk dolů před Quentinem Tarantinem. Natočil si film, který sám chtěl a také je jedním z mála, který si může tuhle pozici dovolit. Bohužel s tím jde ruku v ruce fakt, že výsledný produkt nemusí být pro všechny a chápu, že mnoho lidí může odcházet z kina zklamaná. I u mě musel nový Tarantino dozrát, jelikož stopáž je hodně štědrá a ve finále se nejedná o úplně typickou tarantinovku. Hodně se povídá, ale ne tak jak byste očekávali a toho, co dělá Tarantina Tarantinem, zde nenajdeme tolik a jsou pečlivě dávkovány. Na druhou stranu, když příjdou, tak stojí za to. Je zde hned několik ikonických scén a dá se říci, že vždy když se sejdou v záběru Pitt s DiCapriem, tak to stojí za to. Bohužel ze všech narážek na hollywood šedesátých let jsem pochopil pouze velice málo, takže u mě se všechno zachránilo klasicky vybroušeným finále. Tenkrát v Hollywoodu nebude jedním z mých nejoblíbenějších filmů od Tarantina a je dost možné, že další projekce už nebude, ale i tak to stálo za to.

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady.

Nejsem až takovým fanouškem předělávání klasických animovaných filmů do hrané podoby. Technika je sice v dnešní době na skvělé úrovni a filmy tak vypadají opravu k světu, ale je to pouze čistý kalkul, který brání vznikání originálních filmů. Zároveň si tyto filmy k sobě stahují skvělé tvůrci, kteří tak chtě nechtě musí občas natočit něco takového, aby studio nebrblalo a později si mohli natočit něco zajímavějšího. V případě Aladina to tolik neklaplo, jelikož i když to vypadá opravdu skvěle. Všechno je barevné a nápadité, herci sympatičtí, tak je tu jedna základní proměnná, kterou se nepodařilo převést do nového kabátu. Tou je naprosto jedinečný Robin WIlliams v roli Džina. Will Smith mu bohužel nesahá ani po kotníky. Sice to není tak hrozné, jako z trailerů, ale bohužel. Studio se nažralo, tak snad nám Guy Ritchie příště naservíruje něco zaímavějšího.

Robin Williams. Tady stačí napsat jenom jeho jméno a prakticky jsme vystihli vše. To proč je Aladin dalším skvělým klasickým Disney animovaným filmem dělá voice-over Džina.

Mendese uznávám, ale Away we go jde naprosto mimo mě. Tohle hippie putování po státech mladé dvojice, která čeká narození svého prvního potomka a hledají perfektní místo k život, mě absolutně nezaujalo. Prázdné rozhovory plné nezajímavého filozování a přehnaných vedlejších charakterů není hodno Mendesových kvalit. Chápu, že někdo může tenhle vychillený roadtrip kvitovat s nadšením, ale já zde nevidím nic, z čeho bych měl skákat radostí do stropu.

Další významná hudební osobnost se dočkala filmové podoby a opět je u toho i Dexter Fletcher. Oproti Bohemian Rhapsody je však Rocketman upřímnější a méně megalomanský. A to je zároveň menší kámen úrazu. Rocketman nepůsobí tak pompézně, jak by asi mohl působit, a je tak více osobnější, což by mohl někdo více ocenit, ale v mém případě je tomu spíše na škodu. Rozhodně musíme smeknout před Taronem Egertonem, který roli Eltona Johna výborně zahrál a odzpíval. Povedené, leč z mého pohledu to mohlo být ještě daleko lepší.