Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (2 512)

plakát

American Honey (2016) 

Poměrně oceňovaná nezávislárna, kde Shia LaBeouf, Sasha Lane a Riley Keough cestují všemožnými zapadákovi po celé USA a dělají naprosto nudné a nezajímavé věci a trvá to skoro tři hodiny. Skupina mladých lidí na rozcestí, kteří nemají prakticky nic a není kam by se mohli vrátit, nabízejí předplatné časopisů všem společenským vrstvám. S tím se pojí řetězec absurdního chování a absurdních situací, které nutně nastávají, ale já v nich nevidím absolutně žádnou hodnotu. Tohle rozhodně není nic pro mě.

plakát

Nestyda Louis C.K. (2007) (pořad) 

Klasický Louis CK. Platí tu prakticky všechno, co u ostatní stand up komiků. Pokud si vyberete jednotlivé momenty, tak jsou daleko údernější než pokud se díváte na celý stand up s hodinovou délkou. Lehce to ztrácí na intenzitě a údernosti, ale Louis zůstává stále naprostou špičkou a Shameless je jedním z jeho nejlepších stand-upů.

plakát

Kocour Bob (2016) 

Šablonovité až běda. Feel good pasáže střídají pasáže, kdy se hlavnímu hrdinovy neděje vůbec nic hezkého a vše zachrání až kocour Bob. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi, které skutečný James Bowen sepsal do knižní formy a následně vznikl film. Je super, že reálný Bob si většinu scén zahrál i sám. Pro milovníky koček totální povinnost. Pro ostatní docela příjemná podívaná bez větších překvapení.

plakát

Erasmus 2 (2005) 

Naprosto zbytečná věc. Už první Erasmus byl tak nějak zbytečně roztahaný a roztěkaný, ale jeho látkou bylo pro mě zajímavé dění během evropských studijních pobytů, kterými se moc filmů nezabývá. Ve druhém díle sledujeme na ploše více než dvou hodin osudy některých aktérů prvního dílu, kteří si již žijí životy ve své vlastní zemi, ale ne všichni dostanou nějaký větší prostor, a tak se vlastně limitujeme na dvě hodiny eskapád Romaina Durise, který neví pořádně, co chce a střídá ženy jako na běžícím pásu. No nijak zajímavá podívaná to rozhodně není.

plakát

Nezapomenutelné prázdniny (2013) 

Pohodový feel-good snímek s příjemným obsazením, který ale vyšumí tak nějak do ztracena. Přesně ten typ filmu, který je ideální mít puštěný jako nějaký podkres při jiné činnosti. Všechno běží podle zajetého plánu a vypíchnout se tak dají jenom velká herecká jména, která si tento pohodový film viditelně užívala. Jako Steve Carell nebo Sam Rockwell. Škoda, že hlavní herec nijak nezaujal.

plakát

Největší showman (2017) 

Největší Showman je pro mě osobně velkým překvapením. Je to sice šablonovitý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, který je zabalený do zajímavého pozlátka, ale v tomto případě se ta vizuální a hudební stránka opravdu velmi povedla. Hugh Jackman je sympatickým motorem snímku a zbytek hereckéh obsazení ho vhodně doplǹuje. Včetně poměrně povedených a vkusných hudebních vsuvek. Příjemná zábava a kvalitně odvedené muzikálové řemeslo.

plakát

Zabíjení (1956) 

Neupírám Kubrickovi fakt, že položil základy mnoha žánrů a inspiroval generace tvůrců. Zároveǹ dokázal natočit prakticky cokoli a The Killing je toho důkazem. Jedná se o heist movie, které ale u mě ale tolik nerezonovalo. Holt asi zub času. U Kubricka mám jiné favority.

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Klobouk dolů před Quentinem Tarantinem. Natočil si film, který sám chtěl a také je jedním z mála, který si může tuhle pozici dovolit. Bohužel s tím jde ruku v ruce fakt, že výsledný produkt nemusí být pro všechny a chápu, že mnoho lidí může odcházet z kina zklamaná. I u mě musel nový Tarantino dozrát, jelikož stopáž je hodně štědrá a ve finále se nejedná o úplně typickou tarantinovku. Hodně se povídá, ale ne tak jak byste očekávali a toho, co dělá Tarantina Tarantinem, zde nenajdeme tolik a jsou pečlivě dávkovány. Na druhou stranu, když příjdou, tak stojí za to. Je zde hned několik ikonických scén a dá se říci, že vždy když se sejdou v záběru Pitt s DiCapriem, tak to stojí za to. Bohužel ze všech narážek na hollywood šedesátých let jsem pochopil pouze velice málo, takže u mě se všechno zachránilo klasicky vybroušeným finále. Tenkrát v Hollywoodu nebude jedním z mých nejoblíbenějších filmů od Tarantina a je dost možné, že další projekce už nebude, ale i tak to stálo za to.

plakát

Světlo mého života (2019) 

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady.

plakát

Aladin (2019) 

Nejsem až takovým fanouškem předělávání klasických animovaných filmů do hrané podoby. Technika je sice v dnešní době na skvělé úrovni a filmy tak vypadají opravu k světu, ale je to pouze čistý kalkul, který brání vznikání originálních filmů. Zároveň si tyto filmy k sobě stahují skvělé tvůrci, kteří tak chtě nechtě musí občas natočit něco takového, aby studio nebrblalo a později si mohli natočit něco zajímavějšího. V případě Aladina to tolik neklaplo, jelikož i když to vypadá opravdu skvěle. Všechno je barevné a nápadité, herci sympatičtí, tak je tu jedna základní proměnná, kterou se nepodařilo převést do nového kabátu. Tou je naprosto jedinečný Robin WIlliams v roli Džina. Will Smith mu bohužel nesahá ani po kotníky. Sice to není tak hrozné, jako z trailerů, ale bohužel. Studio se nažralo, tak snad nám Guy Ritchie příště naservíruje něco zaímavějšího.