campix

Nějak nám ta ženská emancipace DC stále nefunguje. Birds of Pray je krásná ukázka, jak DC nedokáže pracovat s potenciálem svých postav. Harley Quinn je sice zajímavá postava, ale bohužel nedokáže utáhnout samostatný film, na to ji nestačí ani zběsilá stylizace a pokus o vyprávění alá Deadpool. Slabší hlavní hrdinka je doplněna ještě více nezajímavými a zapomenutelnými charaktery ve vedlejších rolích a záporákem, který nemá, co říct. Těžko se odhaduje jeho motivace a celá story za Gothamem bez jeho hlavních postav je hodně děravá. Jediná stránka, která trošku vybočuje pozitivním směrem je choreografie a zajímavost akčních scén. Tam se Chad Stahelski opravdu vyřádil. Celkově je to jedna z nejslabších comicsáren posledních let.

Kompilace kratších animovaných útvarů, které spolu nijak nesouvisí a podílelo se na nich hned několik různých tvůrců. Originalitě se zde meze nekladou. Drtivá většina kraťasů je minimálně hodně zajimavá a nejdou se i kousky, které člověka chytnou. A tím, že se jedná o 18 epizod, tak si každý najde to svoje. Jako celek to ale až zas tolik nefunguje.

Emma je dobová komedie na motivy knihy z pera Jane Austenové, které dala světu nespočet klasik červené knihovny. To nezbytně znamená i řadu televizních a filmových adaptací, z nichž je Emma rozhodně jednou z těch slabších. Knihu neznám takže z tohoto pohledu se to špatní hodnotí, ale dá se rozhodně říci, že tato filmová adaptace je poměrně chaotická a dějově nezajímavá. To podporuje i cast, který je až zoufale tuctový a nesympatický. A to platí pro všechny. Včetně hlavní postavy, kterou ztvárnila Anya Taylor-Joy, která mi normálně nevadí, ale v dobových kulisách působila dost nepatřičně a ztraceně. Ve finále tak jde o promrhané dvě hodiny.

Clint Eastwood opět pouze v roli režiséra servíruje drama inspirované skutečnými událostmi. Richard Jewell objevil bombu během Letních olympijských her v Atlantě v roce 1996 a zachránil tak daleko větším ztrátám na životěch. Bohužel policie společně s FBI nemohli najít viníka a tak se vinou několika nešťastnách náhod a osobnosti samotného Richarda stal on sám podezřelým z tohoto útoku. Celou kauzu eskalovala také společnost a média. Tak se stalo, že americká společnosti společně s médii a policií zničila život nevinného člověka. Silný a hodně vypovýdající snímek. Neskutečný herecký výkon Paula Waltera Hausera (redneck v I Tonya a BlacKKKlansman) a také Sama Rockwella. Zase jednou výborné drama.

Na TV film jde o docela velkolepou produkci, jelikož se snaží zmapovat několik desetiletí nástupu Adolfa Hitlera k moci, přičemž končí v okamžiku, kdy ty největší věci teprve přichází. Jde tedy spíše o samotnou postavu a psychologii Adolfa Hitlera od počátků neúspěšného umělce, přes hořekování po hospodách až po stranické úspěchy a samotný nástup k moci. Fundamentální problém pro mě je hlavní postava, kterou hraje Robert Carlyle a toho já opravdu nemůžu vystát a jeho přepálené herectví mi hodně vadí, jelikož prakticky nesleze z obrazovky, tak mě osobně finální zážitek hodně kazí. Celkově jde o zajímavě a kvaltině zpracovaný TV film a kapitole života Adolfa Hitlera, která tak často zpracovávaná nebývá, ale ve mě nějaký větší zážitek nezanechal.

Dokumentární seriál z dílny netflixu, který i pro nás Evropany přibližuje realitu vrcholovéno cheerleadingu je opravdu velmi zajímavým kouskem, protože kdo z nás měl nějaké povědomí o tom, jak je tento sport na té nejvyšší vysokoškolské úrovni náročný. Opravdu je tu vidět i v rámci několika reálných minut hned několik zranění během tréninku, což jde v ruku v ruce s děním před Vámi, jelikož technicky náročné kousky jsou opravdu až dechberoucí. Sérii by prospělo trošku ubrat na stopáži, protože šest hodinových dílů je opravdu až příliš, takže se tu recyklují těžké životní příběhy několika účastníků stále do kola. Je to opravdu hodně americké. Hodně se útočí na emoce, ale to už je u amerických reality show/dokumentů běžné. Méně stopáže a méně motivačních proslovů a bylo by to skvělé.

Neotřelá animace a líbivé charaktery dávají dohromady velmi kouzelný animovaný příběh, který funguje nejenom v rámci roztomilé animace pro děti, ale nabízí také nespočet přesahů do reálné světa a tudíž i schopnost promlouvat k dospělým divákům. Skvělý kousek.

Trošku mě mile překvapilo kvalitní zpracování, jelikož to vůbec nevypadá tak levně a rádoby televizně. To je ode mě ale asi všechno. Na Prcičkách a podobném humoru jsem vyrůstal, ale evidentně už jsem asi odrostl. Oceňuji přínos tohodle filmu, jelikož má alespoň svůj vlastní ksicht a není to generická komedie podle nějaké mustru, které u nás vznikají. Takže za osobitost palec nahoru. Nelituji, že jsem Párty Hárd viděl. Ba naopak, ale s klidným svědomím nemůžu hodnotit lépe.

Klasika mého dětství. Lapálie skupiny Les Charlots na kazetě se mi pravidelně točily v TV. Bohužel se mi následující díly líbily o fous více. A to především Blázni ze stadionu. I tak se jedná o charakteristického zástupce ztřeštěných francouzských komedií, které si určitě i dnes najdou své fanoušky.

Dlouho jsme u nás neměli takhle ambiciózní dílo. Už jenom z tohoto pohledu je nutno uznat snahy Václava Marhoula, jelikož tohle u nás spíchnout, nemohlo být rozhodně lehké. Rozhodně ne s účastí (i když velmi epizodní) velkých světových jmen. Dlouho už se zároveň žádný z našich zástupců nedostal takhle blízko k nominaci na Oscara, ale dle mého za to mohla i velká kontroverze spojená s předlohou z pera Jerzyho Kosinskiho. Nutné je také uznat formu, jakým je film natočený, protože ta je hodně povedené a umocňuje už tak nepříjemný divácký zážitek. Bohužel toto není film pro mě, ale uznávám, že takových naše kinematografie potřebuje více, aby nás zase někdo bral vážně. Za tohle patří velké uznání panu Marhoulovi, ale já jsem si Nabarvené ptáče zase tolik neužil.