lola3121

Po Zrzavé veverce můj druhý Medem v pořadí. Nevím proč, ale něco z atmosféry filmu mi silně připomínalo Tykwerovy Zimní spáče. Možná ty náhody, které rozhodují o našem příštím osudu - občas neškodí, když si to člověk uvědomí. Film je poskládán střídavě z pohledů Otta a Any a všechno do sebe zacvakne až na konci. Vynikající.

Asi jsem divná, ale víc se mi líbil remake Dům u jezera s Keanu Reevesem a Sandrou Bullock. Možná jsem zatížená tím, že jsem ho viděla dřív, ale korejský originál mi přišel až příliš pomalý a statický. Možná jsem díky vysokému hodnocení čekala nějakou "bombu", která se nekonala. Příště to raději vezmu v opačném pořadí. Jinak jako námět samozřejmě vynikající, proto zařazuji do svého soukromého žebříčku mystery filmů.

Mé první a doufám že zdaleka ne poslední setkání se španělským režisérem s krásným jménem Julio Medem. Chlapík je svědkem dopravní nehody dívky na motocyklu. Ukáže se, že dívka přitom ztratila paměť, čehož on toho hbitě využije a namluví jí, že spolu už čtyři roky žijí. Pomůže jí utéct z nemocnice a odjedou spolu stanovat. Jenže ani veverky nejsou tím čím se zdají být, takže nakonec se ukáže, že všechno bylo jinak. Letní, lehce erotické a magicky záhadné.

Celkem povedená adaptace románu Stephena Kinga, vzhledem k šestihodinové stopáži kopíruje skoro přesně devítisetstránkovou knihu (shlédnuto v kuse díky sezení ve volební komisi s nízkou účastí voličů). Potěšil mě Gary Sinise, stejně jako sám Mistr v malé roličce. Jenom ta boží ruka na konci už na mě byla trochu moc...

Zatím poslední film Emila Kusturici, natočený ve stejném duchu jako Černá kočka, bílý kocour. Dočkáte se trabanta, a to i v provedení limuzína či off-road, chlapského laškování s krůtou i kravkou, bláznivých zlepšováků dědy Živojina, bandy přitroublých gangsterů v čele s Kusturicovým dvorním hercem Miki Manojlovicem, únosu a vysvobození krásné dívky, pohřbu, svatby, karaoke a mnoha dalších bláznivin za doprovodu ryčné balkánské dechovky. Prostě všechno tak jak to mám ráda. A snad nebudu moc spoilerovat, když prozradím, že tenhle filmik končí happy-endem.

Celé jakési divné, nebýt tam těch aut, člověk by řekl, že se to odehrává před sto lety. Ani se mi nechce věřit, že takhle v dnešní době někdo žije ( navíc v Americe). Jednoduchý příběh, v němž se dcera snaží nalézt svého nezdárného otce, aby zbytek rodiny neskončil bez střechy nad hlavou a na konci čeká velká zmrzlá... kost. A když už se nám snažili namluvit, že tam byla taková zima, proč všichni zásadně chodili v rozepnutých bundách? Hlavní hrdinka je sice sympatické děvče, ale co je to platné, když jsem už po 50 minutách přemýšlela, co tam bude těch dalších 50 minut dělat... Takže nejlepší na tom byla ta domácí country kapela s vysloužilou zpěvačkou.

Filmy o válce ve Vietnamu opravdu nepatří k mým oblíbeným, ovšem když je pod režií podepsaný Werner Herzog, to je jiná. Navíc se nejedná o klasický válečný film, ale o příběh sestřeleného pilota, který se snaží utéct ze zajateckého tábora uprostřed laoské džungle. No a když je v hlavní roli Christian Bale, to už vůbec není co řešit. Jeho přeměna z celkem oplácaného chlapíka v kostru potaženou kůží mě fascinovala už v Mechanikovi, a tady ji předvádí opět, jako bonus pak přidává pojídání červů, živého hada a tělo poseté pijavicemi. Film byl natočený podle skutečné události, Dieter Dengler strávil v džungli na útěku 23 dní.

Převody románů Stephena Kinga na filmové plátno je věc dosti ošidná, někdy se to moc nepovede. Tohle je naštěstí ten opačný případ, s provedením Davida Cronenberga jsem spokojena, samozřejmě s ohledem na rok vzniku (mimochodem zajímavé je, že synek Rogera Stuarta měl již v té době doma v pokojíčku stolní počítač, zatímco tady jsme si o počítačích ještě léta za dlouhých zimních večerů pouze vyprávěli).

Je to něco mezi „Smrt čeká všude“ a „Bez dcerky neodejdu“ naruby. Příběh se odehrává v Afghánistánu, takové té zemi, kde všichni chlapi mají vousy, chodí v hábitu a v ruce mají nabitého kalašnikova. Ženy pak mají pokud možno burku nebo aspoň čádor a na cizího chlapa se nesmí ani podívat. Pokud se náhodou víc než podívají, čeká je atrakce zvaná stoning, kdy nebožačku zahrabou nohama do země a pak chlapi z vesnice soutěží, kdo se víckrát trefí. Když se do toho zamotá modrooký blonďatý Brit a chce zavádět evropské pořádky, většinou to nedopadne dobře. Jo a taky je dobrý zjistit si, kam se může v této zemi chodit čůrat, když to na vás uprostřed pustiny náhodou přijde.

Tři příběhy, tři ženy, tři generace. Stačí málo slov a přesto se člověk o životě v Íránu dozví víc než dost. V devíti letech vás odeženou od kamarádů, zavřou do domu a zabalí do hábitu. A na takové zhýralé zábavy, jako je třeba jízda na kole, můžete rovnou zapomenout, pokud nechcete zneuctít celou rodinu. Teda samozřejmě pouze v případě, že jste měli tu smůlu a narodili jste se v této zemi jako žena.