lola3121

Tak jsem musela shlédnout tu novinku, abych byla IN. Co tak k tomu říct? Matt Damon je fakt drsnej chlapík, navíc v tý uniformě a s palestinou kolem krku je docela sexy, ale stejně se mi nechce věřit, že by nějakej nadporučík nebo co to měl za hodnost mohl pořádat takový suprový akce na vlastní pěst. Jinak to bylo celkem akční a poměrně věrohodný (teda aspoň pro mě coby absolutního diletanta v problematice Irák a spol.). Jediný co si pamatuju z této doby je, že našli kusy Udaje a údy Kusaje, ale to už je asi jiná pohádka... Jo a že těm amíkům nešlo ani tak o svobodu a demokracii, jako spíš o ropný pole, to došlo i mně...

Volavka i Skrytá identita shlédnuty v jednom dnu najednou, abych měla srovnání (moje idealistická představa, že se budu moct rozhodnout, která verze je lepší). Takže rovnou přiznám, že nevím. U Volavky jsem zezačátku měla problém s rozeznáním obou hlavních hrdinů (než jsem zjistila, že jeden má ruku v sádře), což v případě Leonarda a Matta problém nebyl. Volavka vpadne do děje rovnou, nic moc nevysvětluje, člověk se musí chytnout sám. Skrytá identita se oproti tomu rozjíždí (na můj vkus) moc pomalu, všechno polopatisticky rozebraný. Tím ovšem nabyde na délce (skoro o 50 minut!), podle mě celkem zbytečně. Hlavní a zásadní rozdíl je potom v konci, kdy Volavka končí až tak nějak optimisticky, zatímco pan Scorsese se s tím nemaže (jelikož jsem to nečekala, zůstala jsem na konci koukat jak trubka a pro jistotu si šla pustit konec Volavky, jestli jsem se náhodou nepřekoukla). Komentář dávám k oběma filmům, čili takzvaně 2v1. Takže shrnuto a podtrženo: je to jako v životě, líbily se mi oba, i když byl každej jinej.

Volavka i Skrytá identita shlédnuty v jednom dnu najednou, abych měla srovnání (moje idealistická představa, že se budu moct rozhodnout, která verze je lepší). Takže rovnou přiznám, že nevím. U Volavky jsem zezačátku měla problém s rozeznáním obou hlavních hrdinů (než jsem zjistila, že jeden má ruku v sádře), což v případě Leonarda a Matta problém nebyl. Volavka vpadne do děje rovnou, nic moc nevysvětluje, člověk se musí chytnout sám. Skrytá identita se oproti tomu rozjíždí (na můj vkus) moc pomalu, všechno polopatisticky rozebraný. Tím ovšem nabyde na délce (skoro o 50 minut!), podle mě celkem zbytečně. Hlavní a zásadní rozdíl je potom v konci, kdy Volavka končí až tak nějak optimisticky, zatímco pan Scorsese se s tím nemaže (jelikož jsem to nečekala, zůstala jsem na konci koukat jak trubka a pro jistotu si šla pustit konec Volavky, jestli jsem se náhodou nepřekoukla). Komentář dávám k oběma filmům, čili takzvaně 2v1. Takže shrnuto a podtrženo: je to jako v životě, líbily se mi oba, i když byl každej jinej.

To, že hlavní hrdina zemře, se člověk dozví hned na začátku filmu. Pak se celou první půlku v podstatě nic neděje, potencionální umrlec se snaží zajistit svou milovanou dívku tím, že pro ni hledá vhodného manžela, který by se o ni po jeho smrti postaral. Potud celkem banální příběh. Ale to by nebyli ti fikaní korejci, aby zase nevymysleli nějakou nečekanou pointu. Na konci vám dojde, že zas tak nečistou hru s vámi tvůrci nehráli, protože to vlastně řekli celé hned na začátku, jenže (aspoň pro mě) to bylo řečeno tak zaobaleně, že jsem to vlastně pochopila až na konci. K slzám mě však tentokrát nedohnali, takže dávám jen čtyři hvězdy.

Tak tohle byla ovšem jízda! Tenhle film by se měl pouštět na zlepšení nálady všem pesimistům. Hned počáteční scéna „kšeftování s Rusy“ naznačila, o co půjde, a pak už to jelo v šíleném tempu. Nejvíc mě nadchnul „mafián“ Dadan a jeho tanečně-pěvecké kreace včetně té závěrečné s husou (!), ale zapomenout nemůžu ani na mrtvé dědy, obložené ledem na půdě, pojízdné křeslo starého Grgy, žonglování s granáty, prase žeroucí trabant a vůbec… to se musí vidět (a pokud možno víckrát).

Hlavní postavou je nezaměstnaný opilec, barový povaleč, hospodský rváč a budoucí spisovatel Henry Chinaski (čili Charlese Bukowski) v podání Mickeyho Rourka, který ztvárnil Mistra vpravdě mistrovsky. Dějově film příliš náročný není, v podstatě se v něm pořád chlastá, což zřejmě věrně odráží to, „jak to bylo doopravdy“. Člověk se až diví, že se při tomto způsobu života můj oblíbený autor dožil tak vysokého věku, ale ještě že tak, přišli bychom o spoustu hodnotné literatury.

Roztomilý příběh, který si užijí jak děti, tak díky vtipným hláškám i dospělí ("Ten má na sobě víc čudlíků než švýcarské hodinky v ruské licenci"). A navíc je to dojemné, takže citlivější povahy si můžou i poplakat.

Kdyby mi někdo řekl, že budu koukat na film, ve kterém oba hlavní hrdinové promluví za celou dobu asi tak dvě slova, a ještě ke všemu že se mi to bude líbit, asi bych mu nevěřila. Přesto se tak stalo. Asi nezbývá, než souhlasit s poslední větou tohoto filmu: „Je obtížné poznat, zda svět, ve kterém žijeme, je realita či sen“.

Tak především, nejedná se ani tak o Priscillu, což je autobus, nýbrž o dva transvestity a jednoho transsexuála, kteří se tím autobusem vydávají napříč Austrálií s cílem splnit dětský sen jednoho z nich - zdolat King´s canyon v botách na podpatku a kostýmech královny (ABBA forever!). Všichni tři hlavní představitelé jsou v rolích bukvic tak věrohodní, že jsem v nich jen stěží poznávala herce, kteří později hráli drsňáky v Matrixu nebo Mementu. Bohatá kostýmní výprava a zpěvně-taneční kousky se střídají s vtipnými (a taky sprostými) dialogy i se záběry nádherné australské přírody. S těmahle chlapíkama (holkama?) bych si tu road movie střihla taky moc ráda, klidně bych třeba obracela kazety v kazeťáku, kdyby mě vzali sebou.

Původně jsem dala tři hvězdy, ale po shlédnutí Fucking Amal přehodnocuji a jednu hvězdu přidávám, protože mi připadá, že tento film se k dané problematice (hledání sexuální orientace nezletilých děvčat) staví přece jen více čelem.