lola3121

Prožila jsem značné martýrium, než se mi podařilo zhlédnout tento skvost, ale musím říct, že to stálo za to. Pro loosery typu Tommyho Basilia mám celoživotní slabost a pochopení, čili další perla do mé sbírky. A dík, Alberte.

Jelikož neznám zase tolik lesbických párů, které by vychovávaly dospívající děti, k nimž přišly umělým oplodněním (konkrétně neznám žádný), těžko posoudím, nakolik je tenhle příběh věrohodný. Faktem je, že Mark Ruffalo coby dárce spermatu je natolik charismatický fešák, že klidně poblázní i postarší lesbičku, navíc když je to taková kočka jako Julianne Mooreová. Pro Annette Beningovou mám slabost už od Americké krásy a tady byla fakt výborná. Dala bych i vyšší hodnocení, bohužel konec to zabil. Nesnáším patetické proslovy na téma rodina a láska, provinění a odpouštění, objímání a slzy – a toho všeho nám na závěr paní Cholodenko dopřává vrchovatou měrou.

zatím nehodnotím, jelikož jsem viděla pouze polovinu filmu, ovšem i ta byla značně výživná...

Film je složený ze tří příběhů, které se odehrávají v podstatě ve stejném čase na stejném místě. Další Jarmuschovina, mně naprosto vyhovující. Asi se zajedu podívat do Memphisu, jestli náhodou nepotkám Elvisova ducha. A kromě toho mě zajímá, jestli je to fakt taková díra. Jo a ten konejšivý hlas nočního rozhlasového dýdžeje patřil Tomu Waitsovi, pokud to nevíte.

Nazvat tohle mysteriozním dramatem mi přijde poněkud odvážné. Hlavní hrdinka je poněkud uzavřená, čili to, že ji právě propustili z vězení, kde si odseděla 15 let za vraždu vlastního dítěte, se divák dozvídá velmi pozvolna (pokud si ovšem nepřečte obsah na čsfd). Takže jediná "záhada" je to, proč to vlastně udělala. Ač v tomto směru nejsem žádný génius, tohle jsem asi tak v půlce filmu odhalila, když navíc vyšlo najevo, že je (byla) lékařka. Přesto mi předložený motiv přijde dost nevěrohodný. Navíc na to, aby za takový čin dostala u nás 15 let, by to nebohé dítko musela přinejmenším umlátit lopatou, a to ještě kdoví jestli. Celé to tudíž zachránilo civilní herectví Kristin Scott Thomasové a její krásná anglická francouzština, za což dávám tři hvězdy a neberu to jako zbytečně promarněné dvě hodiny života.

Rozhárané děvče, které neví, co vlastně chce, takže se nechá (lehce nedobrovolně) zavřít do blázince, aby zjistila, že její problémy vlastně nejsou žádné problémy. Nicméně se jí tam zalíbí tak, že tam stráví celý rok a pak "uzdravena" se může vrhnout do života. Winona Ryder dobrá, sedmnáctiletou naivku zahrála i ve třiceti bez problémů, ovšem co předvedla Anželína, to nemá obdoby. Její fanynka určitě nejsem, spíš naopak, ale za tohle si toho plešouna fakt zasloužila. Nebo že by to nehrála? V tom případě chudák Brad...

Ano, milé děti, tak takhle nějak to bylo...Každý kdo měl dlouhé vlasy, byl automaticky hašišák, čili nekalý živel, jemuž bylo třeba zkontrolovat občanku a trochu ho zprudit, zda řádně pracuje a nenarušuje správný chod národního hospodářství, potažmo nebrzdí budování socialistické vlasti. Ubohým máničkám pak nezbývalo, než svůj žal utápět v nekončících hospodských pařbách, prokládaných nevázaným sexem, mnohdy i hromadným... Slabší povahy, které permanentní buzeraci nevydržely, pak opouštěly milovanou vlast a stávaly se emigranty, kteří v kapitalistické cizině mnohdy živořili úplně stejně jako doma, jelikož se ukázalo, že všude je chleba o dvou kůrkách. Ale to už je, milé děti, zase jiná pohádka...

Muzikály mám ráda, tenhle byl navíc i vtipný.Hlavní hrdinka žádná hollywoodská krasavice, ale obézní malé pivo, které se chce stát televizní hvězdou. Také nápad obsadit do role matky Johna Travoltu (!) považuji za vydařený, čili milý film jako stvořený pro nudné zimní odpoledne.

Tak tenhle skvost mi v porevolučním kvasu asi nějak uniknul, vůbec jsem o něm nevěděla a viděla ho až teď. O to milejší překvapení to bylo. Hrabala mám moc ráda a tahle adaptace mě opravdu potěšila, myslím, že se podařilo zachytit i atmosféru Prahy padesátých let včetně legendárního Hrabalova obydlí Na Hrázi věčnosti. Všichni tři představitelé mi sedli v rolích příslušných umělců, nejvíc do paměti se samozřejmě vryl Arnošt Goldflam coby Egon Bondy a jeho nezapomenutelé Kurva fix, doktore... Skoro to vypadá, že na Hrabalovi není co zkazit, ovšem pouze do chvíle, než užaslý divák spatří veledílo Příliš hlučná samota, které vzniklo o pět let později.

Kaleidoskop rozhovorů nad kávou (či čajem) na různých místech v různém čase. Slabší kousky se střídají s výživnějšími, pro mě byla jasná jednička rozhovor Igyho Popa s Tomem Waitsem (tracheotomie plnicím perem mě odrovnala), těsně dotahoval Alfred Molina, vnucující společný rodokmen Steve Cooganovi, a zajímavá byla i Cate Blanchett v roli "sestřenic". Na první pohled to vypadá jako hromada blábolení nad kavárenskými stolky, ale kromě zábavy si přijde na své i hloubavější divák, pátrající po smyslu našeho bytí na tomto světě. Jim Jarmusch opět nezklamal.