mandelbrot

Svižně a slušně natočené a ne úplně zle vymyšlené a propletené, automobilová honička skvělá. Závěr se ale krutě nepovedl a spadá spíše do kategorie nechtěné parodie.

Chvíli (asi tak tři díly) jsem si musel na zvláštní poetiku Skicáku zvykat, pak mě ale barevný svět seriálu chytnul a až do konce nepustil. Na první pohled nenápadné, neuvěřitelně příjemné, uklidňující a taky vtipné anime.

V True tears lze najít překvapivé množství paralel s loňským seriálem ef. Z přímého srovnání ale vycházejí jako horší dílko. Největším problémem je hlavní hrdina Šiničiró. Každou chvíli prohlašuje jak dá věci do pořádku a jak teď udělá všechno správně a přitom provádí pravý opak. A oscilace jeho preferencí je přesně to, co v seriálu podobného typu nechcete vidět, pokud si nejste jistí nějakou krvavou odplatou v závěru. V úvodních dílech by to pochopitelně bylo ještě normální, ale když na konci snad všechny postavy (včetně Šiničira) vědí a říkají, že Šiničiró nosí v srdci X a on se přesto rozběhne za Y je to vážně na zabití. Je škoda, že seriál začne trpět tímhle syndromem herních adaptací, protože jinak jsou vývoje vztahů postav vykresleny velice povedeně a i audiovizuálně jde o nadprůměrně vydařený počin.

Hlavním lákadlem seriálu je bezpochyby postava vlčice Horo, její interakce s Lawrencem a postupné odkrývání jejích dalších povahových stránek. Na svých bedrech táhne celé seriál a ve srovnání s ní vycházejí ostatní postavy (včetně Lawrence) poněkud nudné a nezajímavé. Přiliš zajímavá mi nepřišla ani obchodní stránka seriálu. Vysvětlování zákonitostí obchodu a různých triků bylo dost nezáživné a ubíjející.

Šigofumi je seriál, ve kterém kvalita "stand alone" dílů překvapivě převyšuje ty "komplexní". Jinými slovy ač hlavní dějová linie soustředící se na Fumičin příběh není špatná, nemůže se co do působivosti některým samostatným epizodám rovnat. Obzvláště úvodní dvojdíl je naprosto parádní. Trochu rozladěn jsem byl z přítomnosti některých mahó šódžo elementů. Roztomilé mluvící hole nepěkně kontrastují s jinak ponuřejší a melancholickou atmosférou seriálu. I Čiaki je v tomhle ohledu protipól k Fumičině povětšinou chladnému přístupu. Tahle rozpolcenost trochu kazí výsledný dojem a i rozuzlení Fumičina příběhu mi přišlo trochu slabší a zbytečně ubrečené. Přesto je jako celek Šigofumi velmi dobrý seriál a již zmiňované první dva díly by si absolutní hodnocení asi zasloužily.

Animovaná telenovela s ne zrovna originálním dějem, průměrným audiovizuálním zpracováním a otravnými žábami. Hlavní plus vidím v tom, že až do poslední epizody není úplně jasné výsledné párování. Jinak se jedná o neurážející veskrze průměrné dílko. Nejvíce nepochopitelná a fascinující věc na seriálu je nekonzistentní kresba ve dvacátém dílu. Bez zjevného důvodu jsou v některých scénách děvčata nakreslena mnohem detailněji a lépe než v celém zbytku seriálu. Divné.

Clannad na rozdíl od Kanonu nemá takový dramatický náboj a celkově nepůsobí tak kompaktně. Nese se v mnohem humornějším duchu a nutno říct, že je často vtipnější než některá primárně komediální anime (School Rumble). Integrace jednotlivých podpříběhů do celku ale není tak povedená jako u Kanonu, obzvláště kolem poloviny seriálu jsem měl dojem, že dějové odbočky hlavní příběh jen brzdí. A co se hlavní linie týče finální odhalení je vlastně jen banální skutečnost, že rodiče udělají pro své děti cokoliv. Celkově docela příjemné anime, ale k vyššímu hodnocení mu chybí nějaké zapamatování hodné momenty nebo trochu dramatičtější děj. Za povšimnutí stojí animace ve "snovém světě", její plynulost je nadpozemská.

Komu by vadil nic moc děj a prkenní herci, když je to tak neodolatelně stylové. Dokonalá koncertní čísla rámující film, bitka s kladivy, motorky a auta explodující po výstřelu, a tak by se dalo pokračovat. Znamenité rokenrolové béčko.

Neuvěřitelně stupidní a klišovitá vykrádačka Evangelionu (dokonce i to logo vypadá podobně) a pravděpodobně i dalších věcí. Navrch s naprosto tragickým zpracováním. Tohle by neobstálo ani jako úvodní díl seriálu, natož pak jako samostatný (krátký) fílm. Naštěstí je to místy nechtěně vtipné a má jen dvacet minut, takže sledování není až takové utrpení.

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení.