Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (156)

plakát

Allison to Lillia (2008) (TV seriál) 

Zápletky dílů seriálu se točí okolo závažných věcí jako válka mezi národy, politické konspirace, špionáž a podobně, ale seriál k nim přistupuje velice naivním a lehkovážným způsobem. Vysvětlit a omluvit by to snad šlo věkem hrdinů, z jejichž perspektivy jsou události nahlíženy. To by jim ale nesmělo jít dění tolik na ruku. Šťastné náhody na každém druhém kroku, nebezpečné situace se vždy náhle a snadno vyřeší, při pádu s letadlem nehrozí zranění, nanejvýš někdo spadne do vody a tak by se dalo pokračovat. Jako dramatický seriál Allison a Lillia poněkud selhávají, jako pohádka před usnutím ale poslouží více než dobře.

plakát

RD: Sennó čósašicu (2008) (TV seriál) 

Nečekané zklamání. Real Drive se více než dvě třetiny plácá na mělčině a když už se ke konci odváží do hlubin, zjistíme, že to co se v nich skrývá za ten dlouhý výlet moc nestálo. Potenciálně zajímavé případy které Masamiči Haru se svým týmem řeší v epizodické části seriálu jsou často rychle odbyty, hlavně aby zbylo dost času na to, aby nám Minamo po sté řekla, které jídlo nemá ráda. Postrádá to drajv, nedokáže to do svého světa dostatečně vtáhnout a člověk pomalu přestává doufat, že se tam začne něco zajímavého dít. Ke konci sice nastoupí kontinuální příběh, ale záporák (který si je jistý, že to svět nezničí) není nic moc (možná taky proto, že on to až takový záporák není) a celé se to zvrhne do hromady řečí o tom, jak všichni milují moře, ostrov a kdo ví co ještě a na to jsem vážně nebyl zvědavý. Alespoň ten vizuál se povedl - některé z obrazů, které jsou na závěr k vidění patří k tomu nejúchvatnějšímu, co jsem v anime viděl a i souboje jsou skvěle provedené, to ale samo o sobě v zdaleka nestačí, obzvláště ne v takhle ambiciózním seriálu.

plakát

Aria the Origination (2008) (TV seriál) 

Jednoznačně nejlepší Aria. Trochu méně přeslazená než obvykle a především s výraznějšími posuny v životech hlavních aktérek. Díky těmto změnám nabídne lepší vhled do duší hrdinek, které se nemouhou už jen bezstarostně opájet nádherou Neo-Benátek, ale musejí se také vypořádat s pocity nejistoty a obav z budoucnosti. V kombinaci s hezčím vizuálním zpracováním a také perfektním koncem se tak třetí Arii daří mnohem lépe než jejím přechůdkyním přenést svou vnitřní krásu do našich srdcí. Hazukašii serifu kinši. Eéé.

plakát

Oneechanbara: The Movie (2008) 

Masakrování zombií sice vypadá jako vystřižené z herní předlohy, ale koukat se na ten zrychlený digitální chaos moc nedá. Kdyby se to alespoň nebralo tak vážně, například konec si přímo říká o citaci Dead or Alive. Takhle nemá kromě slečen v hlavních rolích Onéčanbara čím zaujmout a ve výsledku je to asi stejná zábava jako koukat osmdesát minut na plakát k filmu - za pár minut se to omrzí a pak už je to jen nuda.

plakát

Film Noir (2007) 

Filmu se díky hudbě překvapivě daří i přes nic moc vizuální zpracování navodit noirovou atmosféru. Není to ale moc platné, protože nejen obrazová složka, ale i příběh vypadá vypůjčený z nějaké počítačové hry. Obzvláště vrtulníkové mezihry nastávající pokaždé, když hrdina jede někam po dálnici, jsou něco, co by se dalo skousnout nanejvýš v GTA. Katastrofální neschopnost záporáků se při střelbě trefit a občas úsměvné dialogy tomu taky moc nepřidají. Kdyby se film držel trochu více při zemi, mohlo to dopadnout o dost lépe, protože přes všechny výtky mě postupné odkrývání a skládání příběhové mozaiky docela bavilo.

plakát

Koara kachô (2005) 

Keiiči Tamura to nemá lehké. Má na starosti uzavření důležitého obchodu pro svou společnost, jeho přítelkyně záhadně zmizela a proto ho vyšetřuje policie a navíc je koala. Přiblblý žánrový mix nedávající ani trochu smysl, což by nemuselo úplně vadit, kdyby to alespoň byla sranda, jenže ona moc není. Jediné, co tak může Koala kačó nabídnout je bizarnost námětu - hlavní hrdina je totiž opravdu koala - ale ta se rychle okouká a pak už je to jen nuda.

plakát

Bílé maso (2008) 

Na můj vkus příliš náhod a příliš neschopnosti ze strany policie. V poslední třetině začnou být tyhle nedostatky obzvláště evidentní a v kombinaci s únavným finále kazí velmi dobrý dojem z prvních dvou třetin filmu.

plakát

Mnemosyne: Mnemosyne no musumetači (2008) (TV seriál) 

Hlavní dějová linie točící se okolo Apose je dost slabá a nepřišla mi moc zajímavá a celé její vyústění řadím k tomu horšímu ze seriálu. O trochu lépe jsou na tom zápletky jednotlivých epizod, ale i v tomto případě se nejedná o žádný zázrak. Co se mi naopak líbilo je jak seriál po mnoho dekád sleduje vývoj života a stárnutí vedlejších postav a také vývoj technologie. To nejpřitažlivější je ale ujetost, perverznost a s tím spojená nekompromistnost a násilnost seriálu. Těšit se můžeme na lesbický sex (zjevně nejstabilnější platidlo na světě), supernásilí (piercing jako originální způsob mučení) a spoustu podobných radostí. A tam, kde by se jinak protivník s prstem na spoušti začal dlouze vykecávat, aby dal hrdinům šanci na záchranu, tak tady na nic nečeká a rovnou pálí. Je to povětšinou samoúčelné, okouká se to rychle, ale mému zvrhlejšímu já se tenhle exploatační styl seriálu líbil. ____ Koukal jsem se a vodka rusky voda neznamená.

plakát

L: Change the World (2008) 

I když se film hlavně snaží rozvést postavu L a ukázat ho v trochu jiném světle, je slabý příběh něco, co je u následovníka Death Note neomluvitelné. Zápletka není rozehraná úplně nejhůř a kvůli svým potenciálním globálním dopadům představuje výzvu hodnou pro detektiva formátu L. Problémem je absence dramatických momentů a zvratů a místo toho, aby L pomocí svého intelektu zatápěl protivníkům, tak sledujeme výlety s dětmi na kole. Navíc finále, kde si L hraje téměř na akčního hrdinu je celkem fraška. Taky mi není jasné, proč L už v půlce filmu nekontaktoval policii nebo někoho dalšího, v sázce byl přeci osud celého lidstva, navíc mu byla i známa totožnost teroristů. Abych jen nahaněl, scény, kdy L díky dvěma dětem zažívá kontakt s normálním světem se povedly, obzvláště kouzelná je scéna s piknikem na střeše. Těch pár vydařených momentů ale film zachránit nedokáže, L by si zasloužil mnohem lepší rozloučení.

plakát

Kiriko (1994) 

Nízkorozpočtová variace Zatóičiho zasazená do moderní doby a s ženskou hrdinkou v hlavní roli. Po všech stránkách podprůměrný film s trochu komixovými záporáky (pavoučí muž; chlápek, co kolem pobíhá s přístrojem pro noční vidění a zabíjí ocelovými koulemi; obdoba Wolverina z X-Men a ženská oblečená jak domina), ale pár lepších momentů se přeci jen našlo a některé ze soubojů nebyly úplně nejhorší. V závěru překvapí porušení jednoho z obvyklých filmových pravidel.

Reklama

Reklama