levente

Tluče bubeníček, tluče na buben. Rámus a exploze odlesků a barev. Věci do sebe buší, lidé se rozprskávají, humor umírá. Aby bylo jasno. Na film jsem šel jen kvůli akci. Úvodní sekvence a krátká, přesto plynulá jízda hlavního kladného robota skrze roboty podřadné a záporné, mi slíbily, že v sedačce uprostřed pubescentů sedím správně. Jenže tyto dvě scény mají dohromady asi 20 vteřin. Manuál - co dělat zbylých 10 000 zoufale chyběl. Jestli se chcete bavit u extrémně pitomého filmu (což dělám opravdu rád), dát si předtím pivo a pak se příjemně smát vlastní blbosti, když vycházíte z kina, tak tenhle film vynechte..., v létě budou lepší...

Skvělé obrazy vs. Mizerné Dialogy. Obrazy a nápady jednoznačně vyhrály, ale absence břitkých dialogů (navíc v prostředí firmy, která se slovní nápaditostí živí) výsledek oslabila. Hm. Plusové body navíc film získává hlavně originalitou. Podivuhodná romance...

Pozemšťan si zaslouží mnohem vyšší hodnocení. Nízké známky jsou trestem za to - jak s tak obrovskou příležitostí tvůrci naložili. To co mě napadne jako první, jsou herci. Snímek má snad nejhorší casting vůbec. Intelektuální špičku tu reprezentují typy, od kterých by si odsedl i člověk, který se zrovna vrátil z liduprázdné misie jen proto, že mu chyběli lidé. Druhou stinnou stránkou jsou dialogy. Čiší z nich umělost a snaha do mrtě reprezentovat danou roli. Věřící tu je prostě věřící, uvolněný filosof - uvolněným filosofem. Jen žádné přesahy, žádná přirozenost, žádné odbočení, které by jen trochu vtěsnalo příběh do intencí lidskosti. Takhle na mě celý příběh působil strašně uměle a sakra, sakra, sakra - přitom vůbec nemusel. Pozemšťan si zaslouží pozornost. Mnohem víc by mu ale slušelo divadelní prostředí a hlavně kvalitní herci a režie. Škoda.

Nic nového to nedá. Snad jen jemný a gradující kytarový motiv na začátku a na konci. Ten jsem si oblíbil. Eckhart je klidný a kladný a kladný je i jeho vztah k práci, což dokazuje enormním nasazením a dobrovolnými přesčasy. Hlavně je tuze pěkný i v helmě. Armáda takové Eckharty potřebuje. Armáda se taky neobejde bez Rodriguezové, protože i té helma sluší. No a to je asi tak všechno, co jsem si ze snímku vzal.

Hodnotím jen první sérii. Dlouho jsem se k nějakému seriálu přemlouval, většinou mi jen čtení psaného obsahu přijde jako ztráta času, ale když už člověk leží pár dní v posteli, tak pravidla otupí. Měl jsem si ale otupit i mysl! Vždyť ten seriál je totální blábol. Absolutně nerozumím vysokému hodnocení. Na začátku se řekne něco vzletných vět a příběh se rozeběhne dle všech zvyklostí. Pak se řekne něco vzletných vět na konci. Vážně se tu mluví o smyslu života, o tom, co vlastně žijeme za životy, o osudu a odpovědnosti, vlastně tak nějak se smíchají všechny závěry komiksů dohromady. Škoda, že si scénárista nevzal víc inspirace ze Strážců, třeba by se přestal alespoň na chvíli brát vážně. Nu a v samotném finále někdo vypreparuje slovo klišé do obrazu. Ale jak! Nezbývá, než litovat času... Sakra. No jo.

Nálady vytvořené obrazy a zvuky těžařské plošiny, ošetřovatelského pokoje, chodbami, jídelnou, kajutami jsou výborné. Kamera je vůbec skvostná, stejně jako zvuk i hudební doprovod. Když zmiňovanými místy prochází příběh, je všechno v pořádku, plynulé vyprávění s dramatickým pozadím, které se v jedné výborné scéně vynoří na hladinu. Jenže pak se linie příběhu začne zadrhávat. Motivy postav se utopí a ke slovu se dostane totálně zjednodušující patos, který v tomhle příběhu vůbec neměl mít místo. Bohužel má. Dialog Robbinse a Chritstie je dokonce pitomý, nabitý obrovskými slovy, vhodnými pro půdu OSN ve chvíli, kdy se nějaký herec či zpěvák angažuje za práva rozvojových zemí, o kterých naprosto nic neví. Ten obrovský kvalitativní zvrat zamrzí, přesto některé dobré chvíle z vypravování nesmaže.

Jeden bodík si ten film vysloužil a to za závěrečné titulky. Ne že by byly tak dobré, to ne, ale přišly, konečně přišly...

Zvláštní film. Mám na něj zajímavé vzpomínky z doby, kdy jsem pracoval v obřím floridském kině. Pokaždé, když jsem přišel do sálu a tento film zrovna promítali, stihl jsem jen závěrečnou sekvenci. Ten kousek filmového pásku mě donutil ten film vidět vícekrát. Ne pro příběh, mystiku nebo novátorskou grafiku, ale pro takové neumělé kouzlo, snad nechtěné, které ten snímek má. Kdo ví, jak se k němu dostal, ale když orel prolétává vrcholky hor, tak jde vidět nejzřetelněji. Filmy se dají i nedají hodnotit stejnou optikou. Záleží, co chcete hodnocením říct. Jestli je možné na základě individuálního prožitku přisoudit dílu určité kouzlo a já si myslím, že to možné je, tak musím začít u tohoto snímku...

Nevinnost překračuje hranice toho, co obvykle čekáme od filmu. Vizuální dokonalost spojená s myšlenkami (bohužel už ne tak s příběhem), které Vás přinutí film zastavit a zakotvit v přednesené větě nebo výrazu. Snímek ubíjí jen přemíra citátů, které ale mají své opodstatnění. Nebo alespoň některé z nich. Nevinnost je umělecké dílo, pro které jsem v daném žánru zatím nenašel konkurenci.

Škoda. Světy fantazie mám rád, ale tady se dostala ke slovu také absolutní roztříštěnost a hlavně utahanost. Nikdy bych nevěřil, že lze tak barevně a nápaditě natočit čirou absenci dynamiky. Povedlo se. Zajímavé také je, že se to povedlo i přes angažování nejlepších herců současnosti...