Juklitz

Zamjatin-Huxley-Orwell-Burgess. Osa představ o nějakém vývoji civilizace byla ve dvácátém století vystavena kritice a neskutečné úvahologii, kdy Huxleyho klasika se stává bližší a bližší právě v dnešní době v západní společnosti. Seriál z roku 2020 toto paradoxně totálně ignoruje a provede těžkou lobotomii toho nejdůležitějšího poselství, které nám bylo zanecháno. Je to jako Huxley na extrémní dávce somy. Samotný svět a vůbec vizor - ok. Vlastně se to tak nějak slučuje, ale ono je to jednoduché - Huxley byl docela návodný. Byl návodný tak, že prostě nechápu, proč se scénáristi rozhodli pro takový radikální řez, jaký tomu byl důvod. Pokřivená motivace a vývoj postav, elementární jádro Huxleyho se prostě odpařilo. A - nakonec - dostalo naprostou podpásovku závěrečnou vzporou dělnické třídy - to je naprostý vtip, buď jsou autoři politicky angažovaní a dělali to se záměrem (potom ovšem nepochopili Orwella ani Burgesse), BNW nepochopili samotnou, nebo si dělají z Aldouse nepokrytě prdel. Co se týče seriálu - Lenina se snaží, nicméně Johnova postava nedostala potřebnou hloubku. přestože - a naprosto paradoxně - postava Helmholtze (byť je to teda žena, ale to je mi fuk) dostává velký prostor. No jo, ale.. klasicky.. dotane velký prostor, ALE to zásadní s čím má přijít do děje knihy jednoduše nepřijde. Mond to samé, dostane prostor - ale ten podstatný obsah tam chybí (naopak dostane vygenerovaný nový, uplně zbytečný). John teda nemá doskočiště pro svůj potřebný oblouk, protože.. protože se jej autořit seriálu prostě rozhodli zrušit. Achjo.

Alegorické vítezství emancipace, což mi samo o sobě nevadí a začátek s koncem (především) filmu je určitě na solidní potlesk. Sráží ho dvě věci - mnoho bezobsažného materiálu ve střední části filmu, kde to narušilo jen pár konkrétních dialogů a detailů, kde dialogy celkově jsou mocnou zbraní celkově. Nicméně hlavní problém mám jinde - ta alegorie je vzor ´pro blbečky´, film je udělaný vysloveně tak, aby naplácal na zadek i tomu nejpomalejšímu divákovi. Art-ish glazuru tomu stejně nevěřím, tak proč mi to házet na hlavu vysloveně lopatou? Je pro autora divák apriori vinen, že ho chce trestat a plivat mu do tváře? Ve výsledku sice skutečně fuknční, nicméně "ach ano.. no jo" a to mě přes dvě hodiny nebaví.

Asi spíš ne. Film má všechno ve svých rukou, ale jakoby to pravé esenciální proteklo sítem. Moc tomu nepomůže tentokrát opravdu nic moc DiCaprio, na kterého se uprírá kamera většinu času, on přesto nemá víc než jednu pózu se svraštěným čelem. Nepochopil jsem tak příliš jeho postavu a ani jsem o to s postupujícími minutami příběhu neměl snahu, zájem, raději jsem zůstal u prosté představy, že šlo o nepříliš sociálně vyspělého člověka, který ani nevěděl, jaký dopad jeho činy budou mít. To samé pak jeho strýc, a opět De Niro s tím samým výsledkem - monotématický přednes, který mi nepodal mastmi mazaného švindlíře lidských životů, nýbrž v podstatě nanicovatého cápka, kterému bych nesvěřil ani šesták (tu je nutno dodat, že De Niro hraje poslední dvě dekády neúspěšně sám sebe v jakémkoliv filmu, takže jsem nic ani nečekal). Nějak jsem se smířil s tím, že to byl záměr - ano, tyto postavy si nezaslouží vypadat dobře, hrdinsky, promyšleně, divák s nimi nemá mít emocionální sounáležitost, či k nim cítit odpor - mají mu být lhostejní, aby zapadli do zapomnění jako naprosté evoluční selhání rasy. Ale film má přes tři hodiny a, bohužel, potřebuje něco, čeho se divák řádně chytí. Lily Gladstone tak získává ocenění ´zadarmo´, protože jako jediná role vypadá skutečně autenticky a silně, přestože ve filmu většinou jen mlčí a čumí do zdi. Reálně víc než hlavní interpreti baví množštví zdařených vedlejších rolí typu Blackie apod. Kulturně/obsahově asi velmi důležité dílo, nicméně jako film sám o sobě spíš ne.