Icefist

O rasové otázce v USA doby nedávné bylo již natočeno hodně filmů, ale to nijak nesnižuje hodnotu Černobílého světa. Ten je podán naprosto přirozeně a upřímně a i přes delší stopáž mu nechybí tah na branku. Emma Stone je sice uváděna v obsazení na prvním místě, ale ještě více zaujmou vypravěčky příběhů. Ty hrají jednoznačně prim a to jak po příběhové stránce, tak po té herecké. Uvažoval jsem i o absolutním hodnocení a asi bych ho i bez ostychu dal, kdyby bylo ještě zajímavější hudební složky. Moc potěšil zejména Bob Dylan a takhle se dalo podle mého vytěžit víc kladných bodů. Ale i tak nádherných 90 %. Oblíbená část- vydražený koláč maminkou

Klíčovou otázkou zde je: daří se tvůrcům vytvořit odpovídající atmosféru? Naštěstí mohu odpovědět jednoznačné ano. Celý úsek oživování v nemocnici jsem ani nedýchal a vůbec jsem v té době nemyslel na to, že vím jak to dopadne. I ostatní minipříběhy tu ale mají své pevné místo a všechny dohromady precizně zakomponované dávají vzniknout přesvědčivé mozaice. Souvislosti a drobnosti, nad kterýma by člověka ani nenapadlo v kontextu s danou událostí přemýšlet, jsou vyobrazeny neuvěřitelně přirozeně. Já doporučuji. 90 % Oblíbená část- proces naložení do letadla

Co se mi na Království líbí nejvíc? Asi to, že nevykresluje příběh jen z jedné (americké) strany, ale nechává diváka nahlédnout i za arabskou oponu. Nejsou tu totiž jen záporáci, ale je zde i několik místních klaďasů, kterým je věnován sice relativně malý, ale přece jen nějaký prostor. A to je nesmírně osvěžující, protože si dokážu bez problémů představit, že se tvůrci mohli věnovat jen osudu čtveřice z USA a diváka tak připravit o to pověstné něco navíc. Takhle máme nejen flák, ale i koření. Prakticky nemám výtky k hereckému obsazení, hudba na jedničku, kamera umí vykouzlit ohromující momenty. Co ještě dodat? Asi už jen hodnocení- 100 %. Oblíbená část- závěrečná duální prostřihová scéna před titulky

Dlouho jsem neviděl tak nekompromisní a naturalistický válečný snímek. Podobné filmy vznikají ve slušném množství, ale v podání jihokorejců to má prostě něco do sebe. Příběh je uvěřitelný a diváka táhne, vůbec vám nepřijde, že stopáž čítá bezmála dvě a půl hodiny. K vykreslení postav také nemám větší námitky. Takže proč ne. 80 % Oblíbená část- proměna jednotky po návštěvě vesnice se studnou

Na první pohled nic pro mě, ale holt když tam hraje slaďoučká Annička Kendrick, tak jsem neodolal. A nakonec to ušlo. Příběh tady samozřejmě člověk nemůže hledat, ale postavy umí zaujmout a hudební stránka jakbysmet, přestože jako rocker/metalista jsem znal jen minimum písní. Humor také funguje, několikrát jsem se naprosto upřímně zasmál. Kde bych určitě ubral, to bylo zvracení, které mi přišlo až moc přes čáru. Ale jako jednohubka v pohodě. 70 % Oblíbená část- "Asi bys měl vypustit burgery, 22 ti nebude věčně." "Myslim, že jsem dobrej."

Určitě to není špatné, ale v mých očích nejde ani o trhák. Kapitán tu dostává zabrat snad jako nikdy jindy a divák s ním tak navazuje intenzivnější sounáležitost. Proč ne- v dnešní době to je v kurzu. Já už si ale Marvelů zvykl na slušnou porci zábavy ve smyslu vtípků, špičkování a poťouchlostí a to zde vlastně skoro absentuje. Spoustě lidí to bude po chuti, vážnější notu ocení a jim můžu vzkázat jen: proti gustu... Já mezi ně ale nepatřím a doufám, že u druhých Avengers se zase budu bavit. Protože tak mi to sedí víc. 70 % Oblíbená část- postupné přistupování do výtahu

Dá se udělat snímek o vraždě vznešeně a poeticky? Na tuto otázku vám přinese odpověď Pevné pouto. Pokud se vám bude líbit tolik co mně, pak si budete moct jednou provždy odpovědět kladně. Když vám nesedne, tak holt hledejte dál nebo zlomte nad mým úvodním dotazem hůl. Bál jsem se velkorysé stopáže, ale nikdy to nezašlo tak daleko, že bych se začal nudit. Naopak různorodé scény jsou dávkovány vhodně a leckteré vykreslené obrazy vás přímo uhranou. Vizuální stránka je bez diskuze nejvýraznější předností a přestože se najde i pár záporů, film stojí za to vidět. 80 % Oblíbená část- zbarvení odkvetlého květu v otcově ruce

Jestli v Americe žijou i takovýhle burani, tak to teda potěš koště. Dlouho jsem nelitoval, že jsem na něco koukal, a tak bylo jen otázkou času, kdy se "zadaří". Zadařilo se v tomto případě. Absolutně nechápu, co kdo sledoval natočením tohoto filmu a já vydržel až dokonce jen a pouze díky zajímavé Juno Temple. Jinak hrůza a nikdy víc. 20 % Oblíbená část- scéna s oblékáním šatů

Sedm psychopatů mi nesedlo ani v akčních momentech, ani v klidných fázích. V prvním případě byl snímek až moc ujetý a v tom druhém zase nudný a nezáživný. Já jako divák jsem se neměl čeho chytnout a neustále jsem jen tápal. I titulková scéna byla již dopředu průhledná. Kdybych měl přecijen něco pochválit, tak několik dobrých záblesků neortodoxní postavy Sama Rockwella, ale když si to vezmu kolem a kolem, tak mě nenapadá, proč dát víc než podprůměrných 40 %. Oblíbená část- myšlenka vrahů seriových vrahů

O sport zde jde až v druhé řadě, slouží spíše jako výstelka. Na prvním místě se řeší vztahy a ne úplně špatně. Nejvíce ale musím vyzdvihnout hudbu, která přicházela vždy kdy měla a dokázala zaujmout. Herecky solidní a tak největší rezervy jsem viděl ve faktických chybách co se basketbalu týkalo. Celkově ale nezklamalo. Od mého hodnocení lze odečíst deset procent v tom případě, pokud nejste milovníci filmů spojených se sportem. Já jsem. 70 % Oblíbená část- odkrytí pointy dramatické linky v baru