For Fun

Martin Dejdar je Velký omilostněný krocan.

Výsostně politický námět se ve filmu obešel bez politiky. Snímek je plochý, nediskreditující, manýristický a plný klišé. Režijní vedení herců nelze vypozorovat. Voice over komentář? Nenechte se vysmát! Snad jen kamera a střih stojí za tu jednu hvězdu.

Nemyslím, že by Vian zvracel, a taky si nemyslím, že by dostal infarkt jako u první filmové adaptace jeho novely Naplivu na vaše hroby. To ale zdaleka neznamená, že by skákal do vzduchu radostí. Gondryo estetika do filmu sedí velice příjemně (neumím si představit, že by to zfilmoval Hollywood), nicméně absurdno v první polovině filmu dostává na můj vkus příliš zábavný a úsměvný nádech. Druhá polovina filmu, ve které se barvy postupně vytrácí až do černobíla, ve mne naopak vzbudila kýžené pocity, které jsou srovnatelné se čtením románu, jehož jsem zapřísáhlým fanouškem. Co se týče hereckého obsazení, tak asi jediný, kdo splnil naplno mé očekávání, byl Nicolas. Nebyl jsem schopen akceptovat Audrey Tatou, ačkoli je i přes svůj pokročilý věk stále roztomilá, Chloe jsem si vždy představoval ještě více zasněnou a především blond. Na konci filmu jsem si však oddechl, jak se s nelehkou adaptací Gondry vypořádal. Bál jsem se kardinálního průšvihu a tento snímek jím není. Skutečnost, že při opětovném čtení oblíbené literatury si člověk buduje nesplnitellné požadavky na vizuální zpracování, je rubem každého pokusu o adaptaci. Po shlédnutí Pěny dní na plátně však mohu s čistým srdcem prohlásit, že Gondry se snažil, co to šlo.