kocik1

Pokus o české Amores perros střihnutý anděly. No, kdybychom odebrali ty anděly, možná.... 50%

Celá pohádka stojí za prd, ale slovní přestřelky mezi Ljubou Skořepovou a Miroslavem Vladykou jsou parádní, plné suchého anglického humoru i mistrovství svých propagonistů. Čili pohádka odpad, Skořepová s Vladykou za 5*, průměr jsou 3.

...a takhle to dopadne, když je komedie přeplněná černým humorem tak brutálně, že všechno se tam už nevejde a něco musí ven. Blbé je akorát to, když je to ten humor. Je to prostě volako násilné, neobratně vypointované a méně je někdy více.

Miluji tahle americká morální procitnutí a sebezničující závěrečné proslovy. Divák uroní slzičku, nebo se jich radši spustí rovnou vodopád, proč šetřit, když to nic nestojí, že jo? Vztahy se napraví, nemocní se pozvolna uzdravují a po závěrečných titulcích bude všechno zalito sluncem.

Když se nám lež chichotá, může za to Fikota. / Pro mě jeden z několika nejpovedenějších českých počinů porevolučních let. Na prstech jedné ruky by je člověk spočítal....

Život nehraje fér a za komoušů hrál fér jen s některými. Díky za každý český film, který nám tak trochu sahá do svědomí (krom Fair play viz. třeba Habermannův mlýn) a nehraje si na nekonečnou variaci na Švejka.

Naprosto geniální nadčasová vizionářská záležitost. Natočit toto v roce 1971 a zůstat moderní a kontroverzní i po 45. letech od vzniku, to se fakt nevidí.

Novoroční překvápko HBO mě tedy nijak pozitivně nenaladilo. Snad, kdyby zůstalo jen u sci-fi, kteréžto jako tématu aspoň nerozumím, bych se do žádného komentáře ani nepouštěla. Jenže tady chtěl být Nolan papežštější než papež a tak se pustil taky do vztahového dramatu, ve kterém selhal na plné čáře. Už začátek plný motivačních mouder vykřikovaných hlavním hrdinou působí podobně jako když experimentální divadlo postaví své představení jen na pořvávání propagandistických hesel. Následuje srdceryvná scéna otce samoživitele, který se slzou v oku pro větší efekt opouští milovanou dceru a zanechá ji v péči neznámého dědka, kterého viděl poprvé v životě. No tfujttajbl. Takové papundeklové berličky, které mají primárně dojmout diváka, mě obvykle dostávají do averze k celému dalšímu příběhu, a že to ještě není konečná.... Když si vzpomenu, že jsem přemýšlela, že bych na tuhle lacinou agitku šla dokonce do kina, hřeje mě ušetřených 159 Kč v kapse možná intenzivněji než když přiložíte do kamen brikety.

Navzdory mírné pachutí čehosi lepkavého, něčeho, co by nikdo z nás nechtěl zažít na vlastní kůži, podařilo se tvůrcům natočit nesmírně decentní melodramatický film, který člověka donutí k přemýšlení. Vyzdvihla bych výkony obou hlavních představitelů, protože jak Eddie Redmayne, tak Alicia Vikander byli oba vynikající. Śkoda jen, že Gerdě a jejím pocitům bylo dáno ve snímku málo prostoru, takže z filmového zpracování sice vyšla jako dokonalá, tolerantní a obdivuhodná žena, ale... i ona jistě měla své pocity, protože ulehnout večer do postele k manželovi a ráno se vzbudit vedle kamarádky s ní muselo pěkně zamávat. Bohužel, toto bylo ve filmu upozaděno a možná bych ještě ubrala na celkovém melodramatickém vyznění snímku, i když tady se to dalo unést.

Kdyby Moderní Popelku natočil třeba Tarantino, určitě by neopomněl zdůraznit tupost zamilovaného Austina, který, i když Popelce několikrát šlápne na nohu či kuří oko, nepozná ji. To ale Sam vůbec nevadí, přesto za ním přileze do šatny a udělá ze sebe přede všemi kašpara. Tohle není Popelka, moderní ani nemoderní. Tohle je unifikovaná americká romantická sr...a o lásce ze střední školy.:-(