annihilation

Jak to tak už u podobných snímků bývá, tvůrci uchopí skvělý nápad a nechají ho pomalu proklouznout mezi prsty. A to jen proto, že se ho neobtěžovali ho dotáhnout, přidat mu ještě kapku šarmu, protože nechali diváka příliš brzy odhalit konec. samotná idea s otevřením pomyslných dveří do mezisvěta pomocí hypnózy funguje skvěle - navíc v mysteriózním žánru tato laikům hluchá témata působí téměř vždy naprosto skvěle. Jenomže po skvělém startu snímek zpomaluje a začíná pokulhávat, protože jeho nitky nejsou zase tak složitě spleteny, aby uspokojily choutky náročného diváka. A snaha obohatit příběh o krizi středního věku je také zbytečná, protože není hlubinně propracovaná, spíš působí jako jakýsi prázdný výkřik, který měl upoutat milovníky plytkých lidských dramat. V rámci tohoto žánru ale můžeme snímek s klidem zařadit do lehce nadprůměrných, neméně také díky skvělému hereckému umu výrazného Kevina Bacona a příjemné atmosféře vrcholných devadesátých let.

Roztomile utopických filmů, které nepůsobí jako naprosté klišé je pomálu, tento nad nimi vyčnívá, protože myšlenky podává pomocí odlehčeného humoru a svěží absurdity. Téměř banální příběh o mimozemšťance, která se planetě Zemi ocitá před řadou zbytečností, rozporuplností a především před lidskou arogancí a povýšeností v plné kráse, se rozplétá do jemně sociálně-kritického snímku, který navzdory zpochybňování zbytečných hodnot pobaví a připomene doby květinových dětí. A pozor, za celou dobu se objeví jen jeden velký filmový kýč!

Literaturou neposkvrněná duše možná snímek může hodnotit jako docela ucházející a místy napínavou detektivku, ale pokud jste Poa četli, ne-li přímo jeho knihy zbožňujete, zklamání nejspíš bude na místě. Je sice vidět, že tvůrci pročetli umělcův životopis, povídky i básně, ale i pár faktických nedostatků pohřbí skutečnost, že díla úplně pomíjí a používají je jen jako nástroj, který má posouvat příběh dál. Je sice pravda, že postavu Edgara Allana Poa velmi dobře ztvárnil John Cusack, který je nejen talentovaný, dokonce se i na roli neobyčejného spisovatele velmi hodil, snad i této postavě přináší dosud nepoznaný charakter, ale ve scénáři visí něco, co jeho postavě bere smysl - arogantní reakce, vzletné výstupy a láskyplná vyznání se přímo příčí představě spisovatele, který musí hledat inspiraci v pitvání mrtvol. Pokud chtějí tvůrci stavět film pouze na hlavní postavě, o což v tomto případě šlo, protože zbytek rolí je téměř nevykreslen, musí ji více propracovat, věnovat se jejím pohnutkám, nechat diváka uvěřit, že jde o reálného člověka a ne o uměle vykonstruovanou figuru, jejíž magnetismus spočívá v tom, že cituje ze svých vlastních knih. Je chyba ohánět se talentem Poa, když nemáte stejně dobrou fantazii, smysl pro dekadenci a nejste vyzbrojeni perfektní dedukcí. Všichni od něčeho tak křiklavého jednoduše budou očekávat silný zážitek a ne jen jednoduchou zápletku s použitím několika povídek, jednu jedinou kloudnou dedukci od samotného pana P. a jeden jediný nápad, který není už od začátku zcela předvídatelný. Film plave sám v sobě a nechytá se břehu, od všeho má kousek, ale víc už nic.

Od Grahama Linehama jsem čekala mnohem víc. První a poslední díl měl radši úplně vynechat - mohly se v klidu jmenovat Katastrofa a Klišé, zbytek seriálu byl ale dost povedený a opravdu jsem se zasmála. Z největší části to atmosférou připomíná další Linehamův počin - Father Ted, na který si divák také musí zvyknout, než se do něj zamiluje. Na poli současného repertoáru seriálu o ničem je to určitě nadprůměr, ale u někoho tak talentovaného, podprůměr. Doufám, že se další série ustálí na kvalitnějším bodě a půjde o lepší podívanou.

Byla jsem hrozně natěšená, protože představa hororu s výborným Danielem Radcliffem z prostředí viktoriánské doby, mi perfektně ladila. Jak jsem se jen zklamala. Celý snímek je víceméně nudný. Když není nudný, tak je plný hororových klišé nebo velmi nezdařilých efektů, které mají zapůsobit při rádoby-lekacích scénách (konkrétně mluvím o vyobrazení samotné ženy v černém), ale bohužel se ani neleknete, protože poznáte, kdy a i co přijde. To už tvůrci rovnou mohli napsat pod obraz: "Teď na vás něco bafne!" a vyšlo by to nastejno. Příběhem vás sice provází dobrý herec, ale jaksi ani nedostane prostor, aby něco zahrál, protože se přesouvá ze strašidelného domu do divné vesnice a z vesnice zase do domu. A to samé ještě párkrát tam a zpátky. Takže pochopitelně očekáváte, kdy film konečně skončí, tedy, ehm - očekáváte, jak se zápletka rozuzlí. A ono ejhle, nerozuzlí. Pointa neexistuje. Takže to svým způsobem vlastně horor je.

Nechápu, jak takováto pitomost mohla dostat nějaké ocenění. Za co? Vážně nevím, jestli mě víc dostalo to trapné podání v podstatě tragického příběhu, absolutní neschopnost herců (jestli je tedy tak vůbec můžu nazvat) nebo nečekané zvraty připomínající americká béčka (potřebujeme milion a ejhle, zrovna ho najdu v popelnici, protože ho tam někdo dal na výkupné). Hvězdičku dávám za mého oblíbeného Ivana Krále, ale doporučuji si ho radši poslechnout, než zkoušet zhlédnout tento nanicovatý počin.

Shia LeBeouf je trapák, Megan Fox rajcovní a auta se mění ve zloduchy. Vážně, nic víc tam není. Dokoukání filmu by mělo být bezpodmínečně zařazeno mezi deseti úkoly pro Herkula.

Vždy jsem tvrdila, že Indiana Jones je výjimka mezi pokračování ve světě filmů - třetí díl se povedl znatelně lépe než první. "No dobře", říkala jsem si, "třeba nebude špatný ani tento návrat na plátno". No a pak jsem viděla tu scénu, kdy se Indiana před atomovým výbuchem schová do ledničky, odletí v ní dva kilometry daleko a pak vyleze ven s šarmantním úsměvem na tváři. A největší korunu tomu dá jeho kamarád, který mu řekne, že se v ní mohl udusit. :D Ne, ne, stokrát prosím ne. Tohle nezachrání ani krásná Cate Blanchett. (Teda asi jen podle mě; ta vysoká hodnocení prostě nechápu..)

Miloš Forman je bezesporu výborný režisér a toho dílo je toho jen dalším důkazem. Rozehrává partii mezi chladnou a despotickou sestrou psychiatrické léčebny a pacientem, který do ní nepatří a dává to okázale najevo. Svým chováním, které vybočuje z davu dodá druhý dech několika dalším pacientům, kteří už téměř zapomněli na to, jaké to je být lidmi. Film je natočen podle výtečné Kesseyho knihy (která je sama o sobě, troufnu si říct, dokonalá), ale je oproti předloze konstruován trochu jinak. Ale tak dobrý režisér si může dovolit pozměnit hlavního hrdinu a dát mu mnohem nápadnější masku v podobě nezapomenutelného Jacka Nicholsona a příběh udělat výraznějším po úplně jiné stránce. A přitom mu tím nesebrat jeho myšlenku a úchvatnou gradaci. Jen kdyby se byl někdo zamyslel nad překladem názvu do češtiny.

Kéž by bylo více takto povedených adaptací Kingových povídek (i románů). "Stůj při mě" je krásně odpočinkový film - ne však v tom smyslu, že by se v něm nic nedělo a to nic bylo vyplněno něčím břitkým s příchutí klišé, spíše odpočinkovým v tom smyslu, že vás svou atmosférou vrátí do dětských let, připomene vám staré kamarády a dobrodružství, která můžete zažívat jen do určitého věku - pak se z nich najednou vytratí něco důležitého, co už nikdy nenajdete. A tento snímek vás tam znovu vezme; dopomůže vám k tomu hlavní hrdina - již dospělý muž, který vypráví příběh, co se mu v dětství stal. Krásně rozliší hranici mezi dítětem a mužem a zachytí poslední moment před jejím překročením. Jak kouzelný je okamžik před procitnutím z krásného snu? Příběh čtyř chlapců vás nenuceně odnese do minulosti a unese vás svou lehkostí a upřímností. Měli jste snad někdy lepší přátele, než když jste ještě byli děti?