Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Horor

Recenze (195)

plakát

Rychlejší než smrt (1995) 

Jakmile je někde Gene Hackman, nemusí tam být žádná jiná hvězda! A i ten nejhorší film na světě by neskončil v propadlišti dějin. tento film sice není nejhorší, ale není ani nejlepší. Typická westernovka, která má vše, co k westernu patří, pistolníky a pistolnice, lehké ženy, souboje, někoho, kdo se mstí. Tečka. Nic jiného se vyzdvihnout snad ani nedá.

plakát

Kung Fu: Legenda pokračuje (1993) (seriál) 

2 hvězdičky - to je spíše z nostalgie. Vidět ten seriál dnes, dostane odpad jako nic! Objektivně vzato... Je to seriál založený spíše na duchovní bázi, v podsttatě pokračování příběhu Kwai Cheng Caina ze sedmdesátých let v podání též Davida Carradina. Jenže zde už je klišé samo o sobě - syn, který pracuje u policie a otec mu občas pomůže, přitom se snaží nalézt duchovní podstatu a vnitřní klid. Je však hezké sledovat, jak se syn Peter proměňuje během čtyř sérií a nakonec je z něj skoro stejně duchovně založený člověk jako je jeho otec. Vše doplňuje příjemná orientální hudba, která dodává atmosféru. To je klad pro seriál. Tento seriál si nekladl za cíl být nejlepším krimi seriálem všech dob, ale řadí se někam mezi klasické krimi a sci-fi seriály.

plakát

Kanibalové (1980) 

Prý kdo viděl tenhle film celý, aniž by z toho omdléval, ten vydrží u televize již vše. Tak jsem usedala jako někdo, kdo vyrůstal na béčkových akčňácích, kde si navzájem sekali ruce, občas i hlavy, kde se stříleli do krve atd. Jenže mě to trochu zklamalo. Až na záběry, kdy byly zabita zvířata (což nebylo hrané a proto se mi to nelíbilo) nějaké napichování na kůl bylo sice drastické sledovat, ale nic, u čeho bych si musela zakrývat oči. Trochu nedokonalou atmosféru tomu dodává hudba, která sama o sobě je příjemná a v tom je právě kámen úrazu. Pokud mám sledovat scénu, kde frajírci vypálí vesnici, připraví lidi o jídlo a střechu nad hlavou a ještě se u toho skvěle baví, s hudebním doprovodem připomínající dětskou ukolébavku, to je už trochu nepřekousnutelné sousto.

plakát

Léto v Itálii (2013) (TV film) odpad!

Člověk má náladu na romantický film a vsadí na jistotu, na německé klišé, které však většinou dodá to, co je slibováno, tedy romantickou náladu. Po několika extrémních klišé (největší asi, když hlavní hrdinka píchne a kdo jede kolem a zastaví ani ne dvě minuty po nehodě? No přece její na konci budoucí partner, to se snad nestává ani ve snech) jsem film vypnula a doteď toho nelituji.

plakát

Oči šílenství (2006) 

1 hvězdička za atmosféru, druhá hvězdička za konec (a za to, kdo vlastně ve filmu zemřel a nezemřel, což vlastně popírá nepsaná pravidla podobně laděných snímků), třetí za minimální použití hudby, a přesto film gradoval. Mínusy: 3/4 filmu jste nuceni poslouchat hysterické vískání pubertálních holek (chápu, že ta situace je stresující, ale nemusí to kazit celý film), fekální scény a mnohdy stupidní konverzace.

plakát

Vzkříšení duchů (2007) 

Nebylo by fér dát tomuto filmu odpad, protože po ohodnocení Vraždícího buldozeru (od stejného režiséra) je znát trochu rozdíl. Tento film tak o 2,5% povedenější než jeho výše zmíněný hororový kolega. Má trochu povedenější hudbu a atmosféru, děj však opět negraduje, legračně působí i duchové, kteří vůbec nepůsobí jako duchové, ale spíše jako parta puberťáků na školním představení o strašidlech. Ještě jim chybí prostěradlo. Špatné obsazení, kde se daly postavy rozlišit jen podle barvy vlasů (blondýna, zrzka a dvě brunety, bohužel obě dlouhovlasé), což v temném prostředí sklepa vás neustále bodá otázka: "Tohle je která? Tohle je která?". Efekty byly trochu lepší, ale pořád to působí jako amatérský film, který nemá s hororem nic společného. Spíše se vám může stát, že se vám bude honit hlavou myšlenka o tom, jak vůbec někdo něco takového mohl vypustit ze střižny.

plakát

Vraždící buldozer (2009) odpad!

Naším cílem bylo pustit si další extrémně stupidní film. Což se nám podařilo, jen jsem netušila, že to bude až tak přesné! Co k tomu dodat, postavy jsou trapné, stejně jako dialogy (ty teda perlí obzvlášť). Hlavní hrdina si nejspíš myslí, že se stačí tvářit po celý film zasmušile a PIC! role týpka, co vyšel z vězení, je na světě! Ještě smutnější je fakt, že to režisérovi očividně stačilo. Děj se pořádně nevyvíjí, nechápu postavy, které, když vidí, že se na ně valí buldozer jako kráva, jen stojí a čekají, až je rozmašíruje. Paní ve filmu ukázala svoji neuvěřitelně silnou stránku, když na konci, kde se málem stala obětí této mašiny a jejího lidského poddruha, byla na konci naprosto v klidu, opět nepochopení laxního přístupu režiséra. Takže na filmu jsme se velmi pobavili, nad stupiditou dialogů i jednáním postav. Na závěr snad jedno povzbuzení pro nadějné, mladé filmaře bez talentu: Natočit stupidní film, to je taky umění.

plakát

Marley a já (2008) 

O čem ten film vlastně je? O nějakém páru, který má pejska. Pak se jim narodí děti a ... konec jsem již prospala. Jako člověku zajímající se o výchovu a výcvik psů mě neskutečně iritoval fakt, že oba mladí manželé nebyli schopni za celých těch několik let vychovat svého psa, což pak vedlo k tomu, že Jenny z něj byla skoro na prášky, když jí několikrát vzbudilo dítě. Takže spíše než užívání si jakžtakž oddechového filmu jsem se neustále prala s myšlenkou, proč si takoví lidé pořizují psa? Vždyť to měla být náhrada za miminko, o to víc se pak mohli snažit pejska vychovat. V podstatě celý film celkem o ničem, ale název je výstižný, postava Owena Wilsona je více v popředí spolu s retrívrem, zatímco Jennifer Aniston jen doplňuje. Pořád ale je to příběh spíše dvou manželů, kterým občas skočí pes do záběru.

plakát

Psí poslání (2017) 

Je to film, který pochopí jen pejskař a milovník psů. Ten v něm najde atmosféru, ten pochopí bolest, když se v minulosti musel loučit se svým miláčkem, vzpomene si, jaké to je, když k němu pejsek přijde, aby ani jeden nebyl sám. Patetické? Neřekla bych, prostě někteří z nás ví, že jsou pejskové úžasní a tenhle film to dokázal tím nepatetickým způsobem ukázat. I když rozuzlení bylo předvídatelné od začátku filmu, jen jsme čekali, jak k tomu vlastně dojde. Takže všichni, kteří nemáte k pejskům nějaký vřelý vztah, vy ten film pravděpodobně prozíváte a vaše oči budou trávit asi většinu času ve sloupovité poloze. Film nemá v podstatě děj, není tam zápletka, nečeká se na vyústění nějakého dramatu, prostě si běží svým tempem a skoro až dokumentárně ukazuje několik životů jedné krásné čtyřnohé duše.

plakát

Jih proti Severu (1939) 

Jeden z nejlépe natočených filmů všech dob, co si budeme nalhávat! Atmosféra války, kde se naděje a nadšení do boje mladých mužů změnilo tak rychle v beznaděj a strach, kde každá postava má svoje osobité charisma a nestane se, že by se dva lidé protínali v podobě (nemyslím té fyzické). DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER!!! První část je jednoznačně na 5 hvězdiček! Nádherně zpracované, je to opravdu vyšperkované. S druhou částí je to trochu horší. Mele se tam trochu páté přes deváté, film ztrácí na atmosféře, i když jsme film zhlédli najednou, takže jsme byli stále plni dojmu a pocitů z první velkolepé části, proto přišlo místo kýženého konečného WOW efektu spíše zklamání a opadání zájmu. Ani postava Scarlett se nějak výrazně nerozvinula, i když o vše přišla, sáhla si na dno, dokázala vše vybudovat vesměs sama, čekala jsem, že se v ní něco pohne a přestane být tou nafrněnou, rozmazlenou slečinkou, což se nestalo, to pro mě bylo asi největším zklamáním, i když nakonec si uvědomila, že to, čím na začátku opovrhovala, je vlastně pro ni smyslem života, čekala jsem ní trochu víc. Avšak to, že nakonec film nedopadl jako klasický happy end a ti dva spolu nezůstali šťastni až do smrti, bylo trochu příjemnou změnou v záplavě většiny romantických filmů, kde se jen čeká, jak dva milenci spolu nakonec skončí u oltáře.