Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (183)

plakát

Ďáblova dílna (2007) 

Dobře natočený snímek z prostředí druhé světové války, ale trošku z jiného pohledu. Válka se dala vyhrát také jinak, než prolitím krve a nekonečnými boji. Skutečný příběh o skupince Židů, kteří sice unikli smrti, číhající v koncentračních táborech, ale svým způsobem se upsali ďáblu = nacistům, pro které se stali důležitým článkem ve vývoji války. Prostředí a autentičnost se drží na výborné úrovni a i když to vypadá, že nacisti hýčkají Židy jako v bavlnce, tak opak je pravdou. Vždy, když je potřeba srazit je zpátky na zem, tak to udělají a to mnohdy brutálním způsobem. Trošku mi ve snímku chybělo takové to psychologické rozpoložení Židů, kteří měli prakticky svět ve svých rukou a mohli se rozhodnout. Určitě mohlo být více konfliktů a nakonci vzpoura a třeba i drastické zakončení... ale to byly jen moje domněnky, protože fakta jsem opravdu neznal. Takhle mi přišla Ďáblova dílna trošku ochuzená. Líbily se mi herecké výkony všech zúčastněných, v čele s výborným Karlem Markovicsem. Závěr? Po všech těch válečných vřavách, trošku jiný pohled na válku a její krutou tvář. Více dramatičtější spád by snímku jenom prospěl, ale i tak to není špatná podívaná...

plakát

Bio Ráj (1988) 

Výjimečný příběh = výjimečný film! Přesně to Bio ráj bez okolků je. Možná Vám to během sledování nepřijde, ale po skončení zcela určitě. Protože až potom si přeberete a utřídíte myšlenky a zjistíte, jak krásný to byl film. Ten hřejivý pocit ze sledování něčeho smysluplného je k nezaplacení. Snímek bych rozdělil na tři části. Roztomilý začátek, poněkud slabší a unuděnou střední část a sentimentální konec, čerpající z nostalgie. Já bych hlavně vyzdvihl úvodní část, kdy sledujeme malého chlapce Salvatore a jeho "náhradního otce" Alfréda (mimo jiné oba jejich představitelé předvedli výborné herectví), jak k sobě hledají cestu a pomalu v sobě pěstují své osobnosti. To vše za nepříznivého prostředí poválečné bídy, kdy je jejich jediným úkrytem a zároveň útočištěm, promítací kabinka kinosálu. Stará, nevzhledná, špinavá, ale přesto, mající své kouzlo a píšící neobvyklý příběh přátelství! Především tahle část mi zůstane v paměti asi nejdéle. Závěrečná část je už pak podle očekávání dojemná, s krásnou tečkou (dárkem) na konci. Nutno vyzdvihnout hudbu Ennia Morricone, jež byla decentní, ale mistrovská! Závěr? Velmi dobře natočený film, při jehož skončení budete mít pocit, že jste celou životní pouť hlavních hrdinů absolvovali s nimi a nostalgie Vás nemine, stejně jako je. A to je známka kvality!

plakát

Dopisy z Iwo Jimy (2006) 

Další "filmík" do sbírky Clinta Eastwooda se celkem vydařil! Takový jeho průměr, ale jestliže jej srovnám s jeho posledními filmy, tak těžce zaostává! Jsem rád, že konečně někdo natočil válečný film z pohledu Japonců! Pořád dokola slyšet, že Američani jsou nejlepší a Japonci jsou ti "špatní" mě už unavovalo! Zde se alespoň ukázalo, že "hajzli" nejsou jen Japonci, ale i Američané! Nezáleží na národu, ale na každém člověku, což tento film krásně vykresluje! Technicky je to uděláno na nejvyšší úrovni, všechna akce, výbuchy, prostředí jeskyně, vše je uděláno velmi detailně a dotažené dokonce, ale co film nejvíce shazuje je scénář! Nebo režie? Clinta obdivuji, ale tady jej musím shodit! Scénář i režie byly nominovány na Oscara, ale někde se stala chyba! Celá bitva o ostrov je pojata velkolepě, alespoň co se týče začátku (siréna začne troubit, letadla burácejí a bombardují vše živé) ale co to? Pak nastane zádrhel! Pořád se kecá a kecá a kecá, sem tam nějaká střelba, ale vše působí staticky! Vůbec bych se nebál "ukrojit" z předepsané stopáže i 45 minut! Protože takhle se tempo jen vleklo, natahovalo a vytvářelo nehoráznou nudu! Konec také nijak negraduje a finální hlavní útok byl spíše pro smích! Jako Čech, japončíky asi nikdy nepochopím a zaplať Pánbůh, že je už po válce! Hudba stojí na několika tónech piána, což nezní špatně, ale je to málo! Japonští herci hrají vesměs obstojně! Závěr? Na to, jak se snímek rozjížděl, z něj nakonec nevylezlo nic mimořádného! Ač nerad, tentokrát si myslím, že to padá na vrub Clinta, který jej mohl natočit lépe...

plakát

Tajemná řeka (2003) 

Musím teda říct, že od Clinta jsem zvyklý na lepší kousky... tohle je jen obyčejný thriller a i když se začátek velmi slibně rozjížděl (dětství apod.), tak ta nepředvídatelnost, kterou na mě v úvodu tento snímek působil byla už v polovině filmu snadno průhledná. Tím ztrácí film svůj náboj a divák už jen přemýšlí, jak bude ten konec podáván... a narovinu říkám, že nic moc... Vždyť z takového příběhu musí doslova prýštit emoce, pokání, zpitování svědomí atd (něco jako v Reservation Road). Neříkám, že to v Tajemné řece nebylo, ale je to podáváno v takovém útlumu! Prostě to nedokázalo zaujmout! Někomu může přijít zakončení dobré, ale mě teda ne! U Clinta je zvykem, že "spravedlnost" nevítězí a né jinak tomu je tady, ale mělo to být spíše naopak! Takto to nedokázalo ani chytnout za srdce, ani nijak rozběsnit, takže takové nemastné neslané! Herci hrajou dobře, to jo, ale ani jednoho bych neviděl na oscara! Od scénaristy Briana Helgelanda jsem čekal více! On už několikrát dokázal, že vymýšlí výborné, silné příběhy, ale tohle je jen průměr! Vše je jen na povrchu, ale nic nejde do hloubky! Závěr? "Velká" jména ve všech důležitých kategoriích (režie, scénář, herci) předurčovala film k něčemu velkému, což umocnilo i mé očekávání, ale nic víc, než průměrný thriller s dobrými hereci od toho nečekejte...

plakát

Madisonské mosty (1995) 

Clint opravdu ví, jak dojmout diváka. Tentokrát hraje na romantickou strunu a opět se mu to vyplatilo. Je zde vyprávěn kratičký příběh lásky, respektive síla lásky a dobrodružství proti síle rodiny a domova. Abych řekl pravdu, tak jsem se silně nudil a usínal, protože spád snímku není nikterak strmý. Ale... Tak jako drtivá většina romantických filmů i tento kontruje na konci. Posledních 20 minut mě (s nadsázkou) vytrhlo ze spánku a po tom všem mě to spolehlivě dokázalo dojmout! Což obdivuji, protože už jsem nedoufal v obrat. Důraznou výtku bych měl k rušivému elementu během vyprávění příběhu - jejich dětem, které postupně vstupovali do děje (už to tady někdo vyčítal). Na začátku mi to nevadilo, ale tam už to mělo skončit a měli nechat rozvinout děj a atmosféru! Jinak ale dobrá režisérská práce a samozřejmě hvězdné obsazení obou hlavních rolí. Clint předvádí svůj průměrný výkon, s tím rozdílem, že se alespoň párkrát usměje. Na Meryl Streep mi nezbývá nic jiného, než pět ódy! Fantastický, pestrobarevný výkon hodný Oscara! Hluboká poklona! Závěr? Madisonské mosty je snímek v mezích žánru vyzrálejší a proto působí dost nezáživně. Je protkaný jak nudnými, tak hlavně na konci silnými momenty a hodně jej táhne špičkový výkon Meryl.

plakát

Repli-Kate (2002) 

Nemůžu si pomoct, ale já se bavil. A to dost. Hloupých amerických komedií je hromada, ale jestliže mám s nimi porovnat Repli-Kate, tak je to určitě nadprůměr. Neobvyklý námět o replice toho či onoho člověka není nikdy na škodu a už toto téma samo o sobě dává vzniknout spoustě vtipným konfrontacím. Snímek tak příjemně ubíhá a díky vhodnému dávkování humoru jsem se ani nestihl nudit. Celý snímek se točí kolem Ali Landry (Kate), která je nehorázně sympatická a pravděpodobně "udělá" většinu mužského publika a ženského možná taky. Takovému typu komedií prostě musí vévodit nějaký sexsymbol, ať je na co koukat a tady je navíc velmi vkusně vložený. Kromě ní se zde představily známe žánrové tváře, jako třeba Eugene Levy či James Roday. Závěr? Příjemná komedie, která díky svému námětu zaujme, pobaví a do jisté míry i ponaučí.

plakát

Ten Největší (2007) 

Typická bezpáteřní komedie, která vaří z vody a v podstatě kromě peprné dávky humoru, nemá co nabídnout. Ale to taky nemusí a nikdo to od ní ani nechce. Jakési ponaučení by se tady dalo najít, ale je jen na oko a vyskytuje se v každém druhém filmu, mající podobný styl. Rob Schneider je prostě exot a zvládá všechno. V komediálním žánru patří k těm nejžádanějším a nejoblíbenějším hercům, takže z téhle stránky si nelze stěžovat. Začátek filmu mě zaujal mnohem více, než pak průběh a zakončení, protože se z toho postupem času stal cirkus! Ano, toto jedno jediné slovo přesně vystihuje celý film. Závěr? Je to strašná sračka, co si budeme povídat. Ale tyto "Schneiderovy tipovky" si už našly jistý okruh uctívačů, takže i tato bláznivá komedie určitě zaujme a pobaví jak jeho příznivce, tak i ostatní.

plakát

Rec 2 (2009) 

První díl mě totálně odrovnal, to bezdebat. Pokračování mi proto nemohlo uniknout. Ne, že bych byl předem skeptický, ale už jsem "dvojce" příliš nevěřil. [Rec] 2 staví na stejných základech, jako jeho předchůdce, ale už to prostě tak nefunguje. Atmosféra strachu a nepřekonatelné napětí v [Rec] gradovalo a snadno dokázaly diváka pohltit. Tady už divák ví, co čekat, počítá s tím a proto se moment překvapení hledá jen horko těžko. Příběh sice plynule navazuje a ubírá se zajímavým směrem exorcismu, ale už to prostě není ono! Ruční kamera má pořád své kouzlo a extrémní reálnost je na denním pořádku, což je hlavní atribut, kterým se může série [Rec] pyšnit. Závěr? Ono to je v podstatě jako "jednička", ale už tady bohužel nefunguje to počáteční nadšení. Ten, kdo ji neviděl, bude určitě spokojený, ten kdo navazuje "dvojkou" už méně.

plakát

2Bobule (2009) 

Po nebývale úspěšné jedničce, která byla příjemná a svěží, logicky muselo přijít pokračování... A už dopředu se počítalo s tím, že 2Bobule nepřekonají laťku nasazenou prvním dílem. Příběh mladého vinaře a ostatních svérázných postav se už ani nemá kam vyvíjet, takže veškerá další pokračování jsou zbytečná. Také se dalo čekat, že do dvojky vstoupí další vlna známých českých herců, ale bohužel někteří jsou otravní a nejsou ku prospěchu věci. Herecky se mi tady líbila Tereza Voříšková, která dostala trošku více prostoru a nekazila, jako třeba Lukáš Langmajer. Závěr? Z mého pohledu jsem trošku překvapen, protože po úspěšné jedničce se čekal celkem výraznější propad dvojky, ale nestalo se tak. Atmosféra jako v prvním díle se tady nedá nasát tak hluboce, protože se 2Bobule převtělily na klasickou, českou, žánrovou plácanou, ale nezatracoval bych je. Jestli potřebujete zabít čas na zhruba 90 minut, tak tato jednohubka by to měla zvládnout.

plakát

Podivní (2010) 

Už podle námětu jsem si říkal, že to zas bude "báchorka". Filmy s tématikou "zombie" chrlí současná produkce jako na běžícím pásu. Vždyť co může být jednoduššího, než naházet na scénu pár zohavených zombíků, pár přeživších lidí a řežte se přátelé! Sice to funguje a o zábavu je postaráno, ale pořád dokola omílat ten stejný systém je zbytečné a ze všech stran okoukané. Některé scény nejsou vyloženě špatné a stojí za pozornost, ale zbylá většina jich je tupých a ohraných tak, že není o co stát. Také lze ocenit i lekací momenty, ze kterým film dost těží a udržuje diváka v pozoru. Obsazení není špatné, ale žádný z herců nedokáže oslovit výrazněji. Závěr? Nic od toho nečekejte. Je to klasické "béčko" se všemi klady i zápory, které tato třída nabízí...