M.E.K.Y

Jonathan Lynn dal po dlouhých sedmi letech o sobě zase vědět a rozhodně se nepouští do žádných větších akcí. Ale tím lépe. Drží se svého žánru a namixoval svěží krimi komedii, která má mnohem blíže k jeho nejlepšímu filmu (Můj soused zabiják), než k občasným patokům, kterým se bohužel nevyhnul. Humor není vůbec trapný, je lehce nadnesený a snadno stravitelný. Díky zajímavé směsici postav film neztrácí šťávu a rozhodně nenudí. Bill Nighy výborný, Emily Blunt ještě lepší! Právě ona dává snímku šmrnc, protože je nehorázně sympatická a temperamentní. Nebal bych se ji přirovnat k Ellen Page v Juno, ze které jsem měl úplně stejný dojem. Závěr? Jelikož se v dnešní době točí samé dementní komedie, omílající pořád dokola sex, sex a sex, tak si o to víc Wild Target vážím, protože na tom vůbec nestaví a přesto funguje skvěle. V procentuálním hodnocení je to čistých 70%, ale jelikož mě Emily Blunt totálně očarovala, tak si dovolím dát klidně...

O Affleckově Městě se letos mluví hodně, ale já si nejsem jistý, jestli je to vhodný kandidát k tomu, aby měl sílu bít se s "labutí", "sockami" či Počátkem. Affleckova režie má sice pár světlých okamžiků, ale jinak není ničím výjimečná, stejně jako scénář, kterému občasné logické chyby podrážejí nohy. A ani síla herectví to nezachrání. Obsazení rolí není špatné, samé známé ksichty, ale nikdo nemá na to, aby byl výraznější, než ten druhý. Špatný film to není, ale čekal jsem trochu víc, než jen udělat několik bank a pak si v klidu umřít (v některých případech). Vizuál je koukatelný, honičky mají spád, ale nevidím v tom žádnou podstatu. Samozřejmě ona tam nemusí být, ale pak je to na snímek, který pošilhává po nějakém plešounkovi docela málo. Závěr? Průměrný thriller to sice není, ale na to udělat lepší výsledný dojem to chtělo ještě přidat. Město to je, ale o velkoměstu může jen snít.

Těžko říct, co si myslím. Jako drama je to dobré, příběh má co nabídnout a navíc je osazený dobře napsanými postavami, které jsou neméně skvěle zahrány, ale něco mi k tomu chybí. Přišlo mi to takové plané, snad bez emocí, prostě mě to nechytlo. A přitom je scénář fakt dobrý. Obsahuje dvě či možná ještě víc životních situací, které, které se na konci střetnou v jednu, což se dalo čekat, ale trocha dramatičtějšího pojetí a šokujícího zakončení by neuškodilo. Ale co bych ještě nechtěl, že? Taky mě mrzí hudební doprovod, který měl být více výraznější, jak se na Thomase Newmana sluší a patří. Kate Winslet je momentálně herecká stálice a role, ve kterých poslední roky hraje, jí fakt sedí. Závěr? Nechci házet vinu na rejžu, ale na to, jakým námětem je film osazen, to měl být silnější zážitek. Ale pořád platí, že snímek patří do kategorie těch lepší dramat!

Tony Goldwyn, úspěšný seriálový režisér, si vzal na paškál jeden z nejpozoruhodnějších případů, které lze v právním oboru zaregistrovat a natočil to opravdu se vší parádou. Skutečný příběh sourozenců, jejichž lásku nezpřetrhá ani pochybení soudního systému je v prvé řadě o víře, naději a lidskosti a přesně takhle to pojal i režisér. Toto drama nabízí spoustu emocí a přirozenosti, z čehož vyplývá, že herecké výkony jsou opravdu věrohodné. Hlavně pak Hilary Swank, která své pověsti nezůstává nic dlužná. Také chválím výběr Sama Rockwella, který se do role naprosto hodí, protože je to prostě hajzlík, jak se patří. A má na to ksicht. Hudba také přispěla k lepšímu vžití se do postav i celého filmu, takže také chválím. Závěr? Tento skutečný příběh není promyšlený a zbytečně složitý, ale je natočen lidsky, což vyrovnává misky vah.

Východoasijské filmy mám rád, ať už z Koreji, Japonska nebo Číny. Dokonce i některé akční filmy, ale tohle prostě nesnáším! Co? Tyhle "rubačky po šikmoočku"! Tygr a drak, Klan létajících dýk atd. Vždyť celý film je postavený na hlavě a lítá v oblacích, podobně jako většina "superbojovníků", srovnatelných tak maximálně se Supermanem! Kdyby nevznikaly i fakt výborné snímky z tohoto prostředí, třeba jako IP MAN (pochází z Koreji, ale to nevadí), tak řeknu o.k. prostě jsem Evropan a nechápu jejich bezbřehou tradici a kulturu... ale vznikají!! A mi nezbývá než nad Hrdinou kroutit hlavou. Snažit se zakrýt tuto absurditu úchvatným vizuálem? Tak tohle nežeru! Je zde sice celkem dost pěkných záběrů kamery a vyumělkovaných detailů, linoucích se všemi pestrými barvami, ale nedokáže to zakrýt znechucený dojem z jiných složek. Závěr? Vypadá to, že Hrdina rozděluje diváky a dva tábory. Ty spokojené a ty, kteří to nedokážou rozdýchat... jestliže už tušíte, že patříte do druhého tábora, obdobně jako já, tak na to ani nekoukejte, protože se vydáte tak maximálně na jednu velkou pouť, plnou nezájmu, nudy a zívání, ze které si v tom lepším případě odneste alespoň krásné sny.

Neumím si pomoct, ale tento polský film je prostě geniální! Kdo by čekal, že u našich východních sousedů vzejde film, který si razí svou cestu a vymyká se veškerým filmovým kritériím. Den cvoka (jak už název napovídá) je jedna velká šílenost. Jeden den zdánlivě neobyčejného člověka se stává jednou velkou poutí za hledáním klidu a míru. Tempo filmu se někdy jeví dost ukňouraně, ale nebojte, nuda vás nečeká. A to jen a pouze díky extrémně vyšinuté hlavní postavě – frustrovanému intelektuálovi Adamovi, který jednoduše nenávidí celý svět! Lidi, psy, ptáky, zvuky, prostě všechno kolem sebe. Je příliš zakonzervovaný a téměř každá jeho činnost je předem nalajnovaná. Rituály jsou jeho každodenním chlebem a chraň Bůh, jestli je poruší nebo neudělá. Přes to prostě nejede vlak. Díky každodenním nevyhnutelným konfliktům v sobě naplňuje sopku, která může kdykoli vybuchnout. A to je právě silná stránka filmu – spousta absurdních a humorných situací, které zní v polštině opravdu neuvěřitelně zábavně! Adam je zahleděný do sebe, trpí samomluvou, provází nás celým snímkem a nechává nám nahlédnout do své hlavy, kde není jen jeho permanentní nespokojenost a zloba, ale také bohaté myšlenkové soukolí, životní moudra a pravdy pravdoucí. Díky tomu se může zdát Adamovo pohlížení na svět i sympatické. Aby diváka přesvědčil, co činí a děla, chtělo to také zdařilý výběr ústřední role. A na rovinu říkám, že bez Marka Kondrata by snímek nebyl tím, čím je. Opravdu velice osobitý herecký výkon. V některých scénách mě dokázal naprosto odrovnat smíchy (třeba chvilka angličtiny se synem :D). Konec se mi velice líbil, protože si autor sám odpověděl a zhodnotil tento film, tento život, tuto postavu. Těmito slovy bych i já zakončil tento názor: „Příteli můj na této dlouhé cestě. Vybudoval sis tuhle temnou hromadu rituálů. Vedeš život termita, chráněný od slunečního svitu. A i když tě každý den přivádí na pokraj šílenství, tyto rituály jsou tvým štítem, tvou ochranou proti větru, přílivu, hvězdám i citům. Dost sil tě stojí, abys nezapomněl na své lidství. Hlína, z níž jsi byl vytvořen vyschla a ztvrdla. Nikdy už se v tobě neprobudí astronom, hudebník, altruista, básník nebo člověk, kteří v tobě třeba kdysi dleli.“

Škoda, že už je shrnutí filmového roku 2010 za námi, protože tento snímek s velice výstižným názvem, bych označil za jisté překvapení roku. Hodně milé překvapení. Frantíci jsou považování za milovníky žen a z toho těží i (K)lamač srdcí. Šarmantní snímek, šarmantní a charismatický hlavní představitel Romain Duris, kterému ženy padají k nohám a navíc je sympatický i pro druhou polovinu populace, krásná a tajemná hlavní představitelka Vanessa Paradis, líbezný hudební doprovod a neotřelý nápad s rozbíjením vztahů, dává vzniknout idylickému slaďáčku, podpořenému romantickými destinacemi, který sice přináší i snůšku klišé, hlavně na konci, ale dá se to odpustit. SPOILER!! Už to vypadalo na otevřený konec, jako v Lítám v tom, ale happyend přece jen nastal, ať je každý spokojený. SPOILER!! Závěr? Konečně zase snímek, co dokáže zabrnkat na romantické struny a dokonce být i vtipný.

Uf... konečně mám tuto nekonečnou sérii zasebou. Nemá smysl být přehnaně krutý, protože poslední 3-4 pokračování šla kvalita strmě dolů a přímo úměrně šlo dolů také divákovo očekávání. Já nejsem zklamaný, proč taky, když je předem jasné, co očekávat. Člověk by řekl, že dál se prostě už zajít nedá, ale zase to jsou nehorázná jatka a chuťovky pro opravdu libové diváky! To je primární cíl - zmasakrovat všechny a co možná nejefektivnějším způsobem. Příběh je sice sekundární (nic nového), ale klade se na něj určitý důraz, protože přece jen je to poslední díl a musí se to nějak logicky uzavřít. Uzavřelo se to tak, že by se klidně dalo pokračovat dále a trestat všechny hříšníky světa za své chyby a zločiny, ale nemá to cenu a Bůh žehnej rejžovi, že ho osvítilo. Herecky není o co stát, protože postavy přicházejí a bez mrknutí oka zase odcházejí. Bez Tobina Bella (neberu v potaz jeho flashbacky) už to není ono, on byl ikonou filmu a s ním umřel i Saw. Pak už to byla opravdu jen hra - si vinen, vybereš si život a stejně zemřeš! Závěr? Ve 3D nejspíš malinko větší "zábava", v normálním formátu průměrné zakončení jedné velké, nechutné hry.

Konečně zase jednou thriller, který stojí za to shlédnout. Určitě každý ocení minimum prostředků, které daly vzniknout tomuto výbornému snímku. Fascinující, jak bohatě postačí jeden herec, zapalovač, mobil, baterka a uzavřený prostor, dávající vzniknout ponorkové nemoci. Práce španělského režiséra je velice dobrá, nenechává diváka v klidu, pohupuje si na vlnkách křečovitého napětí a vždy v pravou chvíli dokáže udeřit. Jeho útok na vzájemné pozice Iráku a USA je zřejmý, nebere si servítky, odhaluje nevraživost obou zemí a postoj jednotlivých složek. Buried je natočen tak, že chcete vědět víc a víc, kladete si otázky: Proč to tak je? Co bude dál? Jak to dopadne? Thriller je stejně nečitelný, jako množství písku nad rakví, ale pouze do poslední třetiny filmu. Nechci říct, že do dopadlo špatně, ale posledních 20 minut bylo čitelných a jistá šablona je zde patrná. I když se tempo příjemně zvyšovalo a strhující konec přišel. Ryan Reylnolds si střihl sólokapra, ale v pohodně film utáhne. Závěr? Je příjemné vědět, že filmy jako Telefonní budka nejsou ojedinělé, a vznikají další. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky.

Dal jsem tomuto snímku ještě jednu šanci a po opětovném shlédnutí se musím velmi omluvit za předešlý názor, ve kterém jsem zkritizoval téměř vše, co se dalo... Sypu si popel na hlavu! Co popel, celé popelářské auto! Moc často se mi nestává, abych takhle přehodnotil film a otočil o 180°. Zřejmě jsem na první pohled neviděl skutečné umění, které se v tomto dramatu ukrývá! Ano, film je to velice netradiční, ale to neznamená, že nemá kvality. Ba naopak, skandinávský styl z něj doslova prýští. Označil jsem jej za pohádku, což je pravda, ale tak hrůzostrašnou a zároveň krásnou, vymykající se veškerým osnovám a pravidlům, až je to prostě originální a nesrovnatelné! Mrazivá atmosféra, labilní napětí a hlemýždí tempo nechávají čas vyniknout přátelství mezi oběma aktéry, které na ponurém sídlišti nepůsobí absurdně, ale spíše idylicky, což je až k neuvěření, že to funguje takto. Scény jsou výborně nasnímané a i když je to romantická pohádka, tak se tak snímek nevyznačuje a je reálně zpracovaný. Dětská herecká dvojice hraje senzačně, hlavně představitelka Eli, jejíž vzezření nahání hrůzu. Závěr? Snímek je tak atypický, až přechází v jemné umění a rozhodně si všechny přívlastky jmenované v infu zaslouží! Některým filmům se vyplatí dát druhou šanci… z 30% na 80%? Trestuhodné!