Mulosz

Celou dobu se film tváří komediálně, ale z konce zamrazí. Viděno v letadle na trase Peking - Moskva.

Pro mě osobně nejzábavnější film MFF KV 2019. Geniální timing nenásilných vtipných situací bez nutnosti používat přehršle slov či pitvoření, občasně proložený věcmi vážnými. Je třeba si vzít příklad, že takto se mají točit tzv. tragikomedie či tzv. hořké komedie. Hýkal jsem během projekce smíchy tak, až se sem tam na mě někdo otočil.

Enšpígl: Díky za hvězdu nahoru z důvodu mé neodolatelné osobnosti, ale už jsem se tam bohužel viděl... :-)

Zážitek nemusí být příjemný, hlavní potřeba je, aby byl silný. V podstatě to ovšem vlastně bylo melodrama:-)

Kýč jako bič a z prachpodstaty ukázková blbost. Ale když v poslední třetině MFF KV mezi 40 zhlédnutými, převážně vážnými až depresivními filmy, zavítáte ve 22:30 do narvaného Velkého sálu v Thermalu s kapacitou sedadel okolo 1200, k tomu je obsazen i poslední centimetr místa po stranách na zemi a celý tento stadión téměř dvě hodiny (někdo potichu, někdo směleji) prozpěvuje a pohupuje se do rytmu všech písniček, strhne to a po projekci se jde ze sálu velmi lehkým krokem. Bez okolků však přiznávám, že pokud bych se na film díval jinde než v rámci aury zmíněného festivalu, šel bych s hodnocením rapidně níže.

Tak buď jsem blbý já, anebo většina kolem...

Mj. opět neskutečně výborný Eryk Lubos v hlavní roli. Nevím, proč je zde v obsazení uveden až 7. v pořadí.

Za celý seriál, protože tak nějak už to zde zřejmě jde hodnotit jen po epizodách, ale není možné dát jedno hodnocení seriálu jako celku. Což je celkem blbost, pokud jde o seriál na pokračování (u něj mi hodnocení po jednotlivých epizodách hlava nebere), nikoliv o cyklus, kde jsou jednotlivé části autonomní.

Hodnoceno po 3 povídkách. Poslední Weerasethakulovu, na kterou jsem se přirozeně těšil nejvíce, jsem nechytl z důvodu nutnosti přesunu do jiného sálu na Febiu. Ač byl Joe v anotacích ve festivalovém katalogu uveden jako druhý v pořadí. Přišlo mi to během projekce divné, neboť v oněch 3 zhlédnutých částech jsem jeho na první pohled čitelný rukopis neviděl (samotné začátky příběhů nebyly opatřeny údajem, kdo je jejich autorem). Že jeho povídka je v pořadí až poslední, to jsem se dočetl až posléze z anglicky psaných textů na Variety.

Žádný porod E.T.ýho jsem nezmeškal, protože toho jsem teprve rodil právě já během projekce. A Russell už měl taky kontrakce, jak jsem pozoroval. Bože, proč toto brát na festival, vypláznout část rozpočtu na licenční poplatky rovnou za tři projekce a ještě tím divákům krást drahocenný čas, během kterého by mohli zhlédnout cokoliv jiného méně iritujícího. Po Hoře a tomto opusu s Naderim definitivně končím, ten chlap se na stará kolena opravdu zbláznil. A já mám jen jedny nervy.