Oblíbení režiséři (10)
Jeho filmy jsou po vizuální stránce potěchou pro moje oči. Obsahem jsou vítaným osvěženám pro mou mysl. Emocemi pevně drženými na uzdě a dávkovánými v dokonale odměřeném množství, drnkají na tu správnou strunu v mém srdci. V současnosti moje neotřesitelná jednička, jehož filmy jsou koukatelné snad i pozpátku. Od Mementa tu existuje pevné pouto, ale speciálně musím vyzdvihnout to, co "provedl" s Batmanovskou licencí. Batman začíná i Temný rytíř jsou samostatně výborně fungujícími snímky, ale dohromady vytvářejí skvěle souznějící celek. Nemůžu se dočkat třetího pokračování. Viděno: vše.
Obdivuji ho pro jeho (dnes) nenapodobitelný um pracovat s atmosférou a emocemi diváka. Jeho filmy jsou temné a prosycené dusnou atmosférou, která není nepodobná ovzduší před první opravdu velkou letní bořkou - nejistota, strach, očekávání. Klub rváčů byl pro mě jednou z vnitřně nejsnáze obhájitelných voleb do "top 10" filmů. "Sedmička" nakonec vypadla jen těsně. S obrvoským očekáváním vyhlížím jeho adaptaci knižního majstrštyku Muži, kteří nenávidí ženy, protože z literární předlohy cítím, že tohle téma je pro něj jako stvořené... Viděno: vše
Pro některé bůh, jinými zatracován. Já jsem tak na půl cesty a vidím v něm...řekněme, že poloboha. ;-) V prvé řadě je to specifický pohled na svět a schopnost dokonale promyšlené nadsázky, které činí jeho filmy výjimečnými. Nevadí mi koukat na herce brodící se po kotníky v krvi, protože tahle Tarantinem ukazovaná krev, není ani tak teplá, ani tak červená, jako ta, která kolouje v žilách skutečného člověka. Svět Quentina Tarantina mě spolehlivě pobaví a ještě spolehlivěji roztančí, protože jeho soukromá hudební sbírka, kterou po částech vkládá do svých filmů, je mému vkusu obrovsky sympatická. Viděno: vše (mimo My Best Friend's Birthday).
Martin Scorsese se v poslední době stal mojí skutečnou vášní a hltám jedno jeho dílo za druhým. Především vynikající vypravěč, po jehož boku herecky dospěl Robert De Niro (ve světle toho nemůže mít Leo Dicaprio cestu k věčné slávě otevřenější). Ještě toho musím ale vidět hodně a hodně věcí znovu, abych si udělal ucelenější závěr. Mezi moje top patří: Mafiáni, Casino, Taxikář, Zuřící býk, Barva peněz.
Sidney Lumet mě okouzlil. Dostal mě. Teda ne přímo on, jeho filmová tvorba. Když jsem poprvé dokoukal "Dvanáctku", nafackoval jsem si, že jsem to tolik let odkládal, pustil si ji znovu a tolik jsem si přál vynalézt stroj času a účastnit se jako divák jeho divadelní inscenace. Miluju, jakým způsobem si vystačí jen s minimem herců a titěrnými interiéry a přesto je obraz dynamyčtější, než přenos závodů formule F1. Pahorek byl vysloveně extatickým zážitkem, Fail-Safe splňuje všechna moje kritéria pro "dokonalost". Je mi jedno, že jeho filmy jsou v drtivé většině konverzačkou, že se v nich na první pohled nic-moc-neděje, že vypadají, jako přenesení divadla na obrazovku a že Sidney je rutinér, technickej režisér. Ve skutečnosti je to přesně ten důvod, proč patří k mým nejmilejším.
Já nejsem znalec české kinematografie. Nemám přehled. Ta předválečná už mě nebaví, ta poúnorová se mi mnohdy příčí, té nové vlně šedesátých let moc nerozumím a ta následující se mi prostě nelíbí. Miloše Formana ale znám, tak jako ho zná celý filmový svět. Nebudu tu házet superlativy o nejlepším českém režisérovi - nevěřím na to a ani se necítím být hoden a schopen takových soudů. Pro všechny jeho filmy je ale příslovečné jedno téma - svoboda. Boj za ni. Touhle filozofií je mi jeho tvorba blízká. Navíc má v sobě takovej ten typickej českej humor a svéráz, kterej se tak těžko popisuje slovy, ale všichni ho denně prožíváme. Čech, kterého si velmi vážím pro to, co dokázal, kým je a kým se dokázal stát.
Mezi mými "top 10" režiséry je to právě FFC, s jehož tvorbou jsem zatím nejméně obeznámen...ale i kdyby nenatočil nic jiného než Kmotrovskou trilogii (s velkým a ještě větším důrazem na první díl), patřil by bez diskuzí mezi filmařskou elitu na věčné časy a nikdy jinak. Můj obdiv si ale získal ještě před tím, než jsem Kmotra poprvé viděl, a to snímkem Apokalypsa. A když se vracím k řádkům nejslavnější Bram Stokerovy knihy, jsou to právě obrazy z Coppolova Draculy, které se mi míhají před očima. Velký režisér.
Nejrozporuplnější filmový génius všech dob. Precizní machr, experimentátor a provokatér. Některé jeho filmy jsem okamžitě chtěl vidět znovu, jiné jsem potřeboval vidět znovu, abych se alespoň trochu chytil (takřka nekonečnou ságou se pro mě stala 2001: Vesmírná odyssea, kterou jsem s různě dlouhými přestávkami sledoval po částech celých sedm let...a mnohokrát u ní usnul). Osvícení je jediný film, u kterého jesem se, nezávisle na věku, opravdu bál. Mechanický pomeranč je dílo, jež mi pomáhalo tříbit si názory na současný svět. Někdy si říkám, že je dobře, že už nic nenatočí, protože i na to, co po sobě zanechal, budu potřebovat zbytek života. Génius, jenž zanechal ve svých filmech tolik látky k objevování, posuzování, poučení.
Velikán Sergio Leone o něm v nadsázce(?) tvrdil, že má jen dvě herecké polohy - s kloboukem a bez klobouku. Jako režisér se ale Eastwood už dokázal mezi ty nejlepší ve svém oboru zařadit, a to bez jakékoliv nadsázky. Svět v jeho filmech je drsný, ale všem hrdinům ponechává možnost svobodné volby a nárok na spravedlnost...co ale jiného od "Drsného Harryho" čekat? Moje nejoblíbenější: Dokonalý svět, Dopisy z Iwo Jimy, Gran Torino, Million Dollar Baby, Nesmiřitelní.
Konečně uplatním znalosti ze sociologie v praxi... Vznik sociální vazby: 1) pozorování (Clerks); 2) zájem o partnera (Flákači); 3) psychická vazba (Chasing Amy); 4) společenský styk (Dogma; Jay and Silent Bob strike back; Clerks 2...). Stačil týden a tenhle vztah jen tak něco nezničí. Mlčenlivý Bob RULES!!! Humor tohohle pošuka mě děsně baví! Těším se na další kousky, pod kterými se zase podepíše i jako scénárista.