Petulka88

Další geniální dílo Divadla Járy Cimrmana, které si celé pro sebe ukradl zloduch Vavroch. Klobouk dolů pánové... ,,Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!"

Naprosto nezáživná podívaná. Film by moc chtěl být akčním thrillerem ve stylu 24 hodin, ale s každou další minutou je stále jasnější, že na to prostě nemá. Dokáže tak maximálně nudit. Co z to, že tady hrají moji oblíbenci Denzel Washington a Bruce Willis, když se tu zjevuje i Annette Bening, která mi opravdu silně vadí. Tady je to o to horší, že je ve Stavu obležení úplně všude. Je mezi agenty CIA, při poradě o národní bezpečnosti se po chvíli vynoří taky a když se hlavní hrdina dostane na prozatímní velitelství armády, je tady Annette Bening znovu. Ale Stav obležení ji k otrávení diváka ani nepotřebuje, vystačí si sám s tím jak se úmorně snaží být komplikovaným thrillerem, ale ve skutečnosti je až děsivě stupidní, místy až směšný. Do toho se ještě přidávají rádoby moudrosti o rasismu, svobodě slova a o americkém patriotismu. Je to zkrátka ztráta času.

Dvojka dějově navazuje tam, kde končila jednička. V čem ale nedokáže navázat ani náhodou je šílená zábavnost prvního dílu. Místo toho nastoupila nuda a trapnost nejhrubšího zrna. Mezi novými postavami obzvlášť vyniká gang motorkářek. Asi měli být drsné a sexy. Místo toho jsou trapné a o jejich šéfku bych si neopřel ani kolo. Smrt batolete je sice nečekaná, ale že bych kvůli tomuhle sledoval fimy se říct nedá. Vrcholem všeho je pitva jedné z potvor, to je opravdu ubohost největšího kalibru. Děs, běs... Tu 1* dávám kvůli relativně zábavné závěrečné čtvrthodince, ve které dojde na ukazování koziček (i když žádný zázrak), na wrestling dvou liliputů a na fakt vtipnou scénu s porcováním babičky. Na 90-ti minutový film je to ale proklatě málo.

Neskutečná ptákovina. Nutno ale dodat, že je to taky neskutečná zábava. Na logiku se tady nehraje, ta se v Krvavé hostině stává sprostým slovem. Čeká tady na Vás neuvěřitelné množství těch největších šíleností. Dojde na znásilnění losí hlavy, na kastraci příšery pomocí dveří, na stupidní dialogy (,,Co ty svině venku dělají?" ,,Ty vole, vony šoustaj!"), zrůdy zvrací na lidi, ženská část obsazení nosí jen to nejupnutější oblečení a samozřejmě se tu prolívá krev po litrech, vnitřnosti pokrývají podlahu a hlavy létají vzduchem. Ano, film má pár hluchých míst, která nudí a hlavně v úvodu se při každé akčnější scéně rušivě roztřepe kamera, což ještě zhorší adrenalinový střih. Jinak je ale tohle opravdu zábavná jízda, ovšem jen pro silné nátury.

Potenciál tenhle film určitě má. Místy se mu i relativně daří aspoň naznačit něco jako hororovou atmosféru (teď myslím scénu v autě). Tím to ale končí. Většinu filmu totiž tvoří nicneříkající kecy o ničem. Jednou jsem se dokonce přistihl jak při sledování Aparecidos začínám podřimovat. Zkrátka jsem se nudil víc než by bylo zdrávo. Vysvětlení, které přijde ke konci není sice žádný zázrak, ale mohlo být hůř. Potud je to na 2*, pak ale přišel samotný závěr, který jsem absolutně nepochopil. Když ještě přihlédnu k té hromadě nudy předtím, tak zjišťuju, že ty 2* jsou moc...

Neuvěřitelné zjevení na poli televizních seriálů. Nebudu tady spekulovat o historické přesnosti Spartaka, přece jen k poučení tady jsou dokumenty, seriál by měl hlavně pobavit. A to se Spartakovi daří mírou vrchovatou. Ať se snažím sebevíc, nemůžu na něm najít nějakou zásadnější chybu. Snad jen 2. a 3. epizoda mají pomalejší tempo, ale to je asi tak všechno. Jinak vše ostatní funguje tak jak má. Hlavní hrdina má charizma (i když hlavně ze začátku to není zrovna ukázkový klaďas), z ženského obsazení přechází zrak (nahotou tady tvůrci rozhodně nešetřili), výprava je na televizní produkci špičková, akce bere dech, násilnými scénami se to tady jen hemží, takže seriál není pro slabší povahy... Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale pozastavím se u toho nejlepšího co Spartakus nabízí. A to je dechberoucí vizuální stránka. Každý zpomalený záběr působí jako samostatný obraz a dokáže diváka opravdu přikovat k obrazovce. To jsou pravé a nefalšované vizuální orgie. Neskutečné!!! Přímo do kamery vystříkne krev, až má divák pocit, že dostane spršku rovnou do tváře. A zatímco z kamery ještě stéká krev, ta se otáčí okolo bojujících gladiátorů, aby se obraz zastavil v momentě, kdy se jeden z gladiátorů snaží ve výskoku zasadit smrtelnou ránu svému soupeři. Bravo, bravo, bravo!!! V tomto směru je souboj Spartaka a Crixe s Theoklem to nejlepší co jsem kdy v seriálu viděl (a nejsem si tak úplně jistý, jestli jsem něco podobného někdy viděl ve filmu). A když jsme u toho násilí, všechny ty litry krve, useknuté hlavy, nohy a jiné údy, všechny ty vyhřezlé vnitřnosti působí přehnaně, řekl bych až komiksově. To ale není výtka, to byl záměr tvůrců, který jim vyšel jako všechno v tomto seriálu. A co na závěr tohoto chvalozpěvu? Snad jen to, že už teď se třesu nedočkavostí při čekání na další sérii tohoto seriálového skvostu.

Docela fajn komedie, u které sice neumřete smíchem, ale pobavit Vás dokáže. Na druhou stranu, i když je město, ve kterém nikdo neumí lhát ze začátku zábavné, po chvíli už diváka omrzí. Neumluvě o tom, že některé scény jsou i malinko trapné. Největší šok mi ale připravila Jennifer Garner, která v Umění lhát názorně ukazuje, jak ten čas letí. Vím, že doba Alias je dávno ta tam, ale tohle jsem tedy nečekal. Ale zpátky k filmu. Umění lhát je ve výsledku další z řady komedií, na kterou si hodinu po jejím dokoukání ani nevzpomenete. Čistý průměr.

Přeslazená romantika s větším než malým množstvím kýče jako bonus. Ale i když se občas postavy chovají poněkud podivně a o armádě nebo o autismu tvůrci asi jen četli, dá se to přežít. A nutno dodat, že je docela škoda, že na víc než na průměr tenhle film nemá. Má totiž pár světlejších okamžiků, ve kterých dokonce dokáže i překvapit (v rámci žánru). Jenže hned vzápětí na diváka spustí obrovskou lavinu různých romantických klišé, čímž svou snahu definitivně pohřbí. A úplný závěr dokáže docela naštvat. Takže suma sumárum, Milý Johne je totální romantický průměr, který kolem Vás prošumí, aniž by nějak uškodil, ale hlubší stopu ve Vás taky nezanechá.

Už jsem ani nedoufal, že se něčeho takového dožiju. Ale je to tady. Film o Predátorovi dokáže být pořád ještě zábavný. Je to film plný návratů. Vrací se původní Silvestriho hudba (byť mírně upravená), vrací se džungle (byť ne pozemská), vrací se lovecké pasti, v závěrečných titulcích zazní písnička z jedničky... a dojde i na bahenní koupel. Víc už toho prozrazovat nebudu, ale je toho tady víc, co odkazuje na první (a stále nejlepší) díl. Dokonce se tady i o událostech z prvního dílu mluví. Kdo se ale tak úplně nevrátil, je samotný Predátor. Nechápu, proč musí tvůrci pořád měnit již zavedené a fungující a obalit to bláboly o tom, že jejich monstrum je mnohem děsivější než kdy předtím. Jenže ono není. Nový druh Predátora je cokoliv, jen né děsivý a do cool vzhledu originálu má taky daleko. To je asi ta největší výtka vůči tomuto filmu. Pak snad ještě to, že klidnější scény jsou trošku delší než by bylo nutné a dialogy jsou občas cítit rádoby drsňáctvím. Jinak tady ale šlape všechno jak má. Akce má spád, triky jsou taky fajn, ani krví se tady nešetří a za každým druhým rohem na Vás pokukuje odkaz na první díl. Arnold je pořád Arnold, ale Predátoři fungují skvěle jako oddechová zábava a určitě jsou mnohem lepší než oba dva díly Alien vs Predator dohromady.

Na televizní produkci to není nejhorší. Ale s postavami se v tomto filmu dějí trochu prapodivné změny. Charles S. Dutton jako ex dozorce ve vězení si vezme jako růkojmí celou porotu a tvrdí, že dělá to co ho naučila práce. Tak teda nevím co ti dozorci v práci dělají, když se to pak dá použít jako průprava k něčemu takovému. Z právníka Davida Carusa se jako mávnutím kouzelného proutku stane protřelý vyjednavač a vyšetřovatel... Ale to by se snad dalo nějak přežít. Ale asi tak po půlhodině příjde něco čeho jsem se obával už od začátku. To když Dutton řekne: ,,Když se narodí černý dítě, už je automaticky vinné." Pak se přidá pár podobných výkřiků a za chvíli se tady už mluví o našich lidech a vašich lidech... Zase další film, který se divákovi snaží vsugerovat, že když je z něčeho obviněný běloch, tak je to úplně normální (a tak by to taky mělo být), ale když je obžalovaný černoch, je to něco jiného, vyžaduje to extra přístup a maximální opatrnost. Tohle mě prostě ve filmech vadí a dost to tenhle film sráží. Jenže ani pak to lepší není. Už se jen mluví, mluví a mluví. A řeší se věci, které divákovi došli už dávno. I finální odhalení jsem si dal dohromady asi v polovině. Ono to není nic těžkého, moc možností tady ani není. Zkrátka, Na mrtvém bodě mi sice žádnou zdravotní újmu nezapřičinilo, ale znovu ho vidět nemusím.