Dr. Wolfenstein

Podle mě je první Candyman samozřejmě perfektní(*****), ale dvojku mám stejně raději. Možná je to tím, že jsem jedničku viděl jen s dabingem, ale příběh, i když je hodně podobný předchozímu, je o něco zajímavější a mnohem víc si tu užil geniálního Tonyho Todda.

MAZEC!!! MAZEC!!! MAZEC!!! Je to sice ubohý komentář, já vím, ale přesně tohle jsem si říkal, když film skončil. Další slova jsou zbytečná.

Jeden z mých nejoblíbenějších akčních filmů. Michael Bay je prostě akčních filmů král a už svým druhým celovečerákem dotáhl svůj jedinečný rukopis k naprosté dokonalosti. Silný příběh o snaze jednoho muže docílit spravedlosti násilím, jako jediným možným řešením, si mě už začátku podmanil, k čemuž opět také nemalou měrou přispěla Zimmerova hudba. Nicolas Cage zvládl svoji první akční roli bezvadně a společně s ostříleným profíkem Seanem Connerym vytvořili velice závnou dvojici protichůdných charakterů. Suprový akční film, který za ta léta vůbec nezastárl.

Jediným případem Sherlocka Holmese, který dobře znám je pouze Pes baskervillský, ale jinak mě nejgeniálnější detektiv světa nechával naprosto chladným a díky tomu mě trailer na tuhle pecku (jak jsem později zjistil) nijak nezaujal, zvláště když po ní nastoupil trailer na očekávaného Avatara, na nějž jsem také nakonec zašel. Později až jsem Sherlocka viděl jsem toho rozhodnutí trpce litoval. Nebo přesněji řečeno nelituji, že jsem viděl v kině Avatara, ale kdyby šlo vrátit čas klidně bych lístek vyměnil za lístek na Sherlocka. Film je to chytrý, vtipný a obsaný skvělými herci v čele s fantastickým Downeym. Jako fanoušek filmové hudby musím vzdát také hold svému největšímu oblíbenci Hansi Zimmerovi.

Mystický thriller natočený podle komiksu Hellblazer je opravdovou lahůdkou všech kdo si libijí v nadpřirozených nesmyslech. Nikotinem nasáklý a rakem prolezlý antihrdina John Constantine je rozhodně moje nejoblíbenější komiksová postava a Keanu Reeves si ho dal opravdu s gustem, stejně jako Peter Stormare Satana:-) Jejich závěrečný (ústní) souboj je to nejlepší z celého filmu. Řekl bych, že největší poklona patří režisérovi, protože svůj debut zvládl na jedničku. Rozdílů oproti papírové verzi je tu sice hodně, ale jako film to nemá chybu.

Muzikály sice nemusim, ale když jsem viděl trailer, věděl jsem, že to musím vidět. Triu Burton, Depp, Carter prostě neodolám a když je vše tak krásně stylizované, zahalené temnou pomstou a zalité spoustou rudé krve není nad čím váhat a dopuručit každému kdo má podobné choutky(samozřejmě pouze ve filmu). Hudba z které jsem měl strach byla nakonec výborná, písničky sice sami o sobě nejsou nijak moc pamětihodné, ale ve filmu dobře odsípají. Johnny Depp tu dokázal, že umí nejen hrát, ale i zpívat a já si při celé té jízdě od začátku do konce držel na tváři spokojený úšklebek. Výborně!

Osobně se považuji za velkého fanouška Hellraisera, což se u někoho projevuje uznáváním prvních dvou tří dílů, u jiných(například u mě), že mají rádi skoro všechny díly bez ohledu na to, jak moc se vzdalují od původního dvojdílu. Ovšem tohle je rána pod pás! Tady to tvůrci přehnali tak, že ani já už to nevydýchal. Je to film, který by se více než kterékoli předchozí pokračování obešl bez hlavních pekelných protagonistů a mohl být příběhem sám o sobě s vlatními bubáky. Viděl jsem ho jen jednou a znovu to absolvovat nehodlám, ale myslím, že tu není nic co bych nepochopil a celé mi to přišlo naprosto debilní a nepochopitelné, jak mohli mít tvůrci tu drzost něco takového zrealizovat. To, že se hlavní hrdinové v pohodě baví o Pinheadovi a cenobitech, jakoby byl nějaká celebrita běžně známá mezi lidmi je podle mě naprosto ujetá(Pinhead není Candyman). Takových co setkání s Pinheadem v předchzích dílech přežili je pomálu a ti by o něm určitě neposkytovali informace k tvorbě online hry. No, DĚS!!! Jediné co si zaslouží uznání je hlavní dvojice záporáků – tradičně skvělý Dough Bradley, jehož výkon je samozřejmostí a není jej proto v této sérii nutno už více vyzdvihovat a úžasný Lance Henriksen, jemuž ta hvězdička patří. Škoda, že se neobjevil v jiném dílu.

Lehký nadprůměr jehož shlédnutím sice nic nezískáte, ale ani nic neztratíte. Příběhy na téma lykantropie mám rád, ale dobrých vlkodlačích filmů je opravdu pomálu a tento za podívání opravdu stojí. POZDĚJI: Dívám se na ten film stále častěji a musím přiznat, že jsem si k němu našel opravdu silný vztah a tak zvyšuji svoje hodnocení na max. Cesta to byla dlouhá, od doby co jsem jej viděl v kině a začínal jsem na třech hvězdičkách, ale postupem času mi s každým dalším shlédnutím připadal lepší a lepší.

Z tohoto filmu uznávám pouze začátek a prostředek (vznik kostky a Pinheadovo řádění v roce 1996). Část příběhu z budoucnosti je lepší ignorovat a vypnout film hned jak tyto dvě části končí. Samotný závěr je urážkou celé série!!!

Tohle byl první Hellraiser, kterého jsem viděl. Bylo to někdy v době, kdy mi bylo kolem dvanácti a spokojeně jsem koukával na Noční můry v Elm Street. Ale ten obal, který jsem často vídal ve videopůjčovně, na němž se šklebila ta ohřebíkovaná hlava, mě hrozně lákal. Jednoho krásného dne jsem si ho přinesl domů a s vědomím, že se bude jednat o zhruba stejnou kategorii, jako v případě Freddyho dobrodružství, jsem si ho pustil. A byl to pro mě neskutečný šok!!! Už úvodní scéna ve špitálu ve mě vyvolala dojem, že svět, v němž vladnou cenobité, jsem poněkud podcenil. No tohle trochu zkrátím. Zkrátka z toho byl šok, hrůza, několik probdělých nocí a Rubikova kostka, kterou jsem v té době uměl posládat, skončila na nějaký čas zavřená v šuplíku, místo toho, abych ji pyšně vystavoval. Co kdyby náhodou. Hellraisera jsem vrátil, ale po několika letech a po dlouhém shánění, když se z vidopůjčovny vytratíl kdoví kam, jsem měl opět možnost svoji tehdejší noční můru přehodnotit s vetšími zkušenostmi s brutálnějšími filmy a hlavně s dospělejším nadhledem. Pořád mi přišel úžasný jako tehdy, jen pravda té hrůzy bylo poměrně méně. Jediný nedostatek v tomto mistrovském díle vidím v nových cenobitech, kteří působí komičtěji, než bych považoval za vhodné. To se dá ale oželet. Moc se tu neohřejí a scénám vévodí ten nejdůležitější – Pinhead, moje nejoblíběnější hororová postava. Příběhu nemám co vytknout. Je dobře vymyšlený, strašidelný a dává dostatek místa i pro černý humor. I když tvrdím, že tento díl mám nejraději, přesto se musím přiznat, že za nejlepší díl série považuju samozřejmě jedničku, kterou jsem viděl o hodně později. Jenomže nostalgie je mrcha a na trojku koukám nejraději.