Stegman

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Jan Rybář - piano, Ponrepo)]

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Jan Rybář - piano, Ponrepo)] _________ Hudba mi k filmu moc nepasovala, přesto film hodnotím vysoce. Myslím, že to o filmu dost vypovídá.

Dokument se mi líbil, ale měl bych malou poznámku: tvůrci podsouvají divákovi, že když Hitler podporoval Riefenstahlovou ohledně natočení Nížiny, tak za tím viděl jen a jen podporu nacistických myšlenek. Copak za tím nemohl být prostý vděk "jeho" filmařce a obdiv k její práci? Je přece známo, že pro umění měl slabost - viz dílo Richarda Wagnera či jeho vlastní krajinářské pokusy...

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Prezident Lourajder, kino Edison)]; _______ Tak unikátní film, že každé srovnání s ním kulhá na obě nohy, ale odmítám k tomu přistupovat jako k něčemu, co stojí na piedestalu nad vším ostatním. Tedy: Koyaanisqatsi bylo hypnotičtější a mělo hlubší myšlenku, Život v jednom dni vypovídal víc o světě, Žijeme v Praze bylo zábavnější. Přesto je to mimořádné dílo a zaslouží uznání.

Jednotlivé povídky: Exercise (SH) *****; Headmaster (AH) *****; Tender is the Night (PT) ****; Homecoming (WPY) ****; Bonanza (JT) ***; Astray (RL) ***; Conversation in Depth (HT) *****. __________ Ano, staří mistři tu vzpomínali na mládí. Taky ale natáčeli tuhle kompilaci v době, kdy Čína tvrdě potlačila demonstranty upozorňující na omezování hongkongské autonomie. A to se podle mě do těch filmečků taky promítlo: je z nich cítit nostalgie po časech, kdy byli Hongkonžani plně chráněni (Británií) a mohli se svobodně rozvíjet.

Tak nechutně nemorální pohádku (i když s romanticky-moralistním maskováním) jsem ještě neviděl. SPOILER: Hlavní hrdina se dobrovolně ochuzuje o zjitřené negativní emoce, aby později přišel na to, že si musí i všednosti emočně užít... ale zase jen ty pozitivní (!). Vlastně je to oslava nedospělého, hollywoodsky přeslazeného světa, kde se dá všechno špatné vymazat, a co zbyde, je zalité sluncem. Žádný prostor pro nejasné (ne-černobílé) situace, pro tíhu svědomí či aspoň pro pochyby (o morálně správném použití té superschopnosti / o skrývání tajemství před rodinou...). KONEC SPOILERU V komedii Click s podobnou zápletkou dojde hrdina ke správnějšímu závěru, ale zase je to tam naroubováno až odpudivě didakticky; Film s názvem Všemocný se pro změnu tváří jako thriller, ale taky je to vlastně pohádka, jen s velmi pochybným poselstvím v závěru. - To asi fakt nebude náhoda, že v posledních letech vznikly takové nedomyšlené, a přesto úspěšné filmy: vždyť se dnes laciná, líbivá řešení upřednostňují v podstatě v celé společnosti... i když je jasné, že se to jednou vymstí. Tak kdo by se divil, že si lidi oblíbili zrovna takovou "pohádku", kde si hlavní hrdina lže do kapsy?

Až opadá listí z dubu *****; Franta Nebojsa ****; Lakomá Barka *****; Splněný sen ***; Fimfárum ***.

Pojetí tohoto dramatu bylo až nečekaně silné, zvlášť některé naturalistické scény. Celkový dojem z filmu mi ale přece jen zkazil donekonečna protahovaný závěr. Možná to tak bylo natočeno záměrně, aby i divák prožil muka (spojená s domácím násilím), která nekončí po pár vteřinách zatmívačkou, ale pokračují až do zemdlení. Anebo ne, možná jen tvůrci neznali míru. Vzhledem k přílišné doslovnosti některých dalších scén (kosmetika) bych si tipnul spíš to druhé. Za zhlédnutí to ale určitě stojí.

...neboli Polední výstřel z děla na baště sv. Tomáše __________ Ve verzi, kterou NFA digitálně zrestauroval a v roce 2022 zveřejnil na YouTube, je ten výstřel krásně vidět. __________ TECHNICKÉ POZNÁMKY:  V letech 1891-1919 se v Praze oznamovalo poledne výstřelem z děla na Mariánských hradbách, konkrétně z bašty č. XIX městského opevnění, tedy z bašty sv. Maří Magdalény, která je občas zaměňovaná za baštu sv. Tomáše. (Mimochodem, na baště sv. Maří Magdalény stojí od roku 1911 Kramářova vila, dnes sídlo českých premiérů.) Vojáci vystřelili z děla vždy hned poté, co dostali znamení praporkem z Astronomické věže Klementina. Podle tohoto mávnutí praporkem (příp. podle zmíněného výstřelu z děla) si Pražané seřizovali hodinky (a zvoníci rozeznívali kostelní zvony) od roku 1842 až do roku 1926/1928(?), kdy začal být přesný čas hlášen rozhlasem.

Takových procent (83 %) a takové zklamání. Informacemi je to přehuštěné, přesto nijak obohacující. Úvodní část o Československu je úplně zbytečná, Dubčeka se skoro netýká (doporučuju přeskočit rovnou na čas 29:55, na stavbu Berlínské zdi), ale ani zbylá hodina nedá člověku víc než jen obecný přehled o 60. letech: dozvíme se kteří mocipáni tu vládli, ale nic o tom jak se lišily jejich politické názory, nic o reformním křídle KSČ... a tak aby to mělo nějaký ten říz, tak tvůrci přidali trochu té mytizace: o Novotném se tu mluví jako o Dubčekově dávném sokovi (!) a původci česko-slovenských třenic, a přitom se úplně vynechává vliv Sovětského svazu, který zájmy jednotlivých národů ve své sféře vlivu potíral (brojil proti "buržoaznímu národovectví"). A už vůbec radši nemluvím o tom, jak tu nadsadili význam parlamentů, resp. národních rad. Korunu tomu všemu pak nasadí závěr: "V roce 1988 byl Dubček oceněn v Boloni... (střih) ...a krátce po zvolení do čela Federálního shromáždění zemřel při autonehodě." Koniec. Ani zmínka o sametové revoluci, o Dubčekových prezidentských ambicích... Škoda, doufal jsem ve víc, než jen v dojímavou připomínku toho, že Slováci měli populárního politika.