Stegman

Točilo se u jílovišťského hotelu Hubertus, v Týnci nad Sázavou a také ve sliveneckém lomu.

Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen.

V roce 1967 interpeloval v Národním shromáždění poslanec Pružinec jménem dvaceti dalších poslanců proti filmům Sedmikrásky a O slavnosti a hostech (1966). Kritizoval, že jmenované filmy "nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“. Ve své řeči žádal stažení z kin i snímků Mučedníci lásky (1966), Ve znamení raka (1966) a Hotel pro cizince (1966). Vláda sice projev oficiálně odmítla, ale v praxi bylo promítání filmů zakázáno.

První celovečerní hraný film Disneyho studia.

První film Disneyho studia s omezenou přístupností (PG – „doporučen dohled rodičů“).

Scénou s pokropeným zahradníkem režisér vzdává hold kinematografii, konkrétně odkazuje na filmy bratří Lumièrů Pokropený kropič a L'Arrivée d'un train en gare de La Ciotat.

Hlavní postava filmu – trpící pubescent Antoine (Jean-Pierre Léaud) – se natolik podobala Françoisi Truffautovi, až to jeho rodiče a nejbližší příbuzné urazilo. Truffaut se s nimi zpočátku udobřoval jen přes dopisy. Definitivní tečku za tímto sporem udělal, když řekl časopisu Arts: „Nikdo mne nemá rád není autobiografie. Mezi mladým Doinelem a divokým klukem, jímž jsem byl, sice existují tu a tam styčné body, ale podobnosti mezi filmovými rodiči a mými, kteří byli vynikající, jsou čistě náhodné.“

Eduard Cupák v době natáčení filmu trpěl, stejně jako jeho postava ve filmu, nevyléčitelnou nemocí. Plicní problémy měl sice téměř dvacet let, ale teprve začátkem devadesátých let se tyto potíže spojené z rozedmou plic projevily naplno.

Režisér Svatopluk Innemann do několika svých filmů obsadil svou manželku Zdenu Kavkovou. V tomto filmu se objevuje v malé roli švadlenky Boženky.

Ve scéně, kde se Bohunka (Miroslava Pleštilová) dívá na televizi, právě dávají film Pražská 5 (1988).

V Polsku je to dodnes jeden z nejznámějších českých filmů. V polštině se jeho název používá (spolu s dovětkem "- český film") pro označení podivné až nepochopitelné situace (nebo filmu). Za to nenese vinu tento film, ale ČS filmy, které byly vybrány pro přehlídku ČS filmu v Polsku v 70. letech. Šlo o filmy, které neměly úspěch ani v ČSR, ani v zahraničí, ale musely se udat. Přehlídka byla uvedena pod názvem Nikdo nic neví - Český film.

Film byl natočen podle skutečných událostí, které se odehrály během filmování snímků Andalusische Nächte (1938) a Carmen, la de Triana (1938). V obou filmech měla hlavní roli herečka Imperio Argentina.

Film se natáčel v Praze, mimo jiné i na Barrandově. Barrandovské ateliéry byly za války zařazeny do německého filmového koncernu Ufa, byly tedy pod nacistickou kontrolou. Stejně jako ateliéry v tomto filmu.

Miroslav Táborský se učil španělštinu spíše "orientačně" čtyři týdny před natáčením.

Vladislav Vančura napsal původní scénář k tomuto filmu (a chtěl jej sám i režírovat, ale to se mu nepodařilo). Později scénář přepracoval do literární podoby jakožto román „Konec starých časů“.

Tomuto filmu se říkalo "film na rybu", byl totiž natočen během Vánoc uprostřed krizových 30. let jako zakázka štábu na přilepšenou. Okolnosti vzniku filmu se zdály společnosti AB Barrandov natolik pochybné, že film promítali nejdřív v Prostějově. Teprve po velkém úspěchu, který sklidil, ho nasadili i v Praze.

Název filmu odkazuje na slavnou lupičskou dvojici známou jako Bonnie a Clyde.

Italský film, který se u nás tehdy objevil v "záplavě" sovětských snímků, je prošpikován pozdravy ciao [čao] a protože dabing v 50. letech tolik nefungoval, byl pozdrav dost výrazný i s překladem a přes titulky. Lidé u nás tento pozdrav „čau“ opakovali a začali se tak zdravit i na ulicích. Zpočátku to mělo jistý smysl jako protiklad k nařízenému pozdravu „čest práci“. Někdy za to byly menší postihy, hlavně v kancelářích a na pracovištích pro veřejnost. Postupně ale tento neškodný pozdrav zdomácněl natolik, že už nikomu nevadil a od kolébky jej opakovaly i další generace.

Český distributor chtěl ještě dva měsíce před premiérou film uvést pod názvem "Odepsanci". Nakonec však přistoupil ke stávajícímu názvu.

Předválečnému kabrioletu Tatra T57a se přezdívá hadimrška. Proslavila se totiž právě v tomto filmu. Jezdí v něm revident Popelec Hadimrška (Vlasta Burian).