HanaM.

Výborně napsané a vypointované postavy, nebo bych spíš měla říct figurky? Protože ani jedna mi neuměla být sympatická, či nesympatická. Jen jsem je sledovala, jako člověk sleduje šachovou hru. To mi však nebránilo sledovat tohle celé vtipné a chytré divadélko s úsměvem na rtech. Mimochodem Helen Mirren je/byla pořád tak sexy, jako před dvaceti lety v Excaliburu. Jak to sakra ta ženská dělá?

U nás mladí kluci loví bobříky, v Kolumbii musí získat srdce kočky, černou slepici a škapulíř. Nevím, jestli je to komedie o nezbedných klucích, dětské milostné drama, nebo podivná fantasy - a je mi to jedno. Je to krásný s ničím nesrovnatelný film. Okouzluje svou neotřelostí a zajímavě ironickým vzpomínacím humorem. Hraje si s magickým realismem a jeho osudovostí, tak dovedně, že nevíme, jestli ho oslavuje, nebo si dělá legraci.

Když se o někom chceme něco dozvědět, nejlépe je začít od odpadků a teprve potom se ptát na jeho stylovost. Co dodat? Neuvěřitelná absurdita. Nejvíc mi celý film vystihuje asi rozhovor Klusáka s hercem. Klusák se ptá proč si aktéři Faidry celý problém mimo jeviště nevyříkají, herec odpovídá, že to přeci není v libretu. A právě o to tady jde, koukáme se na něco "mimo libreto."

Šokující téma pro šokující téma. Jsem ráda, že se u nás netočí jen variace na Pelíšky, přesto jsem doufala, že film bude působivější a víc propracovaný.

Jak se může stát, že se tak úžasně propojí absurdní, neskutečně černý humor a zárověň velmi chyté a milé postřehy o vztazích? Když scénář píšou partneři...

Když jsem četla obsah filmu, připadal mi, jako jeden z nejzajímavějších příběhů o nenaplněné lásce. Těšila jsem se na beznadějný minimalismus Soumraku dne, nebo Smrti v Benátkách. Skutečnost ale moje očekávání úplně nenaplnila. Možná vyjadřování citů odlišné od toho evropského zapříčinilo to, že jsem nepocítila vůbec nic. Nicméně je pro mne nezapomenutelný díky úžasné kameře a trefně vybrané hudbě Nat King Colea.

Obecně nemám ráda tyhle pokusy o modernizaci klasiky. Ale tahle se vážně povedla, lehce sebeironicky zasazuje děj do prostředí americké střední. Do běžného jazyka mých známých se také díky/kvůli tomuto filmu navždy dostala Patrickova hláška: "Copak jí bradavky chutnají po pivu?." Jo, v něčem docela legendární film...

Když jsem kamarádku milující pohádky vzala na vánočně znějící film - Děti nosí vánoční skřítek, čekala jsem něco hodně slibného. Slibné to tedy rozhodně bylo. Nikdy nezapomenu na kamarádčin pohled, když se ve filmu začalo ozývat: "ošukala jsi vánočního skřítka?" Krom toho, že to rozhodně není rodinná komedie, to však byl jeden z nejvtipnějších filmů poslední doby. Umění balancovat na hranici černého humoru a jemných vztahových postřehů obdivuji už dlouho, ale přidat k tomu ještě takové trhlé pojetí rodinných oslav a Vánoc -kouzelné!

Tento film nás opravdu naučí nedat na první dojem. Jak já jsem ze začátku stýčka nesnášela. Pak, když dělal možné i nemožné, aby Masaa rozveselil, úplně si mě získal. Zajímavé bylo, že až do konce filmu mne nenapadlo přemýšlet o tom, kdo je vlastně Kikudžiro.

Asi jsem divná a nemám cit pro poetičnost a romantiku. Jak bych jinak mohla vnímat jen nudu, nudu, marnou snahu o jakýsi podtextový humor, neskutečně nesympatické hlavní hrdiny, nudu, jo a ještě nudu. Jediné, co si z filmu opravdu pamatuju a považuju za zmínku hodné, je hláška "surreálné, ale milé." Film, pro mne tedy není ani jedno.