Barghest

On je to ve svý podstatě velice smutnej příběh. A zpívat hrozně, když má člověk zlato v hrdle jako Meryl, to už chce kumšt.

Zajímavý námět, kterému velice ubližuje nedotažený scénář. Zvrat se tak dá odtušit daleko před tím, než vůbec přijde.

Jediný, co se mi líbilo, byl ten zajíček...

Herecký koncert Sarah Roemer a Elisabeth Shue. Na malý, televizní film je to nečekaně dobré. Vlastně hodně dobré. I když s větším rozpočtem a trochu lepší péčí by se z toho dalo vytřískat ještě víc. P.S.: Disociativní porucha identity je vzácná diagnóza a rozhodně NENÍ to samé jako schizofrenie!

Nejdřív jsem vůbec nechápala, proč se točí novej Spider-man a vůbec jsem ho nechtěla vidět. Jenomže pak se prohnal ve třetím Capovi, kde byl jednou z mála věcí, co mě na tom filmu fakt bavila. Parkerovo středoškolské blbnutí baví, seznamování s novými hračkami od Starka taky, jeho motivaci člověk uvěří a vztah s Tonym tomu dává aspoň trochu hloubku. Dokonce ani ten záporák není tak tragickej, jak bývá v MCU neblahým zvykem. A když dojde na jisté setkání, atmosféra povážlivě zhoustne, až z toho jednomu přeběhne mráz po zádech. Největším plusem tohohle filmu je jednoznačně Tom Holland, protože je jednoduše boží a pro mě nejlepší Spider-man. P.S.: palec nahoru za Ramones. Normálně je nemusím, ale Blitzkrieg Bop sem padne skvěle.

Původně jsem měla v plánu tenhle film ignorovat, ale Doctor Strange se ukázal jako mnohem zajímavější postava, než jsem čekala. Jeho schopnosti mají velký potenciál jak pro příběh (do budoucna...), tak pro vizuální hrátky, které jsou na tomhle filmu (kromě hlavního hrdiny) asi to nejzajímavější. Nakonec ani příliš nevadí, že se tvůrci ubírají cestou klasických klišé marvelovských filmů a superhrdinských originů.

Joe Wright se urval že řetězu a ani Hugh Jackman mu nedokáže zachránit zadek. Nějak mi uniká, co sakra dělá v Nezemi Černovous, Nirvana a Ramones?

Film jak z pásový výroby. Celá ta zápletka se na první pohled zdá jako logický důsledek předchozích událostí, ale je vystavěná na dost vratkých základech. V MCU si po 13 (!) filmech bezuzdného ničení najednou vzpomněli, že činy jejich hrdinů nemají vždycky pozitivní následky, a rozhodli se na tom postavit děj, který díky tomu působí dost nevěrohodně a trochu zbytečně. Věci se dějí jen proto, aby si mohli dát Cap s Iron Manem po hubě. (Co jen mi to připomíná? Že by BvS?) Postav je tu až příliš, takže mnoho z nich je naprosto zbytečná (včetně obzvlášť nudného záporáka) nebo je jejich potenciál trestuhodně pohřben špatným scénářem (Scarel Witch, Vision). Jediná scéna, která opravdu utkví, je bitka na letišti. Sice postrádá logiku, ale aspoň je slušně natočená. Ale to je především díky Spideyho a Antmanovu blbnutí (jediné dvě opravdu zajímavé postavy, byť mají málo prostoru).

Dvouhodinová, téměř nepřerušovaná akční scéna, která prakticky postrádá příběh. Nachází se tam jen cosi jako základní kostra zápletky, existující pouze proto, aby se mohla tlupa přeživších prohánět australskou pouští. Nebýt hvězdného obsazení, skvělého vizuálu a fantastických masek, šla bych s hodnocením nejspíš ještě níž.

...aneb jak blažené je žít v sebeklamu. Vít Klusák osciluje mezi nepřiznanou mystifikací a dokumentem, pasivně sledujícím počínání svých aktérů, aniž by člověku poskytl spolehlivé vodítko k odhalení pravdy. Výsledné dílo se mu ale daří vybalancovat tak dobře, že v diváku vzbuzuje dost protichůdné pocity. Člověk by se dost často chtěl začít smát, kdyby se nebál, že mu úsměv zmrzne na rtech. Ať už je to s Daliborem jak chce, režisérovi se daří všechny zůčastněné zobrazovat jako smutné a tragické figurky, aniž by si to oni sami uvědomovali. Za ten konec jdu s hodnocením o hvězdu výš. Už kvůli paní Liškové.